Zdražení sociálních služeb – část 1.

Sociální služby poskytují svoji péči, stravu a bydlení svým uživatelům/klientům na základě smlouvy o poskytování sociální služby, kde by měla být dle § 91 odst. 2 písm. e) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, upravena také úhrada za sociální služby.

Úhrada dle zákona

Sociální služby nemají volnou cenotvorbu, nepostupují podle zákona o cenách tak, že by si mohly účtovat nejen ve výši nákladů, ale aby také vytvořily zisk (kalkulovaly marži). Sociální služby jsou dotované státem a velkou většinu z nich si také platí sám uživatel/klient ze svých prostředků, zpravidla sociálních dávek vyplácených prostřednictvím státního rozpočtu (příspěvek na péči, důchod, dávky hmotné nouze atd.).

Na provoz a úhradu některých sociálních služeb ale nestačí jen vyplacené dotační prostředky a bohužel ani klientům/uživatelům nedostačují prostředky ze sociálních dávek, aby si zaplatili dostatečnou pomoc.

Hodiny péče

Již nyní někteří uživatelé, ačkoliv mají třeba i nejvyšší příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč, pokud si např. asistenční či pečovatelská služba účtuje částku 135 Kč/hodinu péče (v současnosti stanovené maximum), může si těžce postižený objednat pouze 142 hodin práce asistentky/pečovatelky, což v průměru stačí jen na necelých 5 hodin denně.

Pokud má osoba přiznaný čtvrtý nejvyšší stupeň příspěvku na péči, je pravděpodobné, že se sama nikam nedopraví, že se samostatně neorientuje nebo nekomunikuje, sama se nezvládne najíst a napít, nedokáže si sama vyřešit oblékání, obouvání a ani výkon fyziologické potřeby, nedokáže samostatně vykonat tělesnou hygienu, pečovat o své zdraví a domácnost a není schopná se zapojit do běžných aktivit (jako třeba chodit do práce). Můžete si tyto osoby představit třeba jako ochrnuté, těžce mentálně postižené nebo velmi staré s Alzheimerovou demencí. Tito lidé potřebují, aby u nich byl někdo celý den a byl jim k dispozici třeba pro vysmrkání, poškrábání, nakrmení... Celková péče se nemůže smrsknout do pouhých 5 hodin, naopak se hovoří o péči tzv. 24/7 – tedy celý den, celý týden.

Tito lidé mohou za svoji péči platit i z jiných zdrojů než jsou sociální dávky, ale v současnosti, kdy většina pracujících nemá ani dostatečné rezervy na svůj pohodlnější život ve stáří a spoléhá se na sociální systém a důchod vyplácený státem, mnoho lidí má problém s uhrazením svých nákladů na bydlení a energie a to jsou pracující lidé a mají volbu si najít jinou a třeba i lépe placenou práci, dovzdělat se a rekvalifikovat, nelze očekávat, že dlouhodobě zdravotně postižení mají zásoby finančních prostředků na mnoho let dopředu.

Jen pro doplnění, za rok 2021 byl průměrný invalidní důchod 15 425 Kč a většina tak těžce postižených nemá možnost ještě pracovat a mít jiný zdroj příjmů. Mohli bychom také předpokládat, že se o tyto osoby postará rodina, ale i ta z něčeho musí žít a pokud bude zaplacena služba z příspěvku na péči, pak opečovávané osobě nezbydou žádné prostředky na zaplacení péče od rodinného příslušníka. Ten má na výběr chodit do práce a nestarat se, nebo naopak být celý den doma bez zaplacení své náročné práce. Ačkoliv to možná nějakou dobu lze vydržet, úspory nejspíš dříve či později (spíše velmi brzy) dojdou oběma, jak opečovávanému, tak pečujícímu.

Regulace vyhláškou

Ministerstvo práce a sociálních věcí reguluje činnost sociálních služeb prostřednictvím nastavených pravidel, dotací vyplácených Krajskými úřady a také stanovením maximální úhrady, kterou si mohou sociální služby účtovat/sjednat s uživatelem/klientem (opečovávaným) ve smlouvě.

Toto stejné ministerstvo, kterému je dlouhodobě známá situace podfinancování sociálních služeb, má dostupné statistiky výše důchodů a příspěvků na péči, zná sociální obtíže opečovávaných, předložilo návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, kterou navyšuje možné stropy pro sjednání částky za úhradu.

Např. dnes je možné za hodinu péče účtovat až 135 Kč a nově pak od ledna 2023 bude možné účtovat až 155 Kč. Toto zvýšení stropu však řeší jen jeden palčivý problém v této oblasti.

Může se zdát, že u zvýšení nejde o vysokou částku. Jistě můžeme připustit, že pracovníci sociálních služeb také potřebují za svoji těžkou práci dostat zaplaceno. Určitě připusťme i to, že inflace a nestabilizovaný stav na poli energií a nájmů reálně snižují dosud běžnou úhradu. Bohužel ale je holým faktem, že osoby, které jsou na péči závislé, si dražší službu k zajištění svých životních potřeb mohou objednat jen a stále do výše svých příjmů. A to bohužel znamená, že si reálně budou moci péče objednat méně (místo necelých 5 hodin, už jen čtyři hodiny denně). Co vypustí (zda podávání stravy, nebo výměnu inkontinenčních pomůcek, případně polohování či jinou životně nutnou pomoc), bude obrovsky těžká volba, která sníží důstojnost života těchto osob, pravděpodobně povede ke zhoršení zdraví (např. vznik dekubitu při nižší míře polohování u opečovávaných anebo nárust psychických onemocnění u přetížených pečujících) a v konečném důsledku buď zvýšení nákladů na zdravotní péči nebo zvýšení úmrtnosti v dehonestujících podmínkách.

V příštím článku se dozvíte...

Proto se v navazujícím článku budeme věnovat tomu, jaké typy smluv o zajištění péče poskytovatelé sociálních služeb uzavírají, jak se do nich může zdražení promítnout a co má možnost uživatel/klient v jednotlivých případech dělat.

Mgr. Radka Pešlová je zkušená právnička, která se specializuje na sociální právo. Kromě lektorské činnosti se věnuje poradenství, mimo jiné i prostřednictvím České asociace paraplegiků – CZEPA. O zprostředkování právního poradenství Mgr. Pešlové můžete požádat prostřednictvím sociálních pracovnic asociace CZEPA.

Zdroj foto: Kevin Schneider z Pixabay