PEČUJÍCÍ OSOBY: díl sedmý: ZASTUPOVÁNÍ OPEČOVÁVANÉHO

Pečující je velmi často v postavení, že je nucen za opečovávaného vyřizovat jeho záležitosti, protože sám opečovávaný toho buď není schopen (např. opečovávaný je mentálně postižený a nedokáže rozpoznat, co by měl řešit), nebo by stejně při všem musel asistovat pečující (např. pokud je opečovávaný ochrnutý a potřebuje při oblékání, usazování na vozík, dopravě atd. pomoc pečujícího). Pečující tak musí řešit, jak legálně vyřídit věci na úřadě, v bance, při sousedských vztazích atd.

Pokud pečující zastupuje „jen“ osobu, která dokáže sama přemýšlet, ale není schopna samostatného pohybu, tak je většinou mezi pečujícím a opečovávaným sepsána plná moc. Pečující ale nemusí tuto plnou moc přijímat, nemusí mu tento stav vyhovovat a může chtít, aby si opečovávaný našel někoho jiného, kdo mu v tom bude pomáhat.

Může být, že pečující je schopen opečovávaného fyzicky obsloužit a napomáhat mu, ale nechce řešit formální náležitosti. Jak si to opečovávaný s pečujícím mezi sebou vyjasní a jak se domluví je opravdu jen na jejich komunikačních schopnostech.

Pokud je však opečovávaný duševně nebo mentálně postižený (a to i když je pohyblivý, nebo ho třeba ve škole naučili se podepsat a on podpis umí, ale nerozumí mu), pak je to často pečující, kdo uvažuje o vyřešení situace za opečovávaného, jeho ochránění před zneužitím, získání výhod pro jeho osobu (potažmo možná i získání prostředků pro jejich společnou domácnost).

V případě, že opečovávaný nerozumí běžnému dění kolem sebe, je potřeba neřešit situaci plnou mocí, ale daleko sofistikovanějším (legálnějším, ale i bohužel časově a formálně náročnějším) způsobem. Plná moc (§ 436 a násl. a § 441 a násl. občanského zákoníku) říká o tom, kdo zmocňuje: „rozumím; vím, co chci; chápu důsledky; umím ji odvolat; umím zkontrolovat toho, koho zmocňuji“. Typicky se využívá např. při přepisu nemovitostí, aut, vyzvedávání dětí ze školky. Každý zmocňující je dospělý a umí se rozhodovat.

Pokud už by ten, kdo zmocňuje podepsal něco, o čem neví, co to je; nerozumí tomu; je mu svým způsobem „ukraden“ podpis, pak by plná moc nebyla platná (občanský zákoník § 581 Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.) i když by se ověřil podpis a mnoho úředníků a sociálních pracovníků by tuto neplatnost na ní nepoznalo; dokonce někteří pracovníci nabádají k jejímu sepsání.

Pečující je v těchto případech vlastně ten, kdo „neomezeně“ o opečovávaném rozhoduje. Rozhoduje, co se bude dělat; jak se utratí prostředky ze sociálních dávek; jak se budou řešit záležitosti opečovávaného. Je to role obdobná roli rodiče (někdy je pečujícím rodič dospělé postižené osoby).

V těchto případech je ale nutné řešit statut pečujícího oficiálně. Je třeba při vyřizování dávek požadovat, aby pečující byl opatrovníkem pro správní řízení např. dle § 32 správního řádu, § 23 zákona o sociálních službách, zvláštním příjemcem dávek, pro běžné žití by mělo být řešeno opatrovnictví stanovené soudem (s případným omezením svéprávnosti, nebo bez omezení svéprávnosti opečovávaného). Někdy by mohlo dostačovat ustanovení soudem zástupcem z řad členů domácnosti, příp. podpůrcem, ale jde o případy, kdy je opečovávaný ještě schopen se rozhodovat. Není povinností pečujícího tato řízení vyvolat. Ale protože opečovávanému jeho tíživá situace nedochází, je to většinou pečující, kdo vše řeší (ochraňuje opečovávaného).

