Česká televize opět podpořila kampaň BanalFatal!
Česká televize od 3. října vysílá další ze série preventivních spotů proti úrazům páteře a míchy. Ten letošní upozorňuje na nebezpečí pádů z malých výšek, které lidé často podceňují.
CZEPA vydala u této příležitosti tiskovou zprávu:
Pád při trhání ovoce nebo domácím úklidu může znamenat zbytek života na vozíku.
Nejčastější příčinou úrazů s poraněním páteře a míchy jsou pády z malých výšek. Ročně se takto zraní okolo 80 lidí a 2/3 z nich se musí trvale pohybovat na vozíku. Příčinou úrazů bývá nepozornost nebo zanedbání přípravy na práci ve výšce. K úrazům může dojít při zcela běžných činnostech jako je česání ovoce, čištění okapů, mytí oken nebo utírání prachu ve výšce.
Na nebezpečné chování upozorňuje Česká asociace paraplegiků – CZEPA v preventivním spotu, který bude od 3. října jako hlavní mediální partner vysílat Česká televize. Spot je součástí preventivní kampaně proti úrazům páteře a míchy BanalFatal!.
„Rádi bychom veřejnost upozornili na to, že úrazy míchy po pádech z malé výšky jsou velmi časté a zároveň jim lze většinou předejít rozvahou a přípravou na práci ve výšce“ říká Alena Jančíková, ředitelka CZEPA a vysvětluje „Lidé se malých výšek nebojí, myslí si, že se jim pádem z nízkého stromu nebo například ze stoličky při věšení záclon nemůže nic stát. Že by mohl znamenat tak fatální životní změnu, jakou je upoutání na vozík, je ani nenapadne“
CZEPA se rozhodla o tomto nebezpečí mluvit záměrně v podzimních měsících, kdy lidé trhají ovoce, prořezávají stromy, čistí okapy od listí. Ale riziková je i celá řada dalších běžných situací, například v zimě odklízení sněhu ze střech nebo už zmíněný domácí úklid. Ten je rizikový zejména pro starší jedince. S věkem se zužují kanálky krční páteře, kterými vedou cévy. Při záklonu hlavy (např. při mytí oken) může dojít ke stlačení cév, nedokrvení mozku a krátkodobé ztrátě vědomí. Následný pád může být fatální. Návod na to, jak úrazům předcházet je jednoduchý: „Vždy je dobré si zkontrolovat správné postavení žebříku, prohlédnout si větve, jestli nejsou suché, zkontrolovat střechu, jestli není kluzká, u prořízky stromu je určitě potřeba se zajistit úvazkem ke stromu a hlavně se na pohyb ve výšce stále soustředit“ doporučuje Alena Jančíková. „Velmi důležitá je obuv, ani na stoličku by lidé neměli lézt v pantoflích nebo s rozvázanými tkaničkami. A pak jsou samozřejmě činnosti, kterým je lepší se vyhnout nebo při nich požádat o pomoc.“ dodává v narážce na rizika hrozící seniorům a některé níže popsané příběhy vozíčkářů.
CZEPA v rámci prevence úrazů s poraněním míchy upozorňuje i na to, že následkem zdaleka není jen imobilita a doživotní pohyb na vozíku, ale i problémy s inkontinencí moči i stolice nebo poruchy sexuálních funkcí.
O svůj životní příběh se podělilo několik vozíčkářů, kteří už svou chybu nenapraví, ale byli by rádi, kdyby se z ní poučili další.
