Sport pro zdraví, radost i úspěchy

Text: Sylvie Dundáčková, vedoucí úseku pohybové terapie Centra Paraple

Boccia

Původem je z Itálie a od roku 1984 je i paralympijským sportem. Je určena především osobám s velmi těžkým tělesným postižením. Mohou ji hrát jak muži, tak ženy, a to jednotlivě, v párech či týmech. Podle úrovně postižení může hráč využívat asistenta či pomůcky pro usnadnění hry, jako je rampička nebo tykadlo. Rampy využívají sportovci, kteří nejsou schopni míček odhodit či nemohou vyvinout dostatečnou sílu na odhod. S rampičkou, podle hráčových instrukcí, manipuluje asistent hráče. Ve vhodné pozici hráč vypouští míček buď rukou, nebo tykadlem. Tykadlo je pomůcka, kterou má hráč upevněnou na hlavě a slouží těm, kteří nejsou schopni vypustit míček po rampě rukou. Někteří hráči drží pomůcku na vypouštění míčku v ústech, ovšem tykadlo je komfortnější a svým umístěním tak umožňuje bezproblémovou komunikaci s asistentem. Boccia je pravidly velmi podobná hře pétanque. Ovšem s tím rozdílem, že jde o sport spíše halový a že se při něm využívá větší počet míčků (kožených a lehčích). Ke hře jich je zapotřebí celkem třináct – 6 červených, 6 modrých a 1 bílý (Jack). Smyslem hry je umístit co nejvyšší počet míčků svého týmu (své barvy) co nejblíže Jackovi. To znamená dostat svůj míček Jackovi blíže, než je míček soupeřův. Celá hra je rozdělena do čtyř směn, v případě týmů do šesti. Každá směna začíná vhozením Jacka do hracího pole (za označenou výseč). Hráč, který vhodil Jacka, vhazuje i další míček. Poté vhazuje míček soupeř a o následném pořadí hodů rozhoduje, který z hráčů je blíže Jackovi. Vzdálenější hráč/pár/tým hází tak dlouho, dokud se jeho míček nenachází blíže Jackovi než soupeřův míček nebo dokud nedojdou míčky. Na konci každé směny se spočítají body – kolik má vítěz míčků blíže, než soupeř, tolik získává bodů. Sečtením bodů z jednotlivých směn hra končí a určí se vítěz. Vítězem je tedy ten, kdo během všech čtyř (v případě týmů šesti) směn nasbíral nejvíce bodů.

Bocciu si můžete vyzkoušet i v Centru Paraple. Na pobytu s pohybovým terapeutem nebo docházkově každé pondělí s naším instruktorem soběstačnosti Petrem Hubalovským. Naučíme vás, jak správně hrát, a vysvětlíme základní pravidla hry. Boccia je sice primárně určena lidem s těžkým tělesným postižením, ale zahrát si ji může každý!

Rugby vozíčkářů (kvadrugby)

Tato hra vznikla v sedmdesátých letech 20. století v Kanadě. Na paralympijských hrách se objevila roku 2000 v Sydney. Počátky tohoto sportu v České republice se datují k roku 1993, kdy v Hradci Králové vznikl první tým. Družstvo má celkem dvanáct hráčů, ale v průběhu hry mohou být na hřišti jen čtyři. Hráči jsou, podle bodové klasifikace hendikepu, obodováni od 0,5 do 3,5. Jednoduše řečeno, čím více bodů hráč má, tím je jeho postižení menší. Tým čtyř hráčů na hřišti musí mít maximální součet bodů 8. Kvadrugby mohou hrát jedinci po poranění míchy, kteří mají postižené alespoň tři končetiny. Hra je však dostupná i pro jedince s jinými diagnózami – např. dětská mozková obrna, obrna, myopatie atp., u kterých je ale podmínkou postižení všech čtyř končetin.

Kvadrugby je jednou z aktivit, kterou si můžete v rámci třítýdenního pobytu v Centru Paraple vyzkoušet. Neprovozujeme sice hru přímo u nás v budově, ale v hale Hagibor (TJ Bohemians Praha) hrají zkušení hráči, kteří vás rádi přijmou mezi sebe, abyste si hru mohli osahat. Obrátit se můžete přímo i na kontaktní osobu jednoho z pražských klubů, konkrétně Prague Robots. Jiřímu Pleškovi pište na praguerobots@gmail.com.

Atletika

Atletika byla na programu již první paralympiády v roce 1960 v Římě. A stejně jako na olympijských hrách, tak i na těch paralympijských je nejpopulárnějším sportem a soutěží v ní největší počet paralympioniků. Atletických disciplín se účastní sportovci všech postižení. Soutěží se v kategoriích daných mírou postižení. Někteří tak závodí na vozíku, jiní s protézou, sportovci se zrakovým postižením mohou mít svého vodiče. Označení atletických soutěží je rozděleno na T- track (dráhové disciplíny), a F – field (vrhačské disciplíny a hody), viz dále.

Jízdy vozíčkářů

Jsou vozíčkářskou obdobou běhů. Jezdí se na speciálních vozících (formulích), které musejí být vyrobeny na míru, a to na tratích 100 m, 200 m, 400 m, 800 m, 1 500 m, 5 000 m, 10 000 m a také jízdy na silnici na vzdálenost 10 000 m, půlmaraton a maraton. Závodníci jsou rozdělení do kategorií kvadruplegici - sk. T 51, T52, T53, a paraplegici - sk. T54, T55.

