Kmenové buňky - obchod s nadějemi

Od 12. do 17. října se v Praze konal kongres, na který se sjeli neurochirurgové z 86 zemí. Akci organizoval Vladimír Beneš, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností a přednosta Neurochirurgické a neuroonkologické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy UK a Ústřední vojenské nemocnice.

Kongres měl motto „Současné limity neurochirurgie“ a v Praze se na stejné téma konal po 43 letech. „Za ta léta je obor absolutně někde jinde. Třeba táta (93letý neurochirurg Vladimír Beneš starší) už mi nerozumí, když mu říkám, co a jakým způsobem dělám,“ řekl iDNES.cz Vladimír Beneš.

Jaká je odpověď na to, co jste hledali. Kde jsou limity neurochirurgie?
Ty neexistují.

Co třeba financování výzkumu?
To je ale limit, který je daný teď a tady, ale vy nevíte, zda bude platit i zítra.

Nedávno jsem četla zprávu, že Poláka Dareka Fidyka, jenž má léta poraněnou míchu, postavily na nohy tkáň z kotníku a čichové buňky (více čtěte zde). Jsou skutečně takovou nadějí, jak se může zdát?
Čichové buňky jsou v nervovém systému specifické, protože jsou jedinou jeho součástí, u které se objevuje regenerace, a tato jejich vlastnost se samozřejmě studuje. Ale to, že by pacient chodil po poranění míchy, to je podvod. Je to obchod s nadějemi. Zatím neexistuje žádná metoda, která by člověka po poranění míchy postavila na nohy, je-li poranění úplné.

U toho pacienta bylo přerušení míchy částečné.
Tak to je něco jiného. Jakmile je částečné poranění a něco vede dolů, tak je vždy určitá šance a relativně dost slušná, že se ten člověk rozpohybuje a dokáže se zrehabilitovat. Stačí relativně málo míšních vláken, aby se funkce dokázaly obnovit.

Čichové buňky tedy mohou být při částečném přerušení míchy nadějí?
Naděje to je, ale ne našich životů, protože vědci jsou někde možná v první třetině celé té cesty k jejich využívání. A možná ani to ne. Před dvěma lety dostal za výzkum kmenových buněk Nobelovu cenu Shinya Yamanaka. A varoval před jejich předčasným užitím v klinické medicíně. Asi bychom ho měli brát vážně.

Celý náš organismus je naprogramovaný. Máte gen umírání, gen špatného řidiče, gen alkoholismu... Všechno je určeno genetickou stavbou a pravděpodobně máme zakódováno i to, že centrální nervový systém neregeneruje. Není schopen obnovit to, co je jednou ztraceno. Proto je poranění mozku a míchy nejhorší v medicíně a my pacientovi umíme nabídnout jen rehabilitaci a kompenzační pomůcky, ale stále neumíme napravit to, co už bylo jednou třeba úrazem nebo nádorem ztraceno.

Mají budoucnost kmenové buňky, u kterých to někdy vypadá, že umějí nahradit všechno v lidském těle?
Jejich výzkum zatím nemá žádný praktický dopad. Nikde na světě dosud nevím o tom, že by byly zařazeny mezi regulérní léčebné postupy. Všude se používají jen v rámci výzkumu, klinických pokusů či obchodu s nadějí. A takových obchodů je hodně. Třeba Číňané kmenové buňky za peníze píchají do všeho, komukoliv a jakkoliv. U nás je teď rozšířené dávat je do chrupavek v kolenech, přitom to absolutně nefunguje. Je to pitomost a jen tahání peněz z lidí.

Čtěte dále...

zdroj: zpravy.idnes.cz

autor: Hana Válková

foto:  Leoš Chodura