Třicet let “bezbariérové” vyhlášky a záchody nikde nebo nepoužitelné
Bezbariérové toalety máme v předpisech přes tři dekády. V praxi jsou zamčené, zaskládané krabicemi, nebo nejsou vůbec.
Pátek, půl deváté. Sedíte s pěti lidmi v podniku v centru, někdo objedná další rundu. Za chvíli se první zvedne: hned jsem zpátky. Za deset minut druhý. Nikdo z nich o tom nepřemýšlí. Vstane, dojde si, vrátí se, naváže tam, kde přestal. Vy jste o tom přemýšleli, ještě než jste vyšli z domu.
Podnik je po kompletní rekonstrukci. Nový bar, nová kuchyň, na dveřích ještě cítit lak. Ptáte se obsluhy, kde mají bezbariérový záchod — po takové rekonstrukci tam prostě musí být. Není. Jsou tam tři úzké kabinky, do kterých se nedostanete ani bokem. To je ta drobnost, kterou zvenku nikdo nezná.
Jenže nečůrat není možnost. Měchýř nepočká a celodenní žízeň není askeze. Když se od poledne nenapijete, abyste zvládli večer v hospodě, neděláte kompromis. Platíte za jedno pivo svým zdravím.
Toaleta byla zamčená
Povinnost postavit veřejnou budovu tak, aby se v ní dal záchod použít kýmkoli, není nový výmysl aktivistů. Bezbariérová vyhláška tu je od roku 1994.
V roce 2023 poslal ombudsman do krajských měst testery s tělesným, zrakovým a sluchovým postižením. Prošli pošty, magistráty, nemocnice, správy sociálního zabezpečení, soudy a úřady práce. Výsledky vyšly o rok později a čtou se jako obžaloba.
Na správách sociálního zabezpečení bezbariérovou toaletu našli skoro všude — jenže v osmi z jedenácti případů byla zamčená a v pěti ji nešlo odemknout ani Euroklíčem. Na úřadech práce totéž, v Ústí, Jihlavě a Brně nebyla vůbec. V nemocnicích v Brně a Olomouci nenašli testeři žádné veřejné WC pro lidi na vozíku. Ostravský magistrát nemá toalety pro veřejnost vůbec. Na poštách kromě pražské nebyla veřejná toaleta ani jedna. Tester v Olomouci to shrnul úsporně: nejhorší bezbariérový přístup, jaký viděl.
Mimochodem Euroklíč, ta univerzální náplast na systémové selhání: v Česku je jím osazeno zhruba 1 580 zámků. Na celou republiku. Na počet staveb občanské vybavenosti statistická nula.
Proč tam jsou ty krabice?
Obvyklá odpověď: “A kam je máme dát? Stejně sem nikdo z vozíčkářů nechodí.” Pravda je ale komplikovanější.
Bezbariérová kabina je z hlediska provozovatele nejpodivnější místnost v budově. Je velká, má dveře na klíč, nikdy před ní není fronta. A hlavně: z pohledu personálu je prázdná. Tak tam přistane vozík s úklidem. Pak kartony s ručníky. Pak vánoční výzdoba. Pak židle z rekonstrukce zasedačky. Každý ten krok je banální a nikdo ho nedělá se zlým úmyslem. Dohromady vznikne místnost, do které se nedostane člověk na vozíku— a která na papíře pořád existuje jako splněný požadavek.
Za tím vším stojí jedna tichá úvaha: stejně sem nikdo nechodí. Nikdo tam nechodí, protože tam nemůže. A protože tam nikdo nechodí, mohou tam stát krabice.
Ombudsman tuhle logiku vyvrátil dřív, než ji stihl někdo vyslovit nahlas: nedodržení vyhlášky nelze odůvodňovat nákladností ani tím, že si lidé s postižením nestěžují. Nestěžují si, protože to dávno vzdali.
Kolaudace je momentka
Řekněme, že všechno vyjde. Projektant normu dodržel, úřad zkolaudoval, rozměry sedí. Přijdete tam za rok.
Sklopné madlo někdo urval, zbyly dvě díry po šroubech.Hned vedle mísy stojí koš, kyblík a stojan na mop, přesně tam, kam potřebujete přijet. Pod umyvadlo někdo dal skříňku, takže si myjete ruce natažením paže z půl metru. A signalizační šňůra je vyvázaná nahoru, aby nepřekážela uklízečce. Když spadnete, nedosáhnete na ni. Přesně proto tam měla být.
Každá jednotlivá věc je drobnost, žádnou nepošlete úřadu jako porušení předpisu. Dohromady je to místnost, která splňuje normu a nedá se použít. A neexistuje nikdo, kdo by přišel za dva roky a zeptal se, jestli tam pořád je to, co se zkolaudovalo.
Devadesát čtyři procent
Ombudsman se v letech 2021-2022 zeptal stavebních úřadů, jak vlastně bezbariérovost vymáhají. Odpovědělo 239 úřadů obcí s rozšířenou působností, data byly shromažďovány za necelé tři roky.
O výjimku z povinnosti dodržet bezbariérové řešení stavby požádalo celkem 305 žadatelů. Stavební úřady vyhověly 288 z nich, tedy 94 %. Zamítly deset. Přitom výjimka má být podle zákona i judikatury mimořádným řešením pro ojedinělé případy. Devadesát čtyři procent není mimořádné řešení, to je razítko.
