Samostatný pohyb v terénu není pro tetraplegika nic, co by se nedalo zvládnout

Zdroj: Magazín Paraple, listopad 2023
Text: Zuzana Gregorová, ergoterapeutka Centra Paraple

MEDAILONEK

Josef Koudela vystudoval Střední lesnickou školu v Písku a Fakultu lesnickou a dřevařskou na České zemědělské univerzitě. Díky pomůcce pro jízdu v terénu se mu podařil návrat ke své velké vášni – přírodě a samostatnému pohybu v ní.

Co tě vedlo k rozhodnutí pořídit si speciální pomůcku pro pohyb v přírodě?   
Chtěl jsem se dostat zpět do terénu, porostu, k vodě a za zvěří. A to mi žádná z pomůcek, které jsem dosud viděl nebo zkoušel nepřinesla.

Pořídil jsi si Quadrix. Proč právě tuto pomůcku?  
Už dlouho jsem se po obdobných pomůckách poohlížel. Dokonce jsem si chtěl už jednu koupit, ale byla strašně drahá. Sám jsem se pídil po tom, co je kde ve světě dostupné a narazil jsme na francouzskou firmu, která se na tyto pomůcky specializuje.  
Ta má v nabídce i takové ovládání, které je vhodná pro mě, tedy s joystikem.

Čeho jsi se po svém definitivním rozhodnutí nejvíc bál?  
Že tam nebude dobrá sedačka a budu mít zdravotní trable. Tahle pomůcka je vybavená sedačkou, která se dává do sportovních aut - je konturovaná, ale není moc měkká. Seděl jsme na ní čtyřicet pět minut a už jsem cítil, že bude problém. Hned jsem měl otlaky. Takže jsem ji musel doplnit o sportovní sedák, na kterém mám ještě ovčí kůži (pozn. dekubu), což je fajn v zimě a na horách. Myslím, že takto doplněná sedačka je pro mě už bez rizika. Když na tom sedím celé odpoledne a mám sedák, tak se cítím dobře.

Zmínil jsi, že jsi měl strach z dekubitu. Měřil tě někdo na pressure mappingu?  
Ne, ale myslím, že by to bylo fajn, abych neměl žádné pochybnosti.  
(pozn.: Pressure mapping je diagnosticá pomůcka, která snižuje riziko vzniku defektů. Na základě měření lze vhodně nastavovat správný sed na vozíku nebo ve sportovní pomůcce.)

Jako ergoterapeutku mě zajímá, jak v této pomůcce vypadá sed? Dá se nějak nastavit?  
Sedačka se dá posouvat dozadu a dopředu, záda se dají naklápět. Když mi to poprvé přivezli, tak první pojezdy nebyly nic moc. Musel jsem si zvyknout, že sed je úplně jiný než v jakémkoli jiném vozíku, nohy jsou více natažené v kolenou.

Přemýšlím, jak se vlastně do pomůcky přesouváš?  
Pojízdným zvedákem, usazení trvá zhruba deset minut. Chtělo to trochu natrénovat, ale nyní už to zvládnu i s jedním asistentem. Do budoucna přemýšlím o používání stropního systému, který plánuji zavést do nově vybudované místnosti.

Jak často vyrážíš do terénu? 
Jak fyzický stav dovolí a je dostupná asistence. Spíše o víkendech.

Zvládneš být na cestě celý den nebo máš nějaký časový limit o kterém víš, že je hraniční?  
Sedm až osm hodin nejdéle. Když jsme jeli na výlet na Sázavu, tak jsem se vraceli už k večeru. Od Talmberka, to bylo po šesti hodinách držení a ovládání joysticku, mi už začalo vynechávat zápěstí. Ale dalo se to čekat, bylo to čtyřicet tři kilometrů v jednom tahu a ten den bylo 33 °C ve stínu. Vlastně to bylo na hraně i technicky, motory byly večer tak rozpálené, že se vypnuly – naštěstí se to stalo až doma ve vsi u rybníka. Z toho plyne, že trasy se musí dobře plánovat. Ale do dvaceti až pětadvaceti kilometrů je to úplně v pohodě.

