První návštěva národního muzea, hodně se toho nepovedlo
Stará budova Národního muzea je vozíčkářům přístupná vstupem přes Novou budovu a skrz propojovací chodbou. Plánek najdete zde. Poměrně chytré řešení, prostor je navíc využíván k projekcím. Měli jsme trošku problém najít ten správný směr a tázali se ostrahy kudy vede cestička. Překvapila nás odpověď jednoho člena ostrahy, že cestu nezná, že to není jeho rajon. Nakonec jsme vše zdárně našli a mohli spatřit krásu dokonale zrekonstruovaného prostoru. Bylo krátce před jedenáctou hodinou, tak jsme si řekli, že bychom se mohli zúčastnit komentované prohlídky, která zanedlouho začínala. Paní průvodkyně nám sdělila, že je nutné zakoupit speciální vstupenku, ale volná kapacita je až od 13 hodin.
Přeplněnost nejen výtahů
Tak jsme se rozhodli, že si prohlédneme prostory Národního muzea a poté absolvujeme komentovanou prohlídku. Dvě hodiny je přece spousta času. Jak se ukázalo, ne zas tolik. Výtahy jsou neustále přeplněné, navíc často jedete jiným směrem, než chcete. Díky tomu vzniká značné napětí mezi těmi, kteří už ve výtahu jsou a těmi, kteří jej chtějí využít. Takže si i jako vozíčkář vyslechnete poznámky o tom, že neustále blokujete výtah a proč s ním pořád jezdíte. Samozřejmě i od těch, kteří mohou chodit po schodech.
Proč mluvíte vy, když máte asistenta
Na komentovanou prohlídku si musíte koupit speciální vstupenku, vcelku jednoduchý úkol, řeklo by se. Nesmíte ovšem narazit na vyhořelou paní pokladní, která sedí zavřená v kukani a práce ji opravdu nebaví. Požadovali jsme čtyři vstupenky pro dva vozíky a jejich doprovod. Nejprve nám bylo řečeno, že máme být ohlášení, poté že komentovanou prohlídku navštívit nemůžeme. Když se vozíčkář zeptal proč, bylo mu řečeno, proč mluví on, když má asistenta, má prý mluvit za něj. Co na to říct v tu chvíli tak nějak nevíte. Během této komunikace se navíc již tak dlouhá fronta u pokladny ještě více protáhla, stres se vystupňoval a někteří návštěvníci byli všechno, jen ne milí.
Ano, Národní muzeum je často kapacitně maximálně naplněno, personál je pod dlouhodobým stresem, což napomáhá vyhoření, trvalý všudypřítomný hluk opravdu značně stěžuje komunikaci. Ale nešlo vstát alespoň uvnitř kukaně, aby se nám lépe komunikovalo? Nebo, tak jak by tomu bylo záhodno, z ní nešlo vstát a dojít blíže k nám, abychom se mohli domluvit jako lidi?
Komentovaná prohlídka
Začali jsme zjišťovat, už u jiné pokladny, zda mohou komentovanou prohlídku navštívit i vozíčkáři, nebo kde najdeme paní průvodkyni, abychom se s ní domluvily. „Jo, to já nevím, průvodci pracují externě a já na ně nemám spojení.“ Jak se později ukázalo spojení na průvodce ten den neměl nikdo, žádné zázemí prý v muzeu nemají. Takže jsme to prostě riskli vstupenku na český výklad zaplatili a čekali, až se objeví paní průvodkyně.
S externím pracovníkem přišla i profesionalita
S platnými vstupenkami jsme vyčkali na paní průvodkyni, která nás bez problémů zařadila do skupiny a vysvětlila, jak vše bude probíhat. Hned v úvodu se všem omluvila za kapacitní přeplněnost a chybu pokladen. Jedna skupina má totiž mít maximálně třicet členů, na pokladně ale prodali lístků nejméně padesát. V tento moment se naplno projevil zákon padajícího lejna, kdy ten, kdo za nic nemůže vše odnese a je nucen odpovídat na nepříjemné dotazy návštěvníků, jak je možné, že jich je tolik a kde je možné si stěžovat. Vcelku oprávněné rozhořčení, protože při takové kapacitní přeplněnosti toho moc neslyšíte ani nevidíte. Paní průvodkyně vše zvládla s naprostou profesionalitou mluvila opravdu zřetelně a hlasitě.
Kopule je sice vybavena plošinou, ale …
Kopule je jediným místem muzea, kam se vozíčkář oficiálně nedostane. Je otázkou proč tomu tak je, protože plošina zde instalována je, pouze se z nějakého důvodu stále nevyužívá. Takže jistě nemalá investice dlouhodobě neplní svoji funkci a každým dnem ztrácí na hodnotě.
|
Web Národního muzea k bezbariérovosti Objekt je bezbariérově přístupný. Bezbariérový vstup do Historické budovy vede přes návštěvnický vchod Nové budovy, kavárnu a spojovací chodbu. Po obou stranách východu z chodby v Historické budově se nacházejí bezbariérové výtahy. Parkovací místo pro návštěvníky s průkazem ZTP a ZTP/P se nachází v suterénu Historické budovy (v úrovni chodníku), přes levý boční vjezd z Vinohradské ulice. V případě zájmu o parkování na vyhrazeném místě v Historické budově je možné napsat na nm@nm.cz. |
Bariéry odstranit nestačí
Národní muzeum v Praze bylo, je a jistě i bude historickou památkou nedocenitelné hodnoty v celosvětovém měřítku. Rekonstrukce ji navíc plnohodnotně zpřístupnila i matkám s malými dětmi, starším a imobilním osobám, což jistě nebylo snadné docílit. Teď je ještě třeba zapracovat na změně myšlení, přístupu k odlišnosti tak, aby i chování nabylo světových parametrů.
Zdroj: text a foto redakce
