Vztahy jsou tak pestré jako my sami

Zdroj: Magazín Paraple, červen 2024
Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple  
Ilustrace: Tomáš Svoboda

„Otevřená komunikace, empatie a porozumění jsou klíčové pro vytváření prostředí, které umožňují nalézt a budovat společné vztahy bez ohledu na jakékoliv překážky.“ (z knihy Honzy Vojtka Vztahy a pasti)

Vztah s tím, s kým jsem nejčastěji = vztah se sebou

Vztahy jsou jako zrcadlo, které nám odhaluje naše nejhlubší já. Aby tyto odrazy byly pravdivé a jasné, musíme nejdříve poznat sami sebe. Mít zdravý a pevný vztah sám k sobě je základem pro budování kvalitních vztahů s ostatními. Tento základní vztah bývá u lidí s poraněnou míchou často narušený. Ať už samotným faktem významné ztráty, nebo náročnými situacemi, které se v průběhu života s poraněnou míchou objevují.

Součástí adaptace na nové situace je cítit se dobře ve vlastním těle, které však po poranění míchy nemusíme mít plně pod kontrolou. Pokud se cítíme dobře, jsme schopni lépe pochopit i své potřeby, touhy a limity. Tento vnitřní klid a sebejistota nás posiluje, abychom se mohli otevřít druhým lidem a vytvářet si s nimi hlubší spojení. A také nám dodává větší sílu chtít vstoupit do běžného fungování. Díky tomu jsme pak v kontaktu s dalšími lidmi a budujeme si vztahy, které nám v případě potřeby dávají jistotu zvládnutí i těch nejtěžších situací.

Vztah sám k sobě neznamená sobectví, ale sebelásku a sebeúctu. Je to naslouchání svému nitru, starání se o své fyzické, emocionální a duševní zdraví a uvědomění si své hodnoty. Když jsme v souladu sami se sebou, jsme schopni lépe vyjádřit své potřeby a přání ve vztazích s ostatními. 
Neznamená to, že budeme perfektní nebo že nepřijdou slabé chvíle. Ale mít pevný základ v osobním vztahu sám k sobě nám pomůže lépe porozumět a řešit konflikty, vstupovat do vztahů s otevřeným srdcem a přijímat lásku a podporu od druhých. Takový vztah k sobě je pak jako klíč, který odemyká dveře k plnému a autentickému životu.

Vztah nejsem JÁ a TY, ale MY

„Mám pocit, že pořád bojujeme proti tomu stigmatu, že partnerské vztahy máme všichni umět, že to přece jde nebo nejde a není nic mezi tím.“  
(z rozhovoru s psychoterapeutkou a lektorkou Eliškou Remešovou, viz dále)

Věnujme vztahům dostatečnou pozornost. Někdy stačí úplně jednoduchá věc: pohlédnout na ně pohledem, že nejsme na světě jen JÁ a TY, MY a ONI, ale že je tu také náš vztah jako někdo další.

Každý vztah je unikátní, plný vlastních odstínů. A my nemusíme mít odpovědi na všechny složité otázky, které přináší, ale můžeme se zaměřit na to, jakým způsobem přispíváme k tomu, aby byl zdravý a naplňující. Jedním z nejdůležitějších faktorů je být ve vztahu přítomný a svému partnerovi naslouchat, vnímat jeho potřeby a respektovat jeho hranice, stejně jako své vlastní. Mít otevřenou komunikaci a vyjadřovat své pocity a potřeby je pro budování pevných vztahů zásadní.

Základní vztahové potřeby – bezpečí (potřebujeme vědět, že vztah je bezpečným místem), oceňování (potřeba být považován za hodnotného, oceňován, opečováván), přijetí (spoleh na druhého, vyváženost vztahu), vzájemnost (souvisí s pochopením, sounáležitost s někým, kdo má obdobnou zkušenost), sebedefinice (prožívání a vyjadřování vlastní jedinečnosti s pochopením od druhého), působení (schopnost působit na druhého člověka a měnit jeho myšlení), iniciativa (oboustranná) a vyjádření lásky (vzájemná péče, náklonost, úcta a uznání) vychází ze článku publikovaného v časopise International Journal of Psychotherapy (Richard G. Erskine a Janet P. Moursundová) a popisují, které jsou hlavní pro zdravé a naplňující partnerské vztahy. Tyto potřeby jsou založeny na dlouhodobém výzkumu a klinických pozorováních v oblasti psychoterapie a mezilidských vztahů. Honza Vojtko je v knize Vztahy a pasti použil pro ilustraci nedostatků, které mohou vést k toxickému vztahu.