V této souvislosti mě napadá otázka, jaká je údržba?  
Musím pravidelně dobíjet, stejně jako električák. Baterky jsou dvě, umístěné pod sedačkou. Jedna váží sedm kilo. Musím je držet neustále pod napětím, vydrží pak déle. Není dobré je vybíjet nadoraz. Motory jsou 36 V (není to klasických 24 V jako električák), takže i ta údržba je trochu jiná. Výkon je 1500 W, takže je to silnější než električák.

Říkáš silnější. Takže asi i při jízdě hlučnější. Neplašíš si tím zvěř?  
Ne. Je to tiché, a opravdu rychlé. Dostanu se ke zvěři relativně blízko, třeba i na pět nebo deset metrů. Když je dobrý vítr, tak mám možnost vidět, jak se pasou. Letošní říje byla pěkná – zapískám na vábničku a za chvíli se kolem prohánějí.

A jak je to s technikou jízdy? Jak moc musí člověk ovládání takového teréňáku řešit?  
Musím číst terén před sebou. Hlavně je dobré promyslet hluboké koleje. Jednou stranou jezdím po středu cesty a druhou jezdím vedle koleje zvenku. Musím dávat pozor na boční náklon. Je lepší najíždět z tupého úhlu do kolejí, aby se kola nezablokovala a neohnuly se torzní tyčky, které jsou z měkkého materiálu. Jsou takto vyrobeny záměrně, aby nedošlo k ohnutí rámu, když zabere motor. Mají to dobře vymyšlené. Na začátku jsme je museli několikrát rovnat, ale když už člověk ví, jak jezdit, aby to nezničil, tak má vyhráno.

Máš vymyšlenou strategii, jak vyjíždět sám a být po dobu výletu plně nezávislý? A co krizové situace?  
Jezdím i sám, používám telefon, SOS tlačítko. Jinak strategie je asi taková, že když jedu sám, musím vždy myslet na záchytné body na trase – kde koho znám, tam si eventuálně zastavím a pořeším, co potřebuji.

Jak si vybíráš trasy, kde se nejčastěji pohybuješ?  
Prozkoumávám místa kolem, kde jsem dřív běhával a jezdíval. Jezdím i po turisticky značených stezkách. Blízko je poutní cesta Blaník - Říp, Kostelecko, Voděradské bučiny. Je spousta možností. Ale teď jsou plné lesy lidí. Až skončí houbařská sezóna, tak bude zase v lese klid, na to se těším.

Kolik kilometrů už máš najeto?  
Od února 2023 jsem najel 600 kilometrů. Začal jsme jezdit od půlky dubna, kdy začalo být pěkně. V zimě jsem teréňák jen zkoušel, když mi ho přivezli otestovat. Až letos napadne, bude to zajímavé. Vím, že se dělají i pláště s trny na sníh a led, možná nějaké takové potvory obuju, ale zima bude asi spíš blátivá, tak uvidím.

S tou zimou jsi mi pěkně nahrál na další otázku. Máš nějaké speciální zateplené nebo vyhřívané oblečení, které používáš?
Ne, používám jen termoprádlo a lovecké oblečení, které je ze své podstaty navrhované do extrémnějších podmínek. A pak ještě softshellové věci. Na zimu mám mrazíky. Na ruce normálně rukavice a pončo do deště.

Zkusil bys závěrem pro čtenáře shrnout, co ti pořízení pomůcky pro pohyb v přírodě přineslo?
Dostávám se na místa, na která jsme se nedostal dvacet pět let. Největší radost jsem měl, když jsem poprvé vyjel paseku a klest. Je to svoboda. Někdy, když jsem na neuvěřitelných místech v terénu, tak si říkám, že to snad ani není pravda. Doporučil bych ho každému, kdo se nebojí a chce zase zažít volnost a pohyb venku.

Výběr a nastavení jakékoli kompenzační pomůcky můžete konzultovat v rámci sociálně-rehabilitačních pobytů Centra Paraple, pro složitější zakázky je možné využít také naší ergoterapeutickou poradnu mimo pobyt. Tým ergoterapie je vám k dispozici.