Létající vozíčkáři - nejsi náhodou vozíčkář/ka budoucí pilot/ka?
Sportovním projekt Létající vozíčkáři, jehož iniciátorem je aktivní pilot Petr Bucháček a Letecká amatérská asociace ČR, chce pomoci najít cestu vozíčkářům do ultralehkých letounů. Již 19. září se v budově Aeroklubu Praha Letňany uskuteční první informační seminář k pilotnímu výcviku vozíčkářů.
V případě zájmu o pilotní výcvik a účast na semináři vyplňte prosíme formulář, který obsahuje i základní informace o výcviku, a zašlete jej do 10. 9. 2015 na adresu jelinkova@paraple.cz. Dotazy k projektu směřujte opět do CP nebo na e-mail autora pbuchacek@yahoo.com.
Níže si přečtěte osobní dopis p. Bucháčka, který celý záměr rodícího se projektu dobře ilustruje.
Létající vozíčkáři
V roce 2013 jsem zrealizoval svůj sen oblétnout v historickým letounem Piper J3 Cub z roku 1946 Evropu. Na své cestě jsem poznal mnoho zajímavých lidí a prožil několik nezapomenutelných zážitků. Některé z nich jsou popsány na těchto stránkách http://www.aeroweb.cz/clanky/4527-piper-cubem-okolo-evropy. Na tomto místě bych chtěl však zmínit piloty, které jsem potkal v italském Serristori. Po přistání, krátce před západem slunce jsem si všimnul, že se na letišti pohybuje několik vozíčkářů. Ukotvil jsem letoun, postavil stan a po západu slunce jsem zamířil do místní restaurace. V restauraci jsem se nestačil usadit a místní letci mne přizvali ke svému stolu. Přestože nemluvím italsky, nic nebránilo naší čilé konverzaci, kterou zajistili dva anglicky mluvící piloti. K mému překvapení jsem zjistil, že místní klub je specifický tím, že vlastní upravený letoun pro vozíčkáře a v klubu je několik pilotů na ortopedickém vozíku. I prezident aeroklubu v Serristori, Franco Bentenuti, je vozíčkář s poškozením míchy. Létající vozíčkáři v Italii si říkají si Baroni Rotti. Mají dokonce svůj akrobatický team WeFly. Video o tomto teamu můžete najít na internetu pod odkazem: https://www.youtube.com/watch?v=_9nL-ZEyaKw
Ten večer jsem se ptal na specifika létání na upravených ultralightech či jejich konverzi na standardní letoun. Konverze letounu mi přišla velmi jednoduchá, dokonce bych řekl, že jednodušší než u auta (viz přiložené foto). Výměna upraveného řízení trvala přibližně 15 sekund. Bylo krásné vidět aeroklub, ve kterém vedle sebe nezávisle pracovali a létali vozíčkáři a "choďáci", kteří mi pomohli v navázání dalších kontaktů a sdíleli se mnou mnohá doporučení míst, jež je třeba navštívit. Takže díky nim jsem zažil další krásné dobrodružství.
Po návratu jsem zjišťoval, zda u nás létá nějaký vozíčkář, a nepodařilo se mi žádného najít (létajícího na letounu). Na Letecké amatérské asociaci (LAA ČR) a při diskusi s leteckým lékařem MUDr. Melechovským jsem zjistil, že několik vozíčkářů se o něco pokoušelo v minulosti a další se dotazovali na možnosti, ale nikdo neznal vozíčkáře, který by měl svou pilotní licenci.
Po diskusi se zástupci LAA ČR, Centra Paraple a s MUDr. Melechovským jsme se shodli na tom, že bychom rádi pomohli najít cestu vozíčkářům do ultralehkých letounů. Je zřejmé, že existují určité fyzické předpoklady, jež by musely být splněny (budou posuzovány leteckým lékařem). Bohužel se předpokládá i určitá finanční nezávislost kandidátů. Rozhodli jsme se, že v případě přiměřeného zájmu ze strany vozíčkářů uspořádáme na konci léta seminář za účasti zástupců LAAČR a MUDr. Melechovského. Seminář by měl být zaměřen na létání vozíčkářů.
Petr Bucháček