Za hlavní vztahové potřeby důležité pro zdravé a naplňující partnerské vztahy označili Richard G. Erskine a Janet P. Moursundová v článku publikovaném v časopisu International Journal of Psychotherapy tyto:

• bezpečí (vědět, že vztah je bezpečným místem),
• oceňování (být považován za hodnotného, oceňován, opečováván),
• přijetí (spoleh na druhého, vyváženost vztahu),
• vzájemnost (souvisí s pochopením, sounáležitost s někým, kdo má obdobnou zkušenost),
• sebedefinice (prožívání a vyjadřování vlastní jedinečnosti s pochopením od druhého),
• působení (schopnost ovlivnit druhého člověka a měnit jeho myšlení),
• iniciativa (oboustranná),
• vyjádření lásky (vzájemná péče, náklonost, úcta a uznání).

„Seznam“ uvedených potřeb je výstupem dlouhodobého výzkumu a klinických pozorování v oblasti psychoterapie a mezilidských vztahů.

I když se občas můžeme ve vztahu cítit ztracení nebo nejistí, důležité je udržet si o něj zájem a investovat do něj čas a energii. Vždy je možné učit se a růst společně, s vědomím, že právě „to naše“ spojení má vlastní identitu a sílu. Takový přístup k vztahům nám může přinést hlubší porozumění, intimitu a radost z partnerství.

Být milujícím člověkem

„Bezpodmínečná láska je nutná na začátku života každého člověka a měla by taková zůstat i nadále. Nejen v dětství, ale po celý život toužíme být milováni kvůli nám samotným, bez dalších podmínek.“  
(z knihy Jany Nováčkové a Dobromily Nevolové Respektovat a být respektován)

V knize Sedm podob lásky od Johna Welwooda nás autor provádí poznatky o aspektech lásky a vztahů a učí nás, že láska nemusí být pouze romantická, ale může zahrnovat i lásku k sobě, k druhým, k životu a k transcendenci. Důležitým konceptem je podle něj také porozumění a přijetí temných stránek svých i našich partnerů, což může vést k hlubšímu porozumění a soucitu ve vztahu. Každá forma lásky má v našem životě své místo a důležitost.

Schopnost být milujícím člověkem se přenáší do všech našich vztahů a usnadňuje nám vzájemnou komunikaci. Za „sedm podob lásky“ označil John Welwood zdravé návyky, kterými podle něj jsou: laskavost, trpělivost, odpuštění, pokora, zdvořilost, štědrost a poctivost. A doplnil: „Nejedná se pouze o dobré úmysly, ale jsou to návyky, které si osvojujeme, když se rozhodneme být skutečně milujícími lidmi. Jsou to základní praktické postoje, které můžeme projevovat v každodenním životě.“

Další sedmička pro spokojené a láskyplné vztahy

„Šťastných sedm“ se váže ke dvěma často citovaným, a také srozumitelně napsaným, knihám renomovaného psychologa a badatele v oblasti partnerských vztahů Johna M. Gottmana – Sedm principů spokojeného manželství a Vitamin L – 7 dávek s postupným uvolňováním.

Obě knihy se primárně věnují partnerským vztahům. Dr. Gottman v nich identifikoval a popsal čtyři základní vzorce chování, které mohou být pro partnerské vztahy destruktivní. Tyto vzorce nazval „čtyřmi jezdci apokalypsy".