Dozorové opatření kvůli rozporu s vyhláškou uplatnilo devatenáct úřadů — méně než desetina, za tři roky, na celou republiku. A jeden údaj navrch, skoro poetický ve své trapnosti: z hlediska bezbariérovosti se stavbami pro veřejnou správu zabývalo sedm procent úřadů. Stát nekontroluje sám sebe.
V soukromém provozu je to horší. Většina českých hospod sídlí v domech postavených dávno předtím, než někoho napadlo psát vyhlášku, a při rekonstrukci dostaly nový bar, novou kuchyň a tři úzké kabinky místo jedné použitelné. Ne proto, že by to nešlo. Jedna univerzální kabina, do které se dostane kdokoli, zabere plochu dvou obyčejných — a provozovatel radši postaví dvě. Když se zeptáte, pošle vás o dva domy dál, kde to prý bezbariérové mají. To je celá česká politika přístupnosti v jedné větě: jděte jinam.
Co to dělá s tělem?
Tady je potřeba mluvit nepříjemně konkrétně, jinak to zůstane u „nepohodlí".
Člověk močí zhruba osmkrát denně. Když víte, že venku záchod nenajdete, buď nepijete, nebo zadržujete. Většinou obojí. Dánská studie mezi ženami s neuromuskulárním onemocněním to změřila: 43 % omezuje před odchodem z domu příjem tekutin, 39 % zadržuje moč průměrně čtyři hodiny, některé uvedly až dvaadvacet hodin.
Důsledky nejsou hypotetické — opakované infekce močových cest, kameny, inkontinence z přetékání, potíže z chronicky nízkého příjmu tekutin. A u spinálních pacientů nad Th6 platí ještě jedna věc: přeplněný měchýř je jeden z hlavních spouštěčů autonomní dysreflexie. Zadržená moč vás může zabít.
Vyprázdnit měchýř přitom pro spoustu lidí znamená zavést si katetr, a to jde jen s čistýma rukama, prostorem na vozík a zavřenými dveřmi. Chybí-li kterákoli z těch tří věcí, není to nepohodlí. Je to zdravotní riziko, které si odnesou s sebou.
Zbytek se nedá vykázat. Nedáte si kafe. Nepůjdete na oběd. Odmítnete pozvání na výstavu, protože je to čtyřhodinový blok bez jistoty. Neřeknete proč — řeknete, že to nestihnete nebo nějakou podobnou výmluvu. Tomuhle se u vozíčkářů říká naučená sociální fobie a je to přesné pojmenování: strach z místa, kde jste už jednou stáli před zamčenými dveřmi, se nedá odnaučit vysvětlením. Dá se to odnaučit jedině otevřeným záchodem. Radius vašeho života se zmenšuje, aniž byste jednou jedinkrát oficiálně narazili na bariéru. Nikde se to nezaznamená jako diskriminace. Zaznamená se to tak, že jste nepřišli.
Co s tím před zamčenými dveřmi?
Vyfoťte to. Datum, čas, krabice, cedulka, zamčené dveře. Stížnost bez fotky je pouze názor.
Pište na hygienické stanice a stavebnímu úřadu, ne provozovateli. Provozovatel se omluví a nic neudělá. Stavební úřad má povinnost přijmout nápravná opatření, pokud je stavba bariérová, ač být nemá. Formulujte to přesně takhle: *žádám o provedení kontrolní prohlídky stavby*. Tato věta má právní obsah.
Hlaste to i tehdy, když už tam nikdy nepůjdete. Protože nejsilnější argument, který proti nám má provozovatel i úřad, je ten, že si nikdo nestěžuje.
Nestěžujeme si, naučili jsme se nepít. To je asi to nejhorší, co o třiceti letech předpisu jde říct.
Kolektiv autorů CZEPA
Fotogalerie:
Toalety, které jsou spíše skladištěm než toaletou.
Místnost pro úklidový vozík či jiné předměty, u kterých vypadá, že by nemusely vadit, ale nelze se s vozíkem přes ně dostat.
Toalety bez madel - prostoru dost, ale vozíčkář se nemá jak na toaletu přemístit.
Občas se z toalet také stávají "obýváčky", roztomilé, že? Akorát, že pro vozíčkáře opět nepoužitelné - chybí zde manipulační prostor.
Toalety, které jsou příkladem dobré praxe.
Příklad dobré praxe
Jakmile se za sebe postavíte a nesprávnou situaci nahlásíte, budou se tím příslušně zabývat. Kromě rychlé reakce a sjednání nápravy se také více rozšíří povědomí o tomto problému. K náhledu přikládáme vyřízení jedné konkrétní události tohoto typu.
Zdroje
Veřejný ochránce práv: Přístupnost veřejných budov a služeb lidem s postižením. Výzkumná zpráva 2024. Sběr dat realizovala agentura STEM/MARK od ledna do března 2023.
Veřejný ochránce práv: Bezbariérovost ve stavebním právu. Výzkumná zpráva 2023, sp. zn. 3822/2021/VOP/JSV, č. j. KVOP-33644/2023.
