Vezikostomie aneb cévkování přes břišní stěnu

Názory a osobní zkušenosti uživatelů vezikostomie:

M.K.:

Od roku 2004 jsem následkem autonehody na vozíku. Jsem kvadruplegička C5. Po úraze mě první rok cévkovali - moje mamka a bývalý partner. Byla jsem závislá na jejich pomoci. Několikrát za den mě museli přesouvat na postel. Nikam jsem bez nich nemohla. Naprostá závislost. Pravidelné záněty. Rok po úraze jsem porodila dcerku. Od té doby jsem měla permanentní katetr - tedy pytlík. Záněty pokračovaly. Zbavila jsem se přesunů na postel a závislosti na mamče a Honzovi, ale pořád to nebylo to pravé. Když byly dcerce dva roky, nechala jsem si udělat vezikostomii. Ďouru v břiše. Náročná operace a dlouhý měsíc v nemocnici. Čtvrt roku, kdy si na to můj močový měchýč zvykal, jsem se občas počůrávala a někdy mi cévkování nešlo. Po čtvrt roce se všechno srovnalo, záněty zmizely a nikdy bych to za nic nevyměnila. Rozhodně  to za ten měsíc v nemocnici stálo. Jsme s mojí dcerkou svobodné. Nepotřebuju s čůraním pomoc. Sama se vycévkuju. Kdykoliv a kdekoliv. Za pár minut je hotovo a nikdo o ničem neví.

T.B.:

Kvadruplegička C5-C6. 11 let na vozíku. Na operaci jsem šla v prosinci roku 2010. Než sem se rozhodla provázely mě stejné obavy a otázky jako každého kdo o tom uvažuje ale teď bych už za žádnou cenu neměnila. Před operací jsem trpěla na neustálé záněty, spastický močák a tudíž malá kapacita (cca 130). Jít někam na delší dobu bez někoho kdo mě umí vycévkovat bylo nemožný a když už jsem někoho měla s sebou tak ta šaráda se svlékáním atd na wc byl děs. Jednoduše řečeno tahle operace mi úplně změnila život. Operace trvala asi 5 hodin a v nemocnici sem si poležela 28 dní což byla otrava :) ale stojí to za to. Když mi vyndali všechny hadičky začali jsme s cévkováním po dvou hodinách. Nejdřív jsem dostávala různé instrukce jak na to a potom jsem to začala zkoušet sama. Doktor mi řekl že pokud to zvládnu sama pustí mě domů takže cíl byl jasný :). Vše jsem zvládla celkem v pohodě a doma jsem pomalu prodlužovala dobu cévkování. Než se vše dalo tak nějak do hromady trvalo to asi půl roku. Od té doby jsem bez zánětů a nejsem závislá na pomoci někoho druhého což je super protože můžu jít kamkoliv s kýmkoliv a na jak dlouho chci. Stačí jen jít na wc nebo dál od lidí stáhnout trochu kalhoty a je to :) Všem kdo o tom uvažuje bych to doporučila. 

L.N.:

Na vozíku přes 20 let. Kvadruplegička. C5.  Já mam stomii pres 12 let. Jsem s ní moc spokojena. Operoval mě Dr. Dolezel, operace trvala přibližně pět hodin a vše probíhalo bez problému. Dobře jsem se hojila, ale i tak, jsem byla v nemocnici přibližně měsíc. Cévkování mi šlo hned bez problémů a usnadnilo mi to neuvěřitelně život. Před touto operací jsem nosila plíny a musela jsem přelézat na postel a přebalovat se a vyklepávat, no nic moc. Ten pocit, že nemusím nosit ošklivé plíny, můžu si vzít hezké kalhotky je k nezaplacení. Vyčurat se můžu takřka kdekoliv, stačí se otočit někde v koutu a je to. Občas se mi stane, že mi nejde strčit cévka, ale stačí se nějak zavrtět nebo to zkusit později a jde to. Většinou se mi to stává, když míň piju a mám v močáku větší tlak. Ale za těch dvanáct let jsem neměla žádné problémy. Moc dekuji panu doktorovi za tenhle zázrak. Ulehčilo mi to život a zvedlo sebevědomí.

P.K.:

Kvadruplegik. Co se týče mě, tak bych tento zákrok doporučil komukoliv, kdo má nějaké problémy s cévkováním a další problémy přidružené k této problematice.

Na operaci jsem byl koncem dubna 2012. Operace podle mého názoru proběhla bez větších problémů. Jediné omezení bylo, že jsem se z postele na vozík dostal až zhruba týden po operaci a protože mi museli "prodloužit" slepé střevo, tak jsem byl asi 8 dní na umělé výživě a až potom začal pomaličku jíst. Krom těchto dvou věcí moje hospitalizace probíhala tak, jak jsem očekával. Od nástupu do nemocnice jsem se domů dostal za 18 dní.