1. Kritika
   První jezdec. Kritika se liší od konstruktivní zpětné vazby tím, že nekritizuje konkrétní chování, ale spíše útočí na osobnost nebo charakter partnera. Místo toho, aby se řešil konkrétní problém, kritika druhou osobu obviňuje jako celkově špatnou.
2. Způsobování defenzivy
   Druhý jezdec. Způsobování defenzivy zahrnuje opětovnou obranu, vymlouvání se nebo obranné postavení při konfrontaci s kritikou nebo konfliktem. Způsobování defenzivy může vést ke zvyšujícímu se napětí a vzdalování partnerů.
3. Zazobávání
   Třetí jezdec. Zazobávání je vzorec chování, kdy se jedna osoba drží negativních emocí nebo nedorozumění a v rámci vztahu je opakovaně vyvolává. Tento opakující se cyklus nepřináší žádné řešení problému, ale spíše prohlubuje negativní vzory chování.
4. Stonání
   Čtvrtý jezdec. Stonání zahrnuje pasivně-agresivní chování, jako je mlčení, odmítnutí komunikace nebo únik z konfliktu. Stonání může ztěžovat řešení problémů a vést k rostoucí frustraci a nedorozumění

„Čtyři jezdci apokalypsy“, významný prvek Gottmanova výzkumu a teorie partnerských vztahů, jsou považováni za důležité indikátory rizika pro dlouhodobou spokojenost a stabilitu vztahů.

„Vztahy jsou skvělé. Pomáhají nám naplňovat naše potřeby. Růst. Rozvíjet se. Čelit těžkostem. Mají mnoho podob. Mohou být singl, v páru, s více lidmi… Je jedno, jaká forma vás naplňuje nejvíc. Žijeme v době, kdy si můžeme volit partnera na základě svých preferencí a potřeb. Vystupujeme z matrixu heteronormativity, tedy že jediný možný a naplňující vztah může být mezi mužem a ženou.“ (z knihy Honzy Vojtka Vztahy a pasti)

On-line seznamování lidí s poraněním míchy

Původně se měl tento článek věnovat pouze seznamování a navazování partnerských vztahů. Při rozhovorech s lidmi po poranění míchy jsem však zaznamenal, že je trápí omezená interakce s okolím obecně, proto se text trochu rozrostl. Nicméně nevynecháme ani moderní, tedy on-line, způsoby seznamování.

K nim vyšel poměrně rozsáhlý článek v americkém časopsu New Mobility (https://newmobility.com/guide-to-online-dating-with-disability/ - QR?), který byl připraven na základě odpovědí na dotazník rozeslaný čtenářům magazínu s prosbou, aby se podělili o své zkušenosti s randěním se zdravotním postižením.
Redakce obdržela sto čtyřicet jedna vyplněných dotazníků, které ukázaly, že takové randění je stejně proměnlivé a individuální jako každá jiná část našeho života. Jeden výstup se však ukázal zcela jasně – bez ohledu na věk, závažnost hendikepu nebo minulost se stále více lidí obrací na on-line seznamovací služby, aby se seznámili a navázali romantický vztah.

On-line seznamování aktuálně nabízí více potenciálních vztahů než kdykoli předtím, ale přináší s sebou i mnohé úvahy a problémy – od řešení zdravotního postižení na uživatelských profilech přes ghosting a další vedlejší produkty anonymity až po řešení otázek přístupu při přesunu vztahu z webu do reálného světa.

Hendikep. Ukázat, nebo neukázat, a kdy?

Ačkoli se může zdát, že otázka, nakolik své postižení prezentovat na svém profilu na seznamce, je velká, mezi samotnými lidmi po poranění míchy se o tom příliš nediskutuje. Shoda panuje v tom, že potenciální partneři musejí vědět, že používáte vozík, a musejí to vědět od začátku. Většina lidí tak upřednostňuje okamžitou prezentaci reality, bez ohledu na to, že kýžený zásah bude daleko menší. Někteří lidé však uvádějí, že nepoužili fotku s vozíkem, ale důvodem bylo, aby je nekontaktovali různí podivíni, nebo proto, že vlastně jen zkoumali, zda můžou navázat komunikaci s někým druhým. V podstatě jim stačila pouze ta možnost zažít zase hezké chvíle spojené s tím, že si s vámi někdo píše, společně se poznáváte a nemusí do toho hned na začátku vstupovat váš hendikep. Podobně tomu bylo například ve filmu Nedotknutelní.

