Přidej
aktualitu
vyziva-v-prevenci-a-lecbe-dekubitu.jpg
11.8.2023 | Celá ČR | Centrum Paraple o.p.s.

Výživa v prevenci a léčbě dekubitů

V prevenci i léčbě dekubitů hraje výživa klíčovou úlohu. Bez přísunu důležitých živin ze stravy se nutriční stav organismu zhoršuje, což vede ke zvýšenému riziku vzniku dekubitu. Pro léčbu již vzniklého defektu na kůži je rovněž nezbytné přijímat látky potřebné pro hojení, respektive tvorbu nové tkáně. Z hlediska prevence má významný vliv i tělesná hmotnost. Jak výrazná podváha (tzv. kachexie), tak obezita přispívají ke vzniku dekubitu, popřípadě zhoršují jeho hojení.

Zdroj: Magazín Paraple, duben 2023
Text: Aneta Sadílková, nutriční terapeutka, 3. interní klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Podvýživa nemusí být vidět

Podvýživa (malnutrice) představuje zásadní rizikový faktor pro vznik dekubitu. Jedná se o stav vzniklý z nedostatku živin potřebných pro stavbu nebo funkci organismu. Hubenost ale ještě nemusí znamenat podvýživu. A stejně tak i člověk s normální váhou, nadváhou nebo i obezitou může trpět podvýživou. V širším smyslu slova se totiž jedná i o nedostatek vitaminů nebo minerálních látek, ke kterému může docházet například při příliš jednostranné, chudé stravě. V užším smyslu pojem podvýživa ukazuje na nedostatečný příjem bílkovin a energie z plnohodnotné stravy, který je častěji spojen s nižší tělesnou hmotností. 

Snižovat hmotnost neznamená omezit přísun důležitých živin

U značného počtu osob po poranění míchy je žádoucí redukce tělesné hmotnosti, a to nejen pro eliminaci zdravotních komplikací (cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak ad.) a zlepšení či udržení soběstačnosti, ale také za účelem snížení rizika vzniku dekubitu. Vyšší hmotnost totiž způsobuje větší tlak na kůži stlačenou mezi podložkou (vozíkem, postelí) a kostmi.  
Avšak tím vhodným prostředkem pro zhubnutí rozhodně není přísná redukční dieta hraničící s hladovkou. Snižování hmotnosti nesmí vést k nedostatečnému příjmu látek nezbytných pro dobrý stav pokožky a správné fungování celého organismu. V jídelníčku mají v potřebném množství zůstat zdroje všech hlavních živin – sacharidů (žitné a celozrnné pečivo, brambory, rýže a další přílohy, obilné vločky), bílkovin (mléko a mléčné výrobky, maso, vejce, luštěniny) a tuků (rostlinné oleje, ořechy, semena), v kombinaci s ovocem a zeleninou. 
Je třeba upřednostnit kvalitu před kvantitou. Tedy první položky v jídelníčku, které je vhodné při snaze o hubnutí omezit, jsou alkoholické a slazené nápoje a dále především tučné potraviny, ať už uzeniny (salámy, párky, paštika), tučné sýry (s více než 40 % t. v s.), nebo smažená jídla, chipsy, tyčinky, solené ořechy ad. U někoho mohou přebytek energie vytvářet také sladkosti, sušenky či moučníky. To jsou všechno potraviny, které v našem jídelníčku nepotřebujeme a měly by tvořit jen jeho minoritní část.

Základní faktory z oblasti výživy přispívající k dobrému stavu pokožky

  • dostatečný příjem bílkovin
  • dostatečný příjem vitaminů (C, E) a minerálních látek (zinek, selen, hořčík, vápník)
  • dostatečný pitný režim

Bílkoviny 
Bílkoviny mají v organismu mnohé funkce, ale s ohledem na problematiku dekubitů je třeba zmínit především to, že představují základní stavební hmotu celého těla, tvoří svaly, tkáně i orgány. Jejich dostatečný příjem zabraňuje ztrátě tělesných bílkovin, a tím i snižování množství svalové hmoty a zhoršování stavu kůže. Bílkoviny jsou složeny z aminokyselin. V souvislosti s hojením ran a léčbou dekubitů je stěžejní aminokyselinou arginin, který zlepšuje syntézu kolagenu a pružnost rány, zároveň podporuje tvorbu nových bílkovin v organismu, čímž se podílí na hojení již vzniklého kožního defektu. Důležitá je také role bílkovin v podpoře imunitních procesů, jelikož kožní rána je náchylná k rozvoji infekce, což léčbu zpravidla výrazně komplikuje.

Bílkoviny:

  • jsou stavebním kamenem svalů, tkání a orgánů,
  • hrají důležitou roli v syntéze kolagenu,
  • zabraňují ztrátě tělesných bílkovin – ztrátě svalové tkáně a zhoršování stavu pokožky,
  • podporují činnost imunitního systému.

Doporučený denní příjem bílkovin pro zdravého dospělého člověka je přibližně 1 gram na 1 kilogram tělesné hmotnosti. Při léčbě dekubitu může být tato potřeba i vyšší, zpravidla 1,2−1,5 g/kg/den, to by však měl posoudit ošetřující lékař nebo nutriční terapeut. Potřebné množství bílkovin je třeba vztahovat k optimální tělesné hmotnosti. U osob po poranění míchy je to váha odpovídající BMI* 18,5−22,9. Tedy například pro ženu vážící 60 kg je potřebný příjem bílkovin přibližně 60 g na den, pro muže s hmotností 80 kg je to 80 g bílkovin na den. Orientační množství bílkovin v některých potravinách je uvedeno v tabulce.

