Pravidla OPEL HANDY CYKLO MARATONU byla vcelku jednoduchá. Postavte si tým složený ze čtyř nebo osmi cyklistů, projeďte všech osm povinných průjezdních bodů na trati dlouhé přibližně 2000km a vyhněte se přitom dálnicím nebo rychlostním silnicím. Vše ostatní je už na Vás! Zvolte si vlastní taktiku střídání, najděte si nejpříhodnější cestu a pokud možno nezastavujte. Časový limit pro dojezd do cíle je 111 hodin! Takto nějak zněla slova autora projektu cyklo maratonu, vozíčkáře a handbikera Heřmana Volfa, těsně před startem.
Z původně plánovaných deseti týmů se na startovní čáru extrémního cyklistického podniku nakonec trouflo postavit jen šest nejodvážnějších. Čtyři osmičlenná a dvě čtyřčlenná družstva. Týmy neprofesionálních nadšenců, zdravých i handicapovaných, mužů i žen. V tu chvíli zřejmě tušili, co je čeká, těžko si ale dokázali představit, že pro dokončení závodu si budou muset sáhnout až na samé dno vlastních sil.
V Trojmezí u Aše ze startovací pistole poprvé vystřelil starosta města ve středu 31. července v 8:30 ráno a na trať vyrazila cyklistka z týmu UniCredit leasing. V odstupu deseti minut ji následovaly týmy Opel CS, Bronec Sport, Cesta za snem, TK Vyšehrad a Wüstenrot. Závod dále vedl přes povinné průjezdní body v Písku, Brně, Nitře, Košicích, Michalovcích, Žilině, Frýdku-Místku a Pardubicích, s tím, že podmínkou bylo projet i nejvzdálenější bod blízko slovensko ukrajinské hranice ve Velkých Kapušanech. Cíl cyklo maratonu byl stanoven v Praze na Černém mostě na parkovišti u obchodního centra MAKRO.
Štafetovým kolíkem při střídání jednotlivých cyklistů v týmech byl GPS lokátoro rozměrech krabičky od sirek. Lokátor nejenže přesně mapoval trasu závodníků pro pozdější vyhodnocení, ale také zakresloval pohyb na interaktivní mapě umístěné na oficiální webové stránce projektuwww.111hodin.cz. „Sledování závodu na počítači nebo mobilním telefonu zaznamenalo obrovský úspěch. V prvních hodinách nám dokonce spadl server a museli jsme navyšovat jeho kapacitu. Během čtyř dnů navštívilo stránku s on-line sledováním více než 30 tisíc lidí,“ prozradil producent projektu Miloslav Doležal.
Jednotlivá cyklistická družstva se stala patrony lidí krátce po usednutí na invalidní vozík. Tito čerství vozíčkáři byli vybráni ve spolupráci s centrem Paraple, rehabilitačním ústavem Kladruby a spinální jednotkou v pražském Motole. Občanské sdružení Cesta za snem, organizátor projektu, jim na září připravil zajímavý zážitkový víkend v přírodě, kde se budou učit pohybu a orientaci v přírodě, vyzkouší si nejrůznější sporty a hlavně si užijí kopec zábavy. Parťáky jim krom odborných asistentů budou dělat právě cyklisti handy cyklo maratonu.
Že jde o extrémní podnik, se ukázalo již druhý den ráno, kdy ze závodu odstoupil čtyřčlenný tým TK Vyšehrad. Nelehké rozhodnutí učinili poté, co v mikrospánku téměř havarovali se svým doprovodným vozem. Všechny také zasáhla zpráva o nehodě nejstaršího účastníka, pětasedmdesátiletého Heřmana Volfa staršího. Čtvrtý den závodu, v sedm hodin ráno, mu poblíž Olomouce praskla přední vidlice. Volf starší byl převezen do místní Fakultní nemocnice se zraněním hlavy a nebylo jasné, zda poslední čtyřčlenný tým bude v závodu pokračovat. Po sedmi hodinách byl Volf z dozoru lékařů propuštěn a kapitán rodinného týmu Cesta za snem, Heřman Volf mladší spolu se svým bratrem Michalem a nejmladší účastnicí maratonu, osmnáctiletou Markétou, se rozhodli dokončit ve třech!
Do stanoveného limitu 111 hodin se nakonec vešli všichni, kteří vydrželi až dokonce. Rozdíl mezi prvním a posledním týmem byl ale celých 24 hodin! Cílovou pásku jako první protnul tým Opel CS, který od prvního dne závodu nasadil doslova vražedné tempo. Ke zdolání téměř dvoutisícové vzdálenosti mu stačilo pouhých šedesát tři hodin! Do cíle to stihli čtvrt hodiny před páteční půlnocí.„Všichni jsme si hrábli na dno sil, ale nadšení z vítězství vše přebíjí,“ říká Pavel Šilha, ředitel českého a slovenského zastoupení automobilky Opel a zároveň kapitán vítězného týmu. „Jsme nadšeni, že jsme mohli podpořit dobrou věc. A možná se nám podařilo i názorně dokázat, že Opel má opravdu sportovního ducha – vždyť kdo by od „kancelářských krys“ čekal, že předvedou takový výkon!“
O prvenství se po celou dobu Opel CS přetahoval s týmem UniCredit Leasing. Ten se na Černém mostě v Praze objevil šedesát sedm hodin po výstřelu ze startovní pistole, tedy v sobotu ve čtyři ráno. O deset hodin později dorazilo družstvo Wüstenrot, následované týmem Bronec Sport. V neděli, necelou hodinu po půlnoci se na parkovišti u Makra Černý most vynořil ze tmy tým Cesta za snem, jediný čtyřčlenný tým, v tu chvíli už jen ve třech - družstvo, jehož členy byli nejstarší i nejmladší cyklista podniku. Unavení, vysílení a sotva stojící na nohou, ale nesmírně šťastní, že se jim povedlo závod dokončit.
„Byl to závod, ale o umístění v první řadě nikomu nešlo. Chtěli jsme si to hlavně užít a zažít. Když mi po skončení přijeli lidi na vozíku říct, že nic tak intenzivního a úžasného ještě nezažili, když jsem viděl přátelství, která během cesty vznikla mezi zdravými a handicapovanými cyklisty, podporu a solidaritu mezi týmy a tisíce ohlasů z řad veřejnosti, kteří nás ve dne v noci sledovali a drželi nám palce, uvědomil jsem si, že to mělo smysl! Nejeli jsme pro sebe, ale pro druhé a tím je náš závod jiný než ostatní. Handicapovaní jeli pro handicapované, chtěli jsme lidem na vozíku i široké veřejnosti ukázat, že život s handicapem nekončí, pokud vám nechybí odhodlání a máte kolem sebe dobré kamarády,“ zhodnotil celou akci její autor, vozíčkář a sportovec, Heřman Volf.
Tomáš Pchálek