Corey Levato (tetraplegik, C6-7), jeden z účastníků zmíněného dotazníkového šetření, uvedl, že když začínal používat seznamovací aplikace a on-line služby, tak na svých profilech neuváděl, že používá vozík. „Prostě jsem si říkal, že na tom nezáleží, tak proč bych to tam měl uvádět.“  Měl ale dost zkušeností s tím, že když pak lidé zjistili, že má poraněnou míchu a používá vozík, přestali komunikovat nebo už pouze nabídli nějakou trapnou odpověď ve smyslu, jak je inspirativní. V důsledku toho začal své postižení uvádět na svých profilech na prvním místě. To znamená, že jako první profilový obrázek má fotku s jasně viditelným vozíkem. A znamená to také výslovnou zmínku o tom, že je vozíčkářem, protože si poranil míchu při snowboardingu. Kvůli častým dotazům na nevyhnutelnou obavu, jestli může mít sex, na svůj profil ještě připsal: „Důležité části pro vztah stále fungují.“

Tento přístup Corymu vyhovoval. Nejdříve si našel partnerku na bezplatné webové stránce, svou současnou přítelkyni poznal později díky placené službě Match.com. Když se Lovata redaktor New Mobility ptal na rady, jak projít testem prvního dojmu a navázat kontakt s potenciálními partnery, odpověděl, že to hodně spočívá v sebedůvěře. „Lidi přitahuje sebevědomí. Jakmile jsem na to přišel, začalo se mi dařit mnohem lépe. Pokud jste sebevědomí, i když sedíte na vozíku, lidé na to budou reagovat. Pokud se stydíte, nebo pokud nechcete mluvit s lidmi, protože se bojíte, co si budou myslet o tom, že jste na vozíku, pak budete mít více negativních reakcí. A nemusí to být nutně kvůli vozíku, ale kvůli vašemu postoji k němu.“

Taková rada je velmi cenná a může hodně pomoci, i když ji říká mladý, heterosexuální, normativně dobře vypadající právník. Ale vzhledem k realitě světa on-line seznamování může budování a udržování sebevědomí vyžadovat velkou odolnost. I přes všechno úsilí totiž může přijít odmítnutí, se kterým se musíte naučit se vyrovnat. Někteří lidé s vámi nebudou chtít chodit, protože jste na vozíku. Může to ve vás vyvolat pochybnosti, může to být odraz nějakých stereotypů, ale stejně jako si partnera vybíráte vy, vybírá si ho i osoba na druhé straně.

„Vztahy jsou obecně velmi pestré, vyžadují individuální přístup a jsou základem našeho společného bytí.“ (z knihy Honzy Vojtka Vztahy a pasti)

Ghosting

Ghosting je termín používaný v kontextu moderních vztahů a komunikace, který pojmenovává situaci, kdy jedna osoba náhle přestane odpovídat na zprávy, ignoruje kontakty a úplně se vytratí ze života druhé osoby, obvykle bez vysvětlení nebo předchozího varování. Tato náhlá absence komunikace a úpadek kontaktu může být pro druhou stranu velmi zmatečná, frustrující, a dokonce bolestivá, protože je pro ni nejasné, co se stalo a proč byl vztah najednou ukončen.
Ghosting se stal natolik rozšířeným kulturním fenoménem, že mu Oxfordský slovník angličtiny v roce 2016 věnoval oficiální definici. Ve stejném roce zveřejnil seznamovací web Plenty of Fish průzkum, podle kterého 80 % mileniálů, které web definuje jako lidi ve věku 18 až 33 let, používajících tento web, zažilo ghosting. Takže možná to bylo kvůli vašemu postižení, ale možná jste měli v nose bubáka nebo jste moc mluvili, aniž byste se obtěžovali poslouchat, nebo opravdu příliš milujete anime nebo pijete nebo cokoli jiného. Jde totiž o to, že lidé považují ostatní za nevhodné pro vztah z nejrůznějších důvodů. Některé jsou hloupé, jiné ne. Pokud však chcete používat on-line seznamovací služby, s ghostingem se pravděpodobně budete muset vypořádat.
Ještě častějším projevem ghostingu v on-line seznamování je nereagování už na první zprávu. Elizabeth Bruch, socioložka z Michiganské univerzity, která nedávno analyzovala rozsáhlé soubory dat z populárních internetových seznamek, zjistila, že míra odpovědí na zprávu se pohybuje pouze mezi nulou a 10 %. Těm, kteří do hry teprve vstupují nebo se snaží s někým navázat kontakt, proto doporučuje jednoduchou strategii: vytrvalost.

