Vztah s vozíčkářem? Ano nebo ne?
Ve společnosti stále přetrvávají předsudky. Omezuje partnera či partnerku vztah s vozíčkářem? Mohou mít vozíčkáři sex? Jaký? Mohou mít rodinu? Rádi bychom iniciovali diskusi a přispěli tak k přesnějším odpovědím na otázky, o kterých se moc nemluví.
Zhlédněte krátké čtyřminutové video plné odpovědí a napište nám do komentáře nebo do zpráv, co si o jeho obsahu a odpovědích myslíte.
Předem děkujeme za vaši otevřenost a příspěvek do diskuse. 🙂
Odpovědi v anketě lze rozdělit asi tak:
1. "Ne. Kdo nechodí, nemlsá."
Odrazuje je představa omezení - v pohybu, společných aktivitách, společenském přijetí, sexu, zdravotní péče apod. Důvodem může být nepřesný vhled do života vozíčkářů nebo naopak konkrétní, odrazující zkušenost - jeden nepříjemný vozíčkář v MHD, inkontinentní vozíčkář ve filmu, určující zkušenost s kombinovaným postižením (pohybovým i mentálním), představy, ale i řada konkrétních zkušeností vedoucí k jednoznačnému, otevřenému a pochopitelnému postoji: "Ne. Na to nemám."
2. "Nevím. Možná."
Přemýšlí, a proto neví. I pro ně je vozík symbolem pohybového omezení, s kterým nemají zkušenost. Dokáží si ale představit, že se mohou setkat s vozíčkářem nebo vozíčkářkou, do kterého, do které se zamilují. A taky už ví, že zamilovanost dokáže překonat nejeden kopeček.
3. "Když by měl smysl pro humor, tak určitě ano."
Sem patří odpovědi, které mají pobavit: "Kdyby jela rychle", "Kdyby mě vozil." apod. Patří sem ale i kladné odpovědi typu: "Ano, kdyby se na vozík dostal v našem vztahu, zůstala bych s ním." Totéž i naopak.
4. Prostá odpověď: "Ano."
Lidé, kteří už ve vztahu s vozíčkářem byli, nebo zatím ne, ale nějaký vozíčkář je zaujal natolik, že měli v bříšku motýlky. Viděli filmy jako Nedotknutelní, Uvnitř tančím, Než jsem tě poznala a další. Svět lidí s pohybovým omezením je neodrazuje, ale přitahuje (charizma, jiná síla, dotek, soucit jako forma lásky, citový ale i věcný vztah k smyslu bytí). Patří sem ale i lidé, kteří řekli: "Ano", protože to zní lépe než "Ne." 
Video jsem poslal kamarádům a kamarádkám, kteří jsou na vozíku, a zeptal se na jejich názor. Některé video pobavilo, některých se dotklo, že otázka pobavila respondenty.
Komentáře od vozíčkářů bych rozdělil tak:
1. "Je to výborný nápad."
Vozíčkáři a vozíčkářky, kteří pojali video jako obsah zábavy. Příklad komentáře:
Když jsem slyšel v čase 0:18 slečnu odpovídají ne, tak jsem si říkal: "Nevíš o co přicházíš, protože partnera na vozíku jen tak někdo nemá." Slečny odpovídající v čase 1:31; 1:59; 2:06; 2:24; 3:00; 3:39 a 4:13 mě však potěšil, ale mají smůlu, protože nesdělily svá telefonní čísla.
Jsou to vozíčkáři, kteří mají kladný vztah k černému humoru, to znamená, že se naučili dělat si srandu i z věcí, které je někde hluboko trápí - nebo serou.
2. "Vůbec ale tyto lidičky neodsuzuji, ba přímo si vážím jejich upřímnosti."
Patří sem vozíčkáři, kteří oceňují, přijímají a chápou otevřené, byť negativní, odpovědi respondentů. Jsou to vozíčkáři, kteří mají téma vztahů vyřešené. Buď jsou sami ve vztahu, nebo se naučili žít sami a život jim vyhovuje.
3. "Mám z toho trošku depku, protože tohle dost řeším."
Odpověď "Ne." není příjemná, to je pochopitelné. "Proč říkáš ne, když mě neznáš? Já nejsem vozík, já jsem člověk." Pro mnoho vozíčkářů je otázka vztahu citlivá. Po vztahu touží. Přejí si založit rodinu. Chybí jim aktivní sexuální život. Video se dotýká jejich ran, a tak je mrzí nejen odpověď "ne", ale také ten smích, který odpověď doprovází.
Co si o videu myslíte vy a kam byste se zařadili?
Na závěr něco hezkého:
Petra: "Zamilovala jsem se do chlapa na vozíku. A je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Je to hrdina všedních i svátečních dnů. Velmi si ho vážím. Jeho láska hřeje... jeho náruč je tak bezpečná. Ať se bude dít cokoli, budeme tu jeden pro druhého. Nedívám se na lidi jen očima, ale i srdcem. Nevím, jak vypadal, když chodil, ale jako vozíčkáři mu to moc sluší."
Tak ať vám to, Petro, i vám všem, kteří se máte rádi, vydrží.