Radek Hřib; pád ze stromu ve 40 letech, 9 let na vozíku
„Láska k přírodě mě doprovázela celý život, trávil jsem v ní každou volnou chvíli. Z mé záliby - myslivosti – se stala i moje profese. V roce 2007 jsem se při řezání větví vzrostlého buku neuvázal ke stromu, podříznutá větev podrazila žebřík. Spadl jsem na zem, kde jsem ležel 5 hodin, než mě našla manželka. Poranil jsem si hrudní páteř - diagnóza paraplegie. Po sedmi měsících strávených po nemocnicích jsem se vrátil domů. Zpočátku mě okolí odrazovalo od mého snu se opět vrátit do lesa a pokračovat s myslivostí. Díky přátelům a rodině se ale můj sen vyplnil, žiji stále na samotě u lesa, mám upravenou čtyřkolku, se kterou se opět mohu starat o zvěř. Rád bych všem vzkázal, že úvazek na strom je při prořezávání úplný základ a to nejen pokud s tím nemáte moc zkušeností. Já jsem byl hodně zkušený, a přesto jsem situaci bez úvazku neměl šanci zvládnout“
Kateřina Antošová; pád ze stromu ve 47 letech, 4 roky na vozíku
„S manželem a třemi syny jsme vyrazili na chatu, kde máme sad. Rozdělili jsme si úkoly, bylo potřeba posekat trávu a sklidit hrušky. Muž se ujal sekání a já šla na ty hrušky. Rozložila jsem si žebřík, jen tak tak že dosáhl k nejbližšímu spletenci větví. Vylezla jsem nahoru, trhala a sledovala u toho ještě manžela, jak učí jezdit našeho syna s rotační sekačkou, trochu jsem se o něj bála. Najednou jsem ležela pod stromem. Zjišťovala jsem škody, hlava a ruce dobrý, nohy necítím. Tak to jsem asi dobĕhala. Pak jsem jen ležela a sledovala záchrannou akci. Policie, sanitka, vrtulník. Mám kolem sebe mnoho skvělých lidí, kteří mi pomohli. Oblíbené běhání jsem vyměnila za handbike – kolo upravené pro vozíčkáře. Letos se mi podařilo nominovat se na Paralympiádu v Riu. Svůj nový život si užívám stejně jako ten před úrazem. Přesto na to ale občas myslím. Ani nevím, co se před pádem stalo, ale vím, že jsem se nesoustředila na to, co dělám. Myslím, že při pohybu ve výšce je důležité nenechat se rozptylovat věcmi okolo“
Václav Uher; pád ze stromu v 17ti letech, 15 let na vozíku
„Učil jsem se mechanizátorem lesní výroby (rozuměj dřevorubcem). Stalo se to při výuce v lese. Při jedné mistrem nestřežené chvíli jsme s klukama nedostali lepší nápad, než lézt na špičky mladých borovic, houpat se a skákat z jedné na druhou, byla to legrace. Spadl jsem na záda tak ze 4 metrů, krkem na pařez a zlomil si krční páteř. Ležel jsem více než dva měsíce na ARO připojen na dýchací přístroj a zcela nehybný. Pak navázal dvouletý maraton rehabilitačních pobytů v nejrůznějších ústavech a léčebnách. Po dvou letech od úrazu mi začínalo docházet, že už to asi nerozchodím. Mám ochrnuté nohy, trup i ruce. Na druhou stranu začal jsem přicházet na to, že to, co nejde rozchodit, dá se rozjezdit. Začal jsem hrát florbal na elektrických vozících a chodit znovu do školy. Nakonec jsem vystudoval univerzitu. Mám práci, vedu Českou federaci Powerchair Hockey, cestuji, fotografuji, tvořím videa, píši a moderuji společenské akce. Dá se říci, že jsem svůj úraz rozjezdil. I když stále platí, že bych raději chodil a byl bych rád, kdybychom se tenkrát nad tou legrací trochu zamysleli. Opatrujte se.“
Miroslav Šperk; pád z balkonu v 15ti letech, 16 let na vozíku
„Studoval jsem průmyslovku a žil jako každý jiný kluk. K tomu věku asi patří i touha trochu se předvést, udělat něco zajímavého. Mě napadlo, že půjdu na návštěvu a bude to překvapení. Vzal jsem to přes balkony. Z druhého patra jsem spadl. Od té doby jsem na vozíku. Popral jsem se s tím, vystudoval jsem vysokou školu, učím na průmyslové kamenické a sochařské škole a sportuju. Byl jsem na dvou paralympiádách, z jedné mám medaili. Teď už jen pro radost jezdím na monoski – lyži pro vozíčkáře, hraji na vozíku basket a florbal. Když jsem tam lezl, asi mě napadlo, že si můžu zlomit třeba nohu, ale tohle ani ve snu. Nepřišlo mi to vysoko. Až teď, když jsem potkal i spoustu dalších „padavek“, vím, že na zlomení páteře stačí metr.“
Pavel Nejedlý; pád ze střechy v 53 letech, 3 roky na vozíku.
