Jak to chodí s Exoskeletonem?

Vypadá to trochu jako sci-fi z daleké budoucnosti. Lidé, které ovládají roboti. Je to unikátní metoda, jak pomoci ochrnutým lidem vstát z vozíku. Používají ji v rehabilitačním ústavu v Kladrubech na Benešovsku.

Speciální robotický oblek v ceně necelých pěti milionů korun používají v Kladrubech pro léčbu od letošního března. “Pomáhala jsem do něj už desítkám pacientů,” říká ošetřovatelka Tereza Němečková.

Exoskeleton, který kladrubský ústav dostal darem, je evropským unikátem.

Jedním z pacientů, který se díky němu mohl postavit na nohy, je Luc Nguen. “Jde mi to skvěle. Už se takto procházím poněkolikáté,” raduje se.

Navlečení robotických postrojů, se kterými se Luc vydal na zhruba čtyřicetiminutovou procházku, trvalo mladému vozíčkáři s vydatnou pomocí Terezy jen několik minut. “Sám bych to ale nezvládl,” svěřuje se Luc, který se díky přístroji může bez cizí pomoci zvednout i ze židle, jak záhy ochotně předvádí. Motorky robota přitom jen tiše zavrčí. “Zanedlouho udělá tisíc kroků. Dnes bude už druhý, kdo si s exoskeletonem zacvičí,” dodává Jakub Pětioký, šéf pohybového centra v rehabilitačním ústavu v Kladrubech.

Procházejícího se Luca neustále doprovází Tereza. Ruku přitom drží na madlech zařízení na jeho zádech. “Vše musím pečlivě sledovat. Pokud by pacient nezvládl udržet rovnováhu, poskytnu mu podporu,” vysvětluje. “Je skvělá. Na konci chodby mi pomůže otočit se. Procházka s ní je hotová hračka,” pochvaluje si Nguen, který se těžce zranil po pádu ze žebříku.

“Klienti se nám mohou konečně dívat přímo do očí” Během rozhovoru míří Luc pořád kupředu, přičemž nepatrně naklání trup. “Právě tento pohyb vydává příkaz robotu k tomu, aby vykročil vpřed jednou nohou,” objasňuje Pětioký.

“Při dalším naklonění těla pak zařízení došlápne na zem a připraví k pohybu další nohu,” dodává. Po cvičení spočinou tenké černé tyče pospojované ohebnými klouby a vybavené mnoha servomotory opět nehybně na židli.

Budou zde čekat na jiného ochrnutého klienta. A také na Terezu, nebo některou z jejích tří kolegyň, které jej do několika minut seřídí pro dalšího vozíčkáře.

Jeden funkční exoskeleton zatím kladrubským odborníkům a jejich pacientům stačí. “V záloze máme ale ještě jeden přístroj, který slouží jako rezerva,” podotýká Pětioký, podle něhož naneštěstí není robotický oblek vhodný pro každého.

“Je nutné, aby člověk ovládal ruce, kterými drží při chůzi opěrné hole. Samozřejmě musí také moci pohybovat trupem a v neposlední řadě nám musí rozumět,” vysvětluje. Najde se ale i řada klientů, kterým by exoskeleton mohl pomoci, ale problémem jsou obavy z nového a neznámého přístroje. “Někteří si na něj opravdu netroufnou. Ale nepřemlouváme je. Musí se k němu propracovat sami. Je to opravdové náročné cvičení,” uznává Pětioký, ale zároveň přiznává, že lékaři musí kvůli kapacitě odmítat mnoho klientů z jiných center.

A jaké jsou první pocity lidí, kteří se mohou s pomocí moderní techniky postavit, a dokonce i chodit?

“Klienti nás překvapili. Shodli se na tom, že nejúžasnější byl zážitek, že jsou najednou stejně vysocí nebo o něco vyšší než my. A že se nám mohou dívat přímo do očí,” popisuje Němečková.

Ondřej Grym, redaktor MF DNES

Mladá fronta DNES

zdroj: invarena.cz