Proč „Zařadit pětku“ svým podpisem

Nárok na příspěvek na péči posuzuje sociální pracovník z příslušného Úřadu práce, který hodnotí schopnost samostatného života žádající osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí. Na základě žádosti, zdravotní dokumentace, šetření posuzujícího lékaře a výsledků sociálního šetření je posouzeno, zda splňujete nárok na tento příspěvek a pokud ano, tak v jakém stupni závislosti. Čím vyšší stupeň závislosti tím vyšší finanční příspěvek na asistenci. Tato sociální dávka má sloužit k tomu, aby si za ní lidé s postižením zakoupili potřebnou pomoc.

Maximálně šest hodin péče denně

Nejvyšší stupeň příspěvku na péči je schválen pouze osobě s nejtěžším zdravotním postižením, která vyžaduje každodenní mimořádnou péči a samostatně nezvládne prakticky nic. Je třeba dopomoci s osobní hygienou, přípravou jídla, nočním polohováním, aby nedošlo k život ohrožujícím proleženinám a s mnoha dalšími činnostmi. Přesto jeho výše postačuje maximálně na 6 hodin osobní asistence denně. Pro řadu lidí je tento časový rozsah naprosto nedostačující a díky stávajícímu systému mají jediné řešení, a tím je nedobrovolný odchod do ústavního zařízení.

Aspoň je o vás postaráno a jste mezi svými

Změna je nutná i když její prosazení bude jistě obtížné. Ve společnosti je totiž stále zakořeněné přesvědčení, že hendikepovaným v tom ústavním zařízení přece není tak špatně, mají nadosah vše, co potřebují, navíc jsou mezi svými. Tak to opravdu může na první pohled působit. Ale pokud na tento způsob života jste nuceni přistoupit přestáváte rozhodovat o svém životě. Není na vás kdy se najíte, kdy půjdete na procházku, kdy uvidíte rodinu. Jste nuceni dodržovat ústavní řád, který rozhoduje o vás bez vás. Život v ústavním zařízení je z části dotován státem. Nejde o nikterak zanedbatelnou částku, na kterou přispíváme my všichni. Je tedy i v našem zájmu podporovat svobodnou volbu každého hendikepovaného o tom, kde chce žít.

Vždyť takové peníze si ani nevydělám

Opět hojně uplatňované tvrzení společnosti, i když sdělováno spíše nepřímo. Ano, příspěvek na péči v nejvyšším stupni byl novelizován a navýšen, ale navýšila se i cena práce. Bylo nutné již tak podhodnocenou práci lépe finančně ohodnotit, jinak by ji totiž nechtěl dělat už opravdu nikdo. Mírné navýšení pouze zabránilo rozpadu stávajícího systému osobní asistence. Bohužel bylo tak zanedbatelné, že nijak významně nepodnítilo rozšíření dostupnosti této služby. Zvláště v Praze je stále obtížné osobního asistenta vůbec nalézt, ale zdaleka nejenom tam.

Kdyby nebyl příspěvek zneužíván, peněz je dost

Příspěvek na péči v nejvyšším stupni obdrží pouze osoby, které nezvládnou devět a více z deseti posuzovaných úkonů. Z toho jasně vyplívá, že jde o osobu s extrémním zdravotním omezením a k jakémukoli zkreslení zdravotního stavu není moc prostor. Navíc je třeba zdůraznit, že klient je vždy posuzován tam, kde se cítí nejbezpečněji, tedy v domácím prostředí. Kdekoli jinde je jeho závislost na pomoci druhé osoby ještě markantnější.

A proč se nepostará rodina?

Rodinní příslušníci, často opravdu ta nejširší rodina, se o hendikepovanou osobu starají 24/7 v plném nasazení. Jde o nepředstavitelné vypětí pro všechny, protože péče nikdy nekončí. Naopak se s věkem přinejmenším komplikuje, protože opečovávaný roste, dospívá a manipulace se stává složitější a složitější. To rodinu nijak neodrazuje, pečuje o hendikepovanou osobu z plných sil, protože ji miluje nadevše. Ale zároveň usíná s obavami, kdo se o mou milovanou dceru či syna postará až to nedokážu? Nebo až tady nebudu? Na tyto situace je třeba myslet v dostatečném předstihu a zatím se pouze pár šťastlivcům podaří neskončit v ústavní péči.

Nejsem na vozíku, mě se to netýká

Pravdivé tvrzení jen částečně. Každý z nás je dílkem této společnosti a má právo ovlivnit její podobu. To, jak společnost přistupuje ke svým nemohoucím a stárnoucím obyvatelům naznačuje, jak bude chránit nás všechny jako celek i v jiných situacích. Je také nemilosrdnou pravdou, že nikdo z nás neví dne ani hodiny, proto vás prosíme o podporu této výzvy.

Podpořte změnu zákona

Asistence, o.p.s., usiluje o změnu zákona o sociálních službách. „Navrhujeme, aby se výše příspěvku v pátém stupni odvíjela od reálných potřeb individuálních žadatelů. Inspirací je nám slovenský způsob zhodnocení potřeb, kde je hodnoceno, přesně kolik času osobní asistence potřebuje žadatel pro výkon jednotlivých činností, a od toho se odvíjí výše příspěvku. Příspěvek v pátém stupni by tedy pokrýval potřebu podpory lidem, kterým stávající výše příspěvku na péči nestačí.“

Výzva Poslanecké sněmovně ČR: Zařaďte pětku! – odkaz pro podpis 

Svobodně žít

Na závěr několik citací účastníků kampaně Svobodně žít, podporující právo hendikepovaných svobodně rozhodovat o svém životě:

• „Tím, že jenom noční asistence zabere nějakých sedm hodin a během dne mám dvě až tři dvouhodinovky, načte se to na nějakých třináct hodin denně. Hodně mi v tom pomáhají dárci, kteří mi posílají peníze na transparentní účet. Skvělé je, že sice po malých částkách, ale posílají mi to pravidelně. Je to asi jediná cesta, jak z toho ven. V jednorázových příspěvcích se to dá velmi špatně rozpočítat do budoucna. Moje náklady na asistenty bývají okolo padesáti tisíc měsíčně.“
• „Neznám člověka, který by si …plánoval, že by chtěl žít v ústavu, dívat se na televizi a jíst třikrát denně, co mi kdo navaří.“
• „Pokud to jenom trochu jde, nechoďte do ústavu. Tam je to hrůza. Tam na vás nikdo nemá čas. Je to takový… Já tomu říkám „průmyslová péče“. Jako když jste na pásu... Aspoň tedy tam, kde jsem byl já.“

Další osobní výpovědi si můžete přečíst zde.

Zdroj: text, https://patystupen.cz , Asistence, o.p.s., www.skrtilek.cz , Svobodně žít, foto: Asistence, o.p.s.