Vrhy a hody

Soutěží se při nich ze speciálních vrhačských židlí nebo z vlastních vozíků. Vrhací rámy nejsou standardizovány. Každý sportovec si je může přizpůsobit svým potřebám a postižení. Jediné pravidlo je maximální výška sedačky 75 cm od země. Vrhá a hází se koulí, oštěpem, diskem a kuželkou. Obecná kategorizace závodníků je kvadruplegici – sk. F51-F53 a paraplegici - sk. F54-F58.

Lukostřelba

Paralukostřelba je prakticky nejstarším sportem vozíčkářů, na programu letních paralympijských her taktéž již od roku 1960. Střílet mohou sportovci s tělesným postižením za pomoci podpůrných zařízení v rámci klasifikačních pravidel. Sport se zaměřuje na koncentraci, přesnost a sílu. V závislosti na klasifikační třídě/sportovní kategorii se liší vzdálenost od terče i jeho velikost. Sportovní klasifikace v paralukostřelbě je ARW1 – vozíčkáři kvadruplegici (nebo srovnatelné postižení), a ARW2 – vozíčkáři paraplegici (nebo srovnatelné postižení). V soutěžích jednotlivců se střílí 72 šípů ve dvanácti kolech po šesti, kdy na dokončení jednoho kola má střelec 4 minuty. Nejlepší střelci pak zpravidla postupují do vyřazovací fáze, ve které musí nastřílet 15 šípů lépe než soupeř. Střelci v kategorii reflexních luků střílejí na terč o průměru 122 centimetrů na vzdálenost 70 metrů, v kategorii kladkových luků pak má terč průměr 80 centimetrů a je vzdálen 50 metrů. Zastřešující organizací paralukostřelby je World Archery.

Také lukostřelbu si můžete vyzkoušet s pohybovým terapeutem v Centru Paraple nebo přímo oslovit její trenérku Lídu Fikarovou (lfikarova@gmail.com).

Florbal

Kolektivní sport, ve kterém ale záleží na výkonu každého jednotlivce. Ve florbalu vozíčkářů proti sobě hrají dvě družstva a vítězí to, které nastřílí více branek, čímž se florbal řadí mezi hry brankové. Hraje se systémem pět hráčů v poli a brankář. Hrací plocha má rozměry 40 m × 20 m a hrací čas je 3 × 20 minut. Česká florbalová liga se hraje na čas 3 × 15 minut. Sportovní vozík je součástí hry, stejně jako florbalová hůl. V české lize, jako jediné na světě, jsou od roku 2010 dodržována bezpečnostní pravidla, která předcházejí vzniku úrazů při střetu vozíků apod. Ke hře se používají sportovní vozíky od různých výrobců. Převažuje typ sportovních vozíků, které jsou určeny pro basketbal vozíčkářů, ale používají se i vozíky na tenis. Novinkou je florbalový speciál od firmy RKG, který je ojedinělým vozíkem určeným přímo pro florbal.

A ještě stručně o novějších halových sportech

Badminton

Nový paralympijský sport, který se měl poprvé objevit na paralympijských hrách v Tokiu 2020 (přeloženo na 2021). Badminton je sport přístupný pro všechny. Sportovci jsou podle typu a rozsahu postižení rozděleni do čtyř kategorií - vozíčkáři (WH1-2), stojící s postižením dolních končetin (SL3-4), stojící s postižením horních končetin (SU5) a hráči nízkého vzrůstu (SH6).

Rozvoji a popularizaci badmintonu se v České republice věnuje sportovní klub Badminton Sharks Brno.

Powerchair Hockey

Neboli také florbal na elektrických vozících. Jde o jediný akční kolektivní sport určený pro lidi s největším pohybovým omezením a v České republice také jediný kolektivní sport, který se dá hrát na elektrickém vozíku. Pravidla jsou vytvořena tak, aby hra byla v nejvyšší možné míře bezpečná, což umožňuje plnohodnotné zapojení hráčů s vysokou mírou pohybového omezení. Tento sport je tak vhodný pro soby s tetraplegií.

V případě zájmu se obraťte na Lukáše Kroupu, předsedu ČFPF: 776 798 887, kroupa@powerchairhockey.cz.

Pravidelná pohybová aktivita vede k udržení nebo zlepšení tělesné zdatnosti a tím pádem soběstačnosti. Významně také umožňuje sociální interakci, jednoduše řečeno potkávání lidí s podobnou životní situací, a společné smysluplné trávení času. Ale sportovat se dá nejen pro radost. Jednoho dne totiž můžete dojít ke zjištění, že vás daná pohybová aktivita baví a že vám opravdu jde. A pak se může přihodit, že se stanete reprezentantem a že zahájíte přípravu na vrcholné mezinárodní soutěže typu mistrovství světa. O to se v České republice stará nestátní nezisková organizace Český svaz tělesně postižených sportovců. Tak s chutí do toho.

Máte zájem o nějakou pohybovou aktivitu, ale nevíte, kudy do toho? Řekněte nám to, rádi vám s jejím výběrem poradíme a propojíme vás se sportovními kluby či organizacemi u vás v kraji či regionu. „Sporťáci“ Centra Paraple jsou tu pro vás.

Kontaktní osoba:

Sylvie Dundáčková, vedoucí pohybového úseku

274 001 317, sylvie.dundackova@paraple.cz