Mushing: Jízda se psem na vozíku

Pes táhnoucí vozík? Zní to trochu bláznivě, ale zároveň neodolatelně. Všichni vozíčkáři, kteří tomuto sportu propadli, se ale shodují: Mushing je zatraceně zábavný.

Třeba Rodney Higgins. Šest let po diagnóze transverzální myelitidy se stále potýkal s přechodem na život vozíčkáře. „Býval jsem hodně venku, i když jsem pracoval za stolem. Prořezával jsem, sázel, upravoval terén. Prázdniny jsem trávil tábořením a pěší turistikou. Teď jsem se najednou stal člověkem uvnitř,“ říká Higgins. „Ztratil jsem spojení s přírodou. Bylo to skoro jako nedostatek důležitého minerálu ve stravě. Živý, ale ne úplně zdravý.“

Rodney Higgins se svým retrívrem Sky.

Rodney Higgins vděčí svému psu jménem Sky za to, že v něm znovu probudil lásku k přírodě. Vše se změnilo v roce 2011, kdy se rozhodl vycvičit svého labradora, aby ho tahal na vozíku. Začali na chodnících poblíž svého domu ve Woodlandu v Kalifornii: první měsíc, každý den 30 minut. Později se přesunuli na víceúčelové chodníky v zeleni nedalekého Davisu a pravidelně ujeli 3-4 míle. „Objevení dlouhých venkovských stezek v Davisu bylo víc než wow moment. Znovu mě to spojilo s přírodou, a to bylo velkou součástí mého duševního uzdravení,“ říká.

Don Wheeler z Clevelandu měl podobnou zkušenost. Před úrazem vlastnil Wheeler huskyho a dlouho snil o tom, že jednou bude závodit s týmem psích spřežení. V roce 2004 měl nehodu na motocyklu, při které utrpěl neúplné poranění míchy v oblasti C6-7. Trvalo mu více než deset let, než získal odvahu zkusit mushing jako vozíčkář. Pocit z mushingu byl podobný jízdě na motorce, a stal se na něm závislý.

Don Wheeler má i vlastní YouTube kanál s Dashem. Doporučujeme!

Jared Fenstermacher své nové vášni těžce propadl. Říká také, že mushing na vozíku prospívá nejen jeho psům, ale také jemu. Dává mu skvělý trénink, protože mushing vyžaduje rovnováhu i sílu rukou. Prohání svého husky Titana a sousedovic husky Mayu a Haze po ulicích v okolí svého domu v Bloomsburgu v Pensylvánii. O svá dobrodružství se dělí na sociálních sítích, aby ukázal potenciál mushingu pro vozíčkáře jako neotřelého způsobu, jak být fyzicky aktivnější a prospět svým domácím mazlíčkům.

Jared Fenstermacher a jeho husky Titan dosáhli na tvrdém povrchu rychlosti 15 mil za hodinu. Foto: Christopher Beauchamp

Výcvik psů

Pokud jde o mushing na vozíku, vše začíná u psů. Potřebujete psa, který vás bude schopen táhnout, a to jak po fyzické stránce, tak po té temperamentové. Nejznámějšími psy do spřežení jsou husky a malamuti, ale k práci a plnění povelů byla vyšlechtěna i další pracovní plemena, včetně ovčáků či labradorů. Higgins, Wheeler a Fenstermacher měli zkušenosti s výcvikem psů ještě předtím, než se začali věnovat mushingu.

Správný výcvik psů je nezbytný. Prvním krokem výcviku je naučit psy důsledně plnit slovní povely. Wheeler říká, že s výcvikem vždy začíná na dvorku, dokud si není, že dokážou důsledně plnit povely.

Než je pes připraven na postroj, je třeba zvládnout asi 10 povelů. Higgins říká, že obtížné jsou pouze tři věci, které je třeba naučit: Žádné čichání, žádné vítání a žádné pronásledování divoké zvěře. Pokud prý psa naučíte tyto tři věci, jsou povely a vše ostatní již snadné.

Povely pro psy

Tradiční mushingové povely jsou například (volná variace anglických příkazů): Pohyb. Pravá. Levá. Zpomal. Rovně. Zastav. Oběhni. Napni (šňůru, pokyn pro vedoucího psa). Rodney, Jared a Don dávají přednost používání vlastních povelů, zcela jistě se nejedná o dogma, důležité je souznění mezi psem a člověkem na vozíku.

Psi mají radost z pohybu

Motivace psů k učení bývá vysoká, proto Higgins nedoporučuje používat při výcviku pamlsky. Možnost proběhnout se je pro psy dostatečnou odměnou. Navíc musíte k ovládání vozíku použít ruce, takže Higgins doporučuje, aby se lidé vyhnuli nošení pamlsků. Fenstermacher souhlasí, psi jsou z běhu vždy nadšení a říká, že psa nemůžeme tlačit lanem, pes táhne sám od sebe, protože má rád dobrodružství a pohyb.

Vybavení

Bezpečnost zvířat je klíčová a díky několika kusům specializovaného vybavení může být vše bezpečnější a příjemnější pro všechny. Wheeler se setkal se spoustou lidí, kteří si myslí, že mushing lze provozovat pomocí obojku a vodítka. Ve skutečnosti to může zvířatům ublížit kvůli rychlosti a vlivem náhlého rozjezdu a zastavení.

Správně nasazený postroj pro psa je nezbytný. Všichni tři muži doporučují společnost Alpine Outfitters, která nabízí kvalitní postroje v různých stylech a velikostech za rozumné ceny od 26 do 57 dolarů. Mezi další nezbytnosti patří gangline (tj. zesílené vodítko či tažná šňůra), rukavice, háčky na rám vozíku, bederní pás, spojky podle potřeby a v případě potřeby nějaký typ kontroly poslední záchrany, například vibrační obojek. Každý systém je vhodné přizpůsobit majiteli, psovi a typu povrchu, na kterém se spolu pohybují.

Mushingový vercajk Dona Wheelera a jeho husky Gabby a Dash.

Higgins a Fenstermacher používají systém FreeWheel, který napomáhá rychlosti a kontrole a který zároveň zabraňuje tomu, aby se jejich přední kolečka zabořila do nerovností, prasklin nebo zbloudilých šišek. Čím více psů vás táhne, tím větší riziko karambolu.

Higgins jezdí s jedním psem v nižších rychlostech a díky delšímu rozvoru, který FreeWheel nabízí, je jeho křeslo velmi stabilní. Za deset let jen havaroval jen třikrát. Wheeler kvůli problémům s kompatibilitou jezdí bez kolečka FreeWheel, ale spadl jen jednou. Ale uvádí na pravou míru, že to nebyla chyba psů, ale jeho špatný výběr terénu.

Co ještě zaznělo

Pokud se chystáte jezdit na nezpevněném povrchu, větší pneumatiky s knoflíky na zadních kolech vám pomohou s nadnášením a trakcí.

V zimě Wheeler někdy jezdí na sněhu a používá připojitelné lyže, aby se mu přední kolečka nezahrabávala a nepřevracela dopředu.

Kromě většího volného prostoru a toho, že se nemusíte potýkat s dopravou, nabízí mushing mimo ulice další výhodu: méně lidí.

Fenstermacher říká, že na mushing musí chodit s vnitřní jistotou, protože často dostává od cizích lidí nevyžádané rady typu: Určitě to na něj není moc? Není na to moc velká zima, horko, nebo mokro, nebo pozdě?

Fenstermacherova rada těm, kteří chtějí zkusit mushing: Buďte tvrdohlaví, odhodlejte se a dělejte to, co chcete.

Wheeler rád chodí na dlouhé vzdálenosti, jeho nejdelší trasa má 9 mil, má rád dlouhé, nepřerušované cesty.

Fenstermacher často běhá vyšší rychlostí, nejrychleji zaběhli míli je pod 4 minuty.

Všichni tři muži doporučují začít pomalu a postupně zvyšovat vzdálenost, stejně jako by to dělal lidský běžec. 

Good luck!

Otištěno s laskavým svolením New Mobility (magazínu United Spinal Association).

Link se zdrojem i fotografiemi: https://newmobility.com/wheelchair-mushing-is-more-than-a-free-ride/

Speciální poděkování za tip: Jiřímu Kadeřávkovi