Pokud tedy opečovávaný není schopen za sebe rozhodovat, do budoucna by si třeba nepožádal o sociální službu, nepodal by si žádost o příspěvky, nebo při odebírání příspěvku by se neuměl bránit, měl by pečující tuto situaci vyhodnotit a začít řešit (nemusí, ale je vhodné, aby ji řešil).

V laické veřejnosti je mnoho předsudků k omezování svéprávnosti, případně panuje představa účinnosti plné moci kdykoliv. Také se neví o opatrovnictví, kdy nemusí být opatrovaný omezen ve svéprávnosti. Omezení svéprávnosti je vnímáno jako trest, a nikoliv jako ochrana. Neví se, že lze podle § 58 občanského zákoníku získat opatrovníka i v době řízení o omezení svéprávnosti pro akutní záležitosti. Proto je potřeba se s možnostmi podrobně seznámit.

Pečujícím vzniká mnoho dotazů v souvislosti se zastupováním opečovávaného. Není v možnostech tohoto článku na vše odpovědět, ale určitě je třeba vyjasnit:

• Musí pečující podat návrh na omezení svéprávnosti opečovávaného? Nemusí, ale je to často pečující, který ví, jak na tom opečovávaný je a jak by ho mohl chránit. Proto je nejbližší osobou, která se může o opečovávaného postarat i „právně“ a je tedy vhodné, aby pečující zvažoval řešení, jak zastoupit opatrovaného správně (a možná bude výsledkem i návrh na opatrovnictví s omezením svéprávnosti).
• Musí pečující vyřizovat sociální dávky za opečovávaného, např. zvýšení příspěvku na péči? Nemusí, ale právě pečující často ví, co je v domácnosti potřeba, jak je na tom opečovávaný finančně a případně kolik péče potřebuje. A pokud není schopen toto řešit opečovávaný, pak většinou toto začne pečující řešit. I zde je ale třeba, aby pak opečovávaného pečující zastupoval legálním způsobem. Je často v zájmu pečujícího, aby opečovávaný měl vyšší stupeň příspěvku na péči, lepší výpočet důchodu, příspěvek na zaplacení bydlení, neboť často pečující s opečovávaným žije a využívá výhod vyšších příjmů.

OBĚTOVÁNÍ PEČUJÍCÍHO

Pečující často nemá na výběr a pečuje „od nevidím, do nevidím“. Opečovávaný se cítí nejlépe v péči svého pečujícího; pečující nedůvěřuje péči jiné osoby; nikdo jiný pečujícímu nepomůže; pečující si myslí, že když si nechá pomoci, nebude mít z čeho žít; sousedi vyčítají pečujícímu, když někam odejde...

Tady je potřeba říci, že pokud pečující neopatří PŘEDEVŠÍM SÁM SEBE, mohlo by se stát, že by časem neměl, kdo pečovat. Při vší úctě k opečovávanému, musí pečující dbát, aby on sám byl s péčí v pohodě. Unavený, vyčerpaný a nemocný pečující často přenese své problémy na opečovávaného a stav se zhorší i u něj.

Proto je důležité, aby pečující věděl:

