Systém znevýhodňuje pečující: Nová superdávka hází rodiny s těžce postiženými členy přes palubu

Už minulý rok jsme jako Česká asociace paraplegiků – CZEPA společně s dalšími bili na poplach. Varovali jsme před tím, že nová Dávka státní sociální pomoci (tzv. superdávka) přehlíží specifickou situaci rodin, které v domácím prostředí denně pečují o své blízké se závažným zdravotním postižením. Zákon byl přesto schválen – a systém tak s chladnou přesností uvrhl rodiny pečujících do pasti chudoby a sociálního vyloučení.

Tento text je dovětkem k reportáži Změny ve vyplacení sociálních dávek, která byla vysílána 19. září 2026 v rámci pořadu Události České televize.

Dne 12. června 2025 předložila CZEPA Radě vlády pro osoby se zdravotním postižením zásadní návrh usnesení a důvodovou zprávu. Tento dokument přikládáme ve formátu obrázků. Naším cílem bylo jediné: okamžitě zastavit nespravedlnost, kterou měl schválený zákon přinést.

Pracujete 24/7, ale pro stát jste „neaktivní“

Jedním z největších paradoxů nové legislativy je přístup k takzvanému pracovnímu bonusu (§ 40). Nová dávka má motivovat rodiny k práci. Jenže co má dělat člověk, který veškerý svůj čas, sílu a energii věnuje celodenní péči o partnera či dítě ve III. nebo IV. stupni závislosti, případně sám žije s plnou invaliditou (III. stupeň)?

Tato náročná péče plně nahrazuje profesionální zdravotní či sociální služby a zabírá mnohem více času než je běžný pracovní úvazek. Místo uznání však stát k těmto lidem přistupuje, jako by byli „neaktivní“. Zákaz navýšení podpory skrze pracovní bonus pro ně znamená reálný propad příjmů. Zkrátka: kdo nemůže pracovat z objektivních zdravotních důvodů nebo kvůli péči o těžce nemocného, je systémem drasticky znevýhodněn.

Tlak na ústavní péči: Stát popírá vlastní sliby

Nejvýraznějším zvráceným efektem schválené superdávky je tichý tlak na institucionalizaci. Pokud rodina nezvládne finanční propad způsobený neuznáním péče a majetkovými limity, nezbyde jí nic jiného než člena rodiny se zdravotním postižením umístit do ústavní péče. Nesnažíme se v poslední době všichni o opak?

Není to jen lidská tragédie, ale i ekonomický nesmysl. Provoz ústavní péče stojí státní pokladnu nesrovnatelně více než podpora rodiny v domácím prostředí. Stát tak jedním dechem deklaruje podporu terénních služeb a setrvání v přirozeném prostředí, ale v zákoně vytváří podmínky, které rodinnou péči likvidují.

Co CZEPA a partnerští aktéři požadují?

Společně s Aliancí pro individualizovanou podporu a PARENT PROJECT jsme na jednání Rady vlády předložili návrh na bezodkladnou novelu zákona:

• Uznat péči jako pracovní aktivitu: Lidé pečující o osoby ve III. a IV. stupni závislosti a osoby v III. stupni invalidity musí mít přístup k pracovnímu bonusu (§ 40) ve výši 40 % částky rozhodného příjmu.
• Zmírnit majetkové testování: Zohlednit specifické postavení rodin s pečující osobou nebo osobou s těžkým postižením u majetkových limitů a peněžních prostředků (§ 17). Důležité je také zmínit, že náklady na živobytí těchto rodin bývají o 20 – 30 % vyšší než zdravých lidí. K tomu ale nikdo nepřihlíží.
• Ochránit děti v pečujících rodinách: Zajistit, aby děti v rodinách s těžce nemocným členem nebyly trestány chudobou a aby systém reflektoval složení a reálnou situaci těchto domácností.

Lidé se zdravotním postižením a jejich pečující nejsou pasivními příjemci výhod – provádějí práci, která drží náš sociální systém nad vodou. Zůstaneme-li zticha, obětujeme ty nejzranitelnější. Budeme i nadále bojovat za to, aby zákon nepůsobil jako likvidační mechanismus, ale jako skutečná podpora v nouzi!