Po návratu domů jsem byl trochu rozhozený z toho, že jsem musel nosit asi 2,5-3 měsíce pleny, kvůli unikům moči. (Před tím jsem je totiž vůbec nepotřeboval). Ovšem po těch třech měsících se kapacita močáku dostala na podobnou úroveň jako před operací a po půl roce už bylo vše naprosto v pořádku.

Než jsem se začal cévkovat sám, tak to trvalo déle (asi rok). Problém byl ten, že jsem nezvládal cévkování s kleštičkami a proto jsem hledal jiné řešení. Nakonec se mi podařilo vyladit ergohand. Ono vycévkovat sám jsem se zvládl asi po čtyřech měsících, jenže jsem musel vyřešit, aby mi úprava pomůcky (držení cévky), vydržela dlouhodobě. Zhruba po tom roce byl konečně tento problém vyřešen a od té doby se cévkuji sám. Akorát v poloze na boku na posteli cévkování nedám. Ale když vím, že se budu muset cévkovat v posteli, nechám se dát na záda a v této poloze to s pomocí polohovatelné postele zvládnu.

Tento zákrok (operace) mi pomohla v mnoha směrech. Po více jak pěti letech jsem se konečně zbavil EPI. Ono jsem se o "zbavení se EPI" sice už pokoušel dvakrát a to v letech 2009 a 2011 pomocí implantace Brindleyho neurostimulátoru, ale bohužel ani jedna operace nebyla úspěšná. V lednu mi pak můj urolog nabídl několik jiných řešení a z toho pro mě byla kontinentní vesikostomie jasnou volbou, což se mi + - rok po operaci jednoznačně potvrdilo.

Takže první úspěch byl, že jsem se zbavil EPI a nemusel s sebou pořád tahat pytel.

Druhý úspěch byl ten, že už nikoho kvůli cévkování nemusím obtěžovat.

Další pozitivní věc je, že když jsem někde ve společnosti, náhodou potřebuji na wc a záchod není v dohledu, stačí si stoupnout bokem, někdo mi udělá stín, vycévkuji se a ani se přitom nemusím nějak moc odhalovat. Stačí jen trošku stáhnout kalhoty, tepláky.....

Poslední pozitivum se mě až moc netýká, protože jsem i před operací neměl se záněty žádné problémy a samozřejmě i po operaci žádné nemám. Ale vím, že je několik lidí, kteří problémy s častými záněty měli a ti po absolvování operace nemají žádné a nebo jen velmi málo.

Za mě je tedy závěr jediný. Jsem velmi spokojen a operace splnila všechna moje očekávání. Za dosavadní tři a půl roku jsem neměl žádný velký problém (jen mi "díra" občas začne trochu krvácet, ale po zalepení, je pak za pár hodin vše ok) a proto bych tohle řešení doporučil každému, komu by to pomohlo vyřešit nějaké jeho komplikace.

P.V.:

Kvadruplegička C5, sedm let na vozíku. Do operace se mi vůbec nechtělo, ale jsem strašně ráda, že jsem do toho šla! V podstatě jsem nikam moc nemohla jít, každý 3 hodiny jsme museli mít v záloze místa na lehnutí nebo aspoň auto, kde bych si mohla lehnout a vyčurat se, ted můžu vyrazit kamkoli a vyčurat se v podstatě v každým koutě. Zlepšila se mi i inkontinence. Počítala jsem teda, že budu schopná cévkovat se sama, ale vstupní díra se mi abnormálně zaceluje, takže s mým nulovým úchopem, nemám šanci prorazit vstup sama (chystám se na menší úpravu a snad to bude v pohodě). Operace nebo teda spíš po operační stav byl trošku komplikovanější, ale řekla bych že spíš shodou blbejch okolností.. strašně špatně snáším narkózu, takže z plánovaných 3 dnů na jip bylo 12 a pak jsem si jednou z hadiček trochu propíchla močák, takže se mi pobyt protáhl na téměř 2 měsíce. Potom ještě asi 2 měsíce trvalo, než se všechno upravilo, zahojilo a močák se znovu zvětšil na plnou (a vlastně větší) kapacitu. zní to možná trochu děsivě, ale i přes ty komplikace bych do toho šla znova, protože se mi život strašně zkvalitnil, můžu vyrazit kam chci a vyčůraj mě třeba kamarádky, už žádný hledání soukromí, svlíkání a rozhoďnožkování. Před operací jsem měla pořád záněty. Po operaci jsem čtyři roky bez zánětu.