Další úskalí on-line seznamování

Mimo ghostingu se může stát, že se z potenciálního partnera vyklube podvodník. Proto je lepší si s ním před schůzkou alespoň promluvit po telefonu nebo prostřednictvím videochatu a první setkání si naplánovat na veřejném místě a informovat o něm někoho ze svých blízkých. A přestože by to mělo být samozřejmé: nikdy neposílejte cizím lidem peníze přes internet. Je třeba být ostražití, protože na lidi s postižením často cílí různí podvodníci, sexuální služby nebo žadatelé o uprchlická víza, protože se obecně traduje, že hendikepovaní lidé jsou zoufalí.
Existuje také spektrum lidí, kteří postižení fetišizují. Pokud máte na svém profilu fotografii, na které je výrazně vidět váš vozík, anebo se o svém postižení zmiňujete, je velká šance, že vám některý z nich napíše. Více o tomto tématu se dočtete zde.

Mám hendikep a chci se seznámit nebo chci se seznámit s někým, kdo má hendikep

Dalo by se říct, že je to vlastně jedno. Hendikep nám může vytvořit bariéru, ale stejně tak můžete zjistit, že to ve vašem životě žádná bariéra není. Zažil jsem páry, které narazili na vozík jako na limit při společných aktivitách, i na páry, kde byl partner nebo partnerka s hendikepem ten ve vztahu více aktivní.

Pečujte o sebe

Po poranění míchy se zpravidla učíme vše znova. První měsíce se většinou pohybujeme v různých zdravotnických zařízeních, kde se snažíme připravit na „nový“ život. Hodně úsilí věnujeme rehabilitaci s cílem vytěžit z ní maximum. Někdy však při vší té snaze zapomínáme myslet na sebe, na péči o náš vzhled, na své vystupování a vyjadřování. Ačkoli to zdánlivě nesouvisí, týká se to i otázky výběru kompenzačních pomůcek, zejména té pro většinu lidí po poranění míchy nejdůležitější – vozíku. Je jasné, že na prvním místě je jeho funkčnost, ale pro každodenní používání, kdy je vozík všude se mnou, je důležité, i to, jak se s ním/na něm cítím. Touto myšlenkou vůbec neotvírám otázku vyrovnání se nebo smíření se samotným faktem, že jsem na vozíku. Chci prostě jen zdůraznit, že je důležité se na něm cítit dobře, aby mi byl oporou v pohybu. Za důležité považuji i to udržovat ho čistý, stejně jako pečovat o jiné kompenzační a zdravotnické pomůcky.

Nepodceňte péči o druhé

Na toto téma najdete mnoho příspěvků. I v tomto vydání, kde o něm velmi otevřeně mluví Vašek, který se s námi podělil o svůj příběh v seriálu Humans of Paraple.
Vnímejte péči o druhého člověka bez ohledu na postižení. Každý potřebujeme občas pomoci a i hendikepovaní lidé pomáhají svým partnerům. Třeba tím, že dokážou mnoho věcí zařídit a tím ulevit od řešení každodenních maličkostí, ale i zásadních životních situací.
Důležité je stanovení rámce péče: jak a kdy ji poskytnout, požádat o ni, nabídnout ji… Je těžko zjistit, do jaké míry můžete očekávat, že se o vás někdo bude chtít starat, nebo že to můžete přijmout, aniž by vás někdo označil za „potřebného“ nebo „vlezlého“, nebo aby byl vztah charakterizován jako něco jiného než romantické partnerství.
Na otázku „politiky“ péče neexistuje jednoduchá odpověď. Vyžaduje to komunikaci a upřímnost ohledně toho, co člověk zvládne, co potřebuje, co mu dává pocit bezpečí, respektu a celistvosti a jak moc je mu příjemné se obětovat.

Lidé s postižením nejsou jediní, kdo je na světě a potřebuje péči. Každý člověk je zranitelný, potýkající se se svými nejistotami, pocity a strachy. Každý má tělo a ducha, o které je třeba se starat. Pokud vstupujete do světa seznamování a vztahů, musíte tak činit s přesvědčením, že si péči druhého člověka zasloužíte, bez ohledu na vaše postižení. Musíte věřit tomu, že lidé se o vás chtějí všemi možnými způsoby starat a že jim na konci dne nic nedlužíte.

Otevřená komunikace

Mimo obecných témat otevřené komunikace ve vztazích, existují i témata specifická, která s sebou přináší život po poranění míchy. Buďte co nejvíce otevření a nevyhýbejte se už od začátku ani těm citlivým. Zabráníte tak případnému ublížení své duši, i když původní záměr tazatele nemusel být zlý.

A pokud se chystáte seznámit s někým s hendikepem, třeba s člověkem na vozíku po poranění míchy, nebojte se mu/jí říci, jaké obavy máte, co byste rádi věděli, co vás nejvíce zajímá. Vytvořte bezpečné prostředí, které nevyvolá v potenciálním partnerovi či partnerce pocit, že by odpověď na jednu z otázek měla být diskvalifikační.

Vztahoví trenéři (dating coaches)

O vztahových trenérech se můžete dočíst dál v Magazínu Paraple (strana 18) v rozhovoru s Eliškou Remešovou. Při našem povídání jsem o nich slyšel poprvé, ale vlastně mě nepřekvapuje, že i taková „funkce“ existuje. Pro mnoho lidí to může být při seznamovacích pokusech velká pomoc a podpora.

Vztahoví trenéři, známí také jako date coaches nebo dating coaches, jsou odborníci, kteří poskytují individuální nebo skupinové poradenství a podporu lidem, kteří hledají pomoc při hledání partnera nebo v partnerských vztazích. Jejich práce se často zaměřuje na rozvoj mezilidských dovedností, sebevědomí a sebeuvědomění potřebných k úspěšnému navazování a udržení zdravých vztahů.

Svým klientům mohou pomáhat získat lepší porozumění sobě samým, identifikovat jejich cíle a hodnoty ve vztazích, a naučit se efektivní komunikační dovednosti. Mohou také poskytovat rady a učit techniky pro zlepšení sebevědomí, sebedůvěry a sociálních dovedností, které mohou být při seznamování se a navazování nových vztahů klíčové.

Někteří vztahoví trenéři se specializují na konkrétní oblasti, jako je on-line seznamování, zlepšení osobního image a přitažlivosti, překonávání strachu nebo řešení konkrétních problémů v existujících vztazích. Jejich práce může být individuální, skupinová nebo kombinovat obě formy.

Cílem služeb vztahových trenérů je pomáhat svým klientům dosáhnout většího štěstí a naplnění ve vztazích tím, že jim poskytnou nástroje, podporu a povzbuzení k tomu, aby si klienti vybudovali zdravé a udržitelné partnerské vztahy. Jejich práce může být pro mnoho lidí velmi cenná, zejména pokud mají potíže s orientací v moderním světě seznamování a vztahů.

Tipy na literaturu:

• Carol Dwecková – Nastavení mysli
• John M. Gottman – Sedm principů spokojeného manželství
• John M. Gottman, Julie Schwartz Gottman – Vitamin L
• Gary Chapman – Sedm podob lásky
• Jana Nováčková, Dobromila Nevolová – Respektovat a být respektován
• Honza Vojtko – Vztahy a pasti