• na poskytnutí zdravotní péče v domácnosti má opečovávaný právo (jen ho možná musí pečující pomoci vymoci). Ošetřující obvodní lékař má tzv. návštěvní hodiny a může přijít nemocného navštívit do domácnosti. Nejde o akutní stavy, kdy se volá rychlá záchranná služba, ale o stavy, kdy pro postižení nebo nemoc není možné absolvovat cestu k lékaři.
• v domácím prostředí lze omezeně poskytnout i psychiatrickou péči (např. základní vyšetření lékařem psychiatrie, nebo pomoc s podáním léků zdravotní sestrou psychiatrické péče) a rehabilitační pomoc (co lze učinit na lůžku a není k tomu potřeba speciální rehabilitační lůžko) a pomoc se zdravotním ošetřením zdravotní sestřičkou (např. převazy, aplikace inzulinu), tzv. domácí péče např https://www.homecare.cz/, https://www.adp-cr.cz/. Taktéž může do domácnosti dojíždět hospicová péče.
• odvoz sanitním vozem je záležitostí, kterou předepisuje lékař, u kterého má být provedeno ošetření, anebo obvodní lékař. Lze předepsat přítomnost lékaře v sanitě, doprovod, přítomnost více pracovníků (např. pro případné snesení ze schodů). Naopak není možnost nařídit pečujícímu povinnou přítomnost u převáženého. Lze také uhradit, pokud by byla indikace sanitním vozem, ale nemocného k lékaři dopraví někdo vlastním vozem.
• se sociální péčí (koupání, pomoc s úklidem, oblékání atd.) mohou pomoci sociální služby. Tato pomoc je většinou placená, proto je třeba uvážit, kolik si v rodině můžete dovolit zaplatit. Péče nemusí být placena jen z příspěvku na péči. Jen je nutné celý příspěvek na péči zaplatit za péči. Tzn. že třeba pečující osoba bude placena z celého příspěvku na péči, ale pečovatelská služba bude placena z úspor. Pozor, toto neplatí u placení pobytových sociálních služeb (viz § 73 zákona o sociálních službách): týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, zdravotnických zařízeních lůžkové péče.

• Zpravidla bývá výhodné nechat si pomoci s fyzicky náročnými situacemi, neboť sociální služba mívá osvědčené techniky a může poradit i jaké zakoupit kompenzační pomůcky k ulehčení péče (zpravidla hrazené ze zdravotního pojištění).
• k ulehčení péče slouží nejrůznější kompenzační pomůcky. Zpravidla je hradí zdravotní pojišťovna, na některé přispívá Úřad práce, na některé lze získat příspěvek od různých nadací. Některé pomůcky lze i jen krátkodobě zapůjčit.
• pečující není vězeňská služba, nemusí být u opečovávaného neustále. Zpravidla by měla být mezi pečujícím a opečovávaným dohoda jakou pomoc opečovávaný potřebuje, jak dlouho mu ji pečující poskytne a kolik za to dostane zaplaceno.     Pozor, toto neplatí u placení pobytových sociálních služeb (viz § 73 zákona o sociálních službách): týdenních stacionářích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, zdravotnických zařízeních lůžkové péče.

• Pečující může jít na nákup, může odpočívat, může se v péči vystřídat, může odjet na dovolenou. Vždy je to o dohodě mezi pečujícím a opečovávaným a také tím, že se na dobu nepřítomnosti jednoho pečujícího zajistí pomoc někým jiným, pokud je potřeba. Jen pozor, pokud pečující převážně nepečuje (tzn. pečuje např. jen deset dnů a zbylých dvacet pečuje někdo jiný), tak daný měsíc není pro potřeby zdravotního pojištění pojištěn a není mu tento měsíc započten do důchodu jako náhradní doba. Toto si musí pečující hlídat a ohlašovat skončení své péče na Úřad práce, zdravotní pojišťovnu a následně i na správu sociálního zabezpečení (případně, pokud podniká, tak i na finanční úřad). Nehlásí se nepečování v řádu pár dnů či hodin. Ale změnu je nutné hlásit do 8 dnů, tedy pokud něco převyšuje těchto 8 dnů, určitě je nutné změnu hlásit. Pokud o opečovávaného pečuje více osob, je také nutné, aby tyto pečující osoby byly uvedeny u Úřadu práce jako pečující. Výhody má primárně hlavní (první) pečující, ale např. zdravotně pojištěni jsou všichni pečující. Hlášení musí udělat opečovávaný. Pokud toho ale není schopen, kdo vlastně vše sjednal? A byl ten někdo např. opatrovník? Pak musí hlásit změny za opečovávaného.

V následujícím dílu se zaměříme na ODPOVĚDNOST PEČUJÍCÍHO A OPEČOVÁVANÉHO.

Zdroj: text: Mgr. Radka Pešlová, redakčně kráceno, foto: unsplash.com