Paralely paralympijského sportu
Je moderní hledat paralely. Hledají se paralely s Mnichovem, s rokem 1968, s Naganem, s první i druhou světovou válkou, se sametovou revolucí. Při sledování ranních sestřihů z paralympijských her v Soči mě taky jedna napadla. Možná stejně zajímavá.
Vzpomene si někdo na dobu, kdy se sovětská sborná jezdila učit do Československa hrát lední hokej? Možná už ani ne, ale všichni si určitě pamatují, jak skvělý hokej pak hráli. Obdobně na tom byla i ruská sborná ve sledge hokeji. Rusové se přijeli „učit“ tentokrát do České republiky na mistrovství světa v Ostravě 2009. V roce 2014 už bojovali v Soči o zlato.
Ptáte se proč? Jde o klasický ruský přístup, v němž jakékoli jiné místo než první je prohra. A proto: tvrdý trénink. Možná daleko tvrdší, než si vůbec dokážeme představit. Ale zároveň i skvělé podmínky. Z kluků, kteří po úraze živořili v sedmém patře bez výtahu a skoro se nedostali ven, udělali hokejové profesionály. Přišla návštěva a zeptala se: „Chceš hrát sledge hokej?“ Kladná odpověď změnila hráčův život od základu.
Lepší bydlení, stálý plat, respekt, nový životní smysl, pocit naplnění, nová přátelství, sounáležitost. V těch prvních třech věcech je srovnání české reprezentace s ruskou až nechutně odlišné. I jenom tím, že naši kluci nejsou profesionálové. I když respekt nejen u soupeřů už si česká reprezentace dokázala vydobýt.
zdroj: ekonomika.cz