Významné zdroje živočišných bílkovin (+ zinku, selenu, hořčíku, vápníku)

  • maso, ryby
  • vejce
  • mléko a mléčné výrobky

Významné zdroje rostlinných bílkovin (+ zinku, selenu, hořčíku, vitaminu C)

  • luštěniny (čočka, hrách, cizrna, fazole)
  • sójové boby a výrobky z nich (tofu, tempeh, miso)
  • seitan (náhrada masa získaná z pšeničného lepku)
  • quinoa (neboli merlík chilský, obilovina neobsahující lepek)
  • tmavá rýže
  • pohanka
  • pšeničné klíčky
  • ořechy (vlašské, lískové, mandle, kešú, para a další)
  • semena (dýňová, slunečnicová, lněná, konopná a další)

Obsah bílkovin ve vybraných potravinách

Potravina Obsah bílkovin Potravina Obsah bílkovin
libové maso syrové (100 g)  20 g  plátkový sýr 30 % t. v s. (4 plátky/100 g)  30 g 
šunka od kosti (4 plátky/100 g)  20 g  cottage sýr (150 g)  16 g 
treska syrová (100 g) 15 g tvaroh polotučný (150g)  15 g 
tuňák v konzervě (80 g) 18 g  jogurt bílý (150 g)  6 g 
vejce (2 ks, 100 g)  12 g  jogurt řecký 0 % tuku (150 g)  15 g 
čočka vařená (200 g)  18 g  olomoucké tvarůžky (100 g)  28 g

(Zdroj: www.kaloricketabulky.cz
*BMI (body mass index, index tělesné hmotnosti) – jedná se o nástroj využívaný pro hodnocení hmotnosti ve vztahu k výšce. Výpočet: BMI = hmotnost (kg) / výška (m²). Normální hmotnost je definována rozmezím BMI 18,5−24,9, u osob s míšní lézí je hranice posunuta na 18,5-22,9.

Kolagen 
Bílkovina, která je základní stavební hmotou pojivových tkání, tedy vaziva, kůže, chrupavky, kosti. Tvoří 25−30 % všech proteinů v těle savců. Existuje celá řada typů kolagenu, nejdůležitější je kolagen I, II, III, IV a V. Nejrozšířenější je typ I, představuje 90 % kolagenu v organismech, je přítomen v pokožce (kde zabezpečuje její elasticitu), chrupavkách, šlachách, kostech a zubech. 
Kolagen je vytvářen v našem těle. Přímým zdrojem kolagenu ve stravě jsou masové vývary z kostí a chrupavek a aspiky. Pro tvorbu kolagenu je potom potřebný dostatečný příjem masa, ryb, vajec jako zdrojů aminokyselin, společně se zdroji vitaminu C, zinku a mědi. Lze ho dodávat i formou doplňků stravy s obsahem bioaktivního hydrolyzovaného kolagenu, často v kombinaci s vitaminem C.

Vitaminy a minerální látky

Zinek  
Zinek hraje klíčovou úlohu v tvorbě kolagenu. Stimuluje novotvorbu povrchového kožního epitelu a regeneraci tkáně. Působí jako antioxidant. Zdroje ve stravě: maso, ryby, luštěniny, ořechy, obiloviny. 
Selen 
Selen je především významný antioxidant. Také přispívá k dobré funkci imunitního systému. Zdroje ve stravě: maso, ryby, ořechy, semena, houby, obiloviny. 
Vitamin C 
Vitamin C je nezbytný pro tvorbu kolagenu a působí jako antioxidant. Zdroje ve stravě: čerstvé ovoce a zelenina, brambory. 
Vitamin E 
Vitamin E je důležitý antioxidant. Zdroje ve stravě: rostlinné oleje, obilné klíčky.

Pitný režim

Tělo dospělého člověka je tvořeno vodou z 55−60 %. Voda plní v našem organismu řadu funkcí. Tělesné tekutiny vytvářejí vnitřní prostředí, ve kterém voda slouží jako rozpouštědlo různých látek a také transportní médium. Díky vodě jsou živiny dopravovány do buněk a z nich jsou naopak odváděny odpadní látky, které je třeba z těla vyloučit. Voda je nezbytná pro termoregulaci, tedy udržování optimální tělesné teploty. Slouží také jako prostředí pro veškeré chemické reakce probíhající v těle a jsou na ní závislé procesy, jako je trávení a vstřebávání živin, ale i vylučování. Dále na dostatečné hydrataci závisí i stav a správná funkce kůže a sliznic. Jako minimální denní příjem tekutin lze stanovit 1,5 l čisté vody, většina dospělých ale potřebuje spíše 2 litry tekutin nebo i více, podle tělesné konstituce, ročního období a fyzické aktivity. Při nedostatečném příjmu tekutin dokáže organismus s vodou hospodařit a použije ji především tam, kde je životně nezbytná. To však neplatí pro hydrataci pokožky, tam organismus může na vodě tzv. ušetřit, což sice nevede přímo k ohrožení života, ale pro správný stav a funkci pokožky je to kritické.

Přidej komentář
banner-handy.jpg
cpv_banner-3-2.jpg