„Žijeme v rodinném domě, vždycky jsem se o něj v rámci svých možností rád staral, dělal údržbu i drobné opravy. Když toho roku koncem února napadl sníh, nelíbilo se mi, jak se pod ním prohýbá část krytí pergoly. Už v létě jí poškodilo krupobití, bál jsem se, abych znovu nemusel investovat do opravy. Rozhodl jsem se sníh omést. Vylezl jsem na pergolu se sněhulemi na nohou. Hned při prvním opření do vrstvy sněhu jsem podklouzl a spadl z cca 2,5 metru na zahradu. Ležel jsem na břiše, byl jsem při vědomí a nemohl jsem hýbat rukama ani nohama, jen jsem volal o pomoc. Následovala sanitka, vrtulník, operace. Mam poraněnou krční páteř, jsem tetraplegik. Nehýbu nohama a mám i částečně omezenou hybnost rukou. Ještě pořád jezdím na rehabilitaci, zkouším vozíčkářské sporty. Dělám, co můžu… Každopádně než někam polezete kvůli sněhu, uvědomte si, že každý sníh jednou roztaje. Ten můj osudový roztál za dva dny, ale já mám postižení do konce života. A když už to musí být, myslím, že by pomohlo v nějaké bezpečné pozici vyzkoušet, jestli vám nekloužou boty a vzít si případně vhodnější.“
BanalFatal; Banální situace, fatální následky
Preventivní program České asociace paraplegiků - CZEPA proti úrazům páteře a míchy. Součástí kampaně jsou protiúrazové televizní spoty, které varují před rizikovým chováním. V roce 2015 vysílala Česká televize první ze série spotů upozorňující na nebezpečí skoků do vody. Tématem letošního spotu jsou pády z malých výšek. Program zahrnuje také interaktivní semináře pro děti, mládež a pedagogické pracovníky.Semináře vedou herec a bývalý kaskadér Hynek Čermák a profesionální hasiči nebo kaskadéři spolu s vozíčkáři, kteří úraz s poraněním míchy utrpěli. Na semináři se pracuje s amatérskými videi, na kterých jsou zachyceny různé velmi rizikové aktivity. Některá videa přímo zachycují situace, kdy k poranění míchy skutečně došlo. Instruktoři u jednotlivých videí vysvětlují, jak a proč k úrazu páteře došlo a jak tomu bylo možné předejít. Zdůrazňují potřebu rozvahy, význam dobré fyzické přípravy na sportovní a adrenalinové aktivity a použití ochranných sportovních pomůcek. Vozíčkáři se následně podělí o svůj osobní příběh, otevřeně vypráví o životě na vozíku a všech komplikacích, o kterých lidé většinou ani netuší. Seminář je možné si objednat na www.banalfatal.cz.
Česká asociace paraplegiků – CZEPA
Jsme nezisková organizace, která sdružuje vozíčkáře s poraněním mích z celé ČR. Hájíme jejich zájmy, usilujeme o vytvoření podmínek pro jejich plnohodnotný život a pro integraci do většinové společnosti. Provázíme je obdobím po úraze i celým dalším životem. Více na www.czepa.cz
Kontakt:
Petra Černá
tel: 776 680 444
cerna@czepa.cz
