Luboš Novotný: Uvěřitelnost je důležitá

Luboši, popiš nám prosím okolnosti tvého skoku do bazénu a jak šel život rok až dva poté.

Okolnosti skoku? Klasika: s partičkou, po půlnoci, cestou z kulečníku... hloupost. Po návratu z chráněného prostředí rehabilitačního ústavu byl život v prvních měsících poměrně náročný, a to především pro moji manželku, které k péči o tři malé děti přibyla ještě plná péče o mne. Naštěstí jsme měli vybudovanou síť kamarádů, kteří byli ochotní a schopní pomoci na zavolání v kteroukoliv denní, či noční hodinu. V prvním poúrazovém období jsem nesprávně zvolil taktiku „nepřekážet“, což zdánlivě manželce ulehčilo, ale já jsem poleháváním promarnil období které by naopak mělo býti nejprogresivnějším. Bylo to z poloviny mými výmluvami „proč to, či ono nejde“ a z části absencí prostředí „co vše lze“. Nové obzory mi po několika letech odhalil až pobyt v Centru Paraple. Kéž by v té době již fungovala služba Peer mentoