Přidej
aktualitu
nekonecnost-v-konecnosti-zivota.jpg
6.5.2023 | Centrum Paraple o.p.s.

Nekonečnost v konečnosti života

Konečnost pozemského života neboli smrt je téma velmi citlivé, někdy skoro až zapovězené. A to tím víc, čím více se týká nás nebo našich blízkých. V osobních rozhovorech se často přehlíží. Obavy otevřít téma smrti způsobuje strach ze ztráty blízkého nebo strach z velkého smutku, který přijde. A přitom právě absence těchto rozhovorů způsobuje, že neumíráme tak, jak bychom si přáli.

Zdroj: Magazín Paraple, listopad 2022
Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple

Na smrt je spolehnutí 
Ve spojitosti se smrtí často zaznívá, že je to naše jediná životní jistota, a my se přitom tolik bráníme o ní mluvit. Vyobrazujeme jí jako něco zlého, a ani nevíme, jestli to tak je. Co ale víme, je, že smrt způsobí ztrátu pozůstalým, zejména pokud na ni nejsou připraveni. A připraveni nejsou v podstatě nikdy. Krásně to vyjádřil A. A. Milne v Medvídkovi Pú: „Pokud budeš žít do sta let, chci já žít sto let minus jeden den, abych nikdy nemusel žít bez tebe.“ V arabském světě pak mají pro takové přání i slovo – Ya’aburnee, které nelze doslovně přeložit, ale znamená vyjádření naděje, že člověk zemře dříve než ten druhý, protože život bez toho druhého by pro něj byl příliš nesnesitelný.  
Když si to přečteme, zní to celkem sobecky, ale je v tom jen vyjádření touhy neprožívat utrpení ze ztráty. Může tedy vyvstat otázka, zda se více bojíme smrti druhého nebo vlastního utrpení. Rozmělnění takového strachu pomáhá téma konečnosti otevírat průběžně a najít si v něm svůj klid. Protože jestli je na něco v životě spolehnutí, je to právě smrt.

Život jako dar 
Život je dar, ať už nás v něm potkají jakékoli složitosti. Jejich prožívání se odráží i v naší ochotě překonávat trápení či utrpení, které život přináší. Míru prožívaného utrpení nelze vůbec objektivizovat. To, co pro jednoho může být banalita, může být pro druhého absolutní konec, kvůli kterému třeba i zvažuje dobrovolné ukončení života.  
U lidí s poškozením míchy dochází k několikanásobně vyšší úmrtnosti z vlastního rozhodnutí (srovnání světových studií uvádí 5,8–11 % ze všech úmrtí) oproti většinové populaci.  
Dostal jsem se v životě několikrát do stavu přemýšlení nad tím, zda mé prožívané utrpení není už tak velké, že bych raději život ukončil. Vždy jsem dospěl k tomu, že i když souhlasím s právem svobody rozhodování i v případě ukončení vlastního života, tak tímto bych zasáhl další lidi, kteří by mohli v důsledku mého rozhodnutí prožít daleko větší utrpení, než prožívám já sám.

Oddech v kabině  
Pokud se dostanete do podobných stavů, dopřejte si klid na rozmýšlení o smrti i životě. Vašek Uher (pozn.: autor mnoha inspirativních textů, knihy Zalitý kaktus, moderátor, veterán powerchair hockey a storytellingový vypravěč) popisoval výhodu života, který prožívá po úrazu oproti tomu před úrazem, jako výhodu něčeho, co ještě neskončilo. Život na vozíku vnímá jako druhý poločas fotbalového zápasu.
Líbí se mi přemýšlet nad něčím, co ještě neskončilo v nekonečnosti možností, které nám nabízí, ať už si s ním rozumíme více, či méně. A to je slušný základ pro spokojený život.

Nekonečnost v konečnosti 
A kde je tedy ta nekonečnost, když celou dobu píšeme o smrti jako jediné jistotě a ohraničení života. Nekonečnost je v každém z nás. Každý v sobě ukrýváme vzpomínky na ty, kteří už tady nejsou, a geneticky i na ty, které jsme třeba ani nepoznali. Postupem času se smutné vzpomínky vytrácejí, většinou bezbolestně, samovolně a smutek ze ztráty nahrazuje radost ze vzpomínání. 
Život možná není vždy podle našich představ, ale pravděpodobně je to to nejlepší, co je nám aktuálně nabízeno.

Téma smrti a odcházení v zajímavých odkazech

Knižní tipy
Pro smrt uděláno
(Lucie Vopálenská a Michal Plzák)  
Jak se dá o smrti mluvit? Autory přijalo dvacet šest osobností a věnovalo jim svou důvěru, aby spolu o tomto obtížném tématu hovořili. Učili se být citliví, ale neodbytní. „Zveme vás, abyste s námi ztratili strach. Ne možná ze smrti, ale z mluvení o ní.“  
Kniha, kterou autoři připravili pro nakladatelství Kalich, nechce být akademickým pojednáním ani jen užitečnou instruktážní příručkou, i když tyto parametry obsahuje také. Z rozhovorů s řadou známých i méně známých osobností vyplývá, jak rozmanité podoby na sebe bere vědomí smrti a obavy z ní, a rovněž i sám hovor o tomto intimním a obtížném tématu.

O smrti a životě
(Irvin D. Yalom a Marylin Yalom)  
Psychiatr Irvin D. Yalom věnoval svou kariéru práci s lidmi, kteří se potýkají s úzkostí a zármutkem. Sám ovšem úzkosti a zármutku začal čelit až ve chvíli, kdy jeho milovaná žena Marylin onemocněla rakovinou. V této knize se potkávají cesty obou z nich. Marylin odešla v pokoji, Irvin se učil žít bez ní. V prvních měsících po stanovení diagnózy společně psali o tom, jaké to je čelit vlastní smrtelnosti a zvládat to, že ztratíme někoho, koho milujeme.

Vyhoštěná smrt
(Jiřina Šiklová)  
„Smrt jsme tzv. civilizovaně vytěsnili ze svých životů. Má proběhnout někde v nemocničních hygienických podmínkách. Když chce někdo starý o smrti vážně mluvit, většinou ho mladší odbudou mávnutím ruky: Dej pokoj, ty tady budeš do sta. Místo rozhovoru o věcech, které se mu honí hlavou a o kterých se potřebuje starý člověk nějak rozpovídat, zalepí se mu pusa takovou banalitou. V téhle knize jsem chtěla některé věci kolem lidského umírání a vztahu umírající–pozůstalí dostat zpátky do lidských rozhovorů, odkud naivně vymizely.“ 

Webové stránky 
Moje smrt  
Aplikace Mojesmrt.cz umožňuje sestavit si seznam posledních přání a motivuje lidi, aby včas mluvili o konci života. Je společným projektem domácího hospicu Cesta domů a kreativní agentury Yinachi. 

Řekni mi 
Konverzační karetní hra Řekni mi vychází z předlohy americké hry Hello (dříve My Gift of Grace). Hra pomáhá zdravotníkům, pečovatelům, sociálním pracovníků i studentům těchto oborů, zdravým i nemocným a jejich rodinám otevírat důležité životní otázky a diskusi na téma hodnot a přání v souvislosti se závěrem života.

Přidej komentář
banner-handy.jpg
cpv_banner-3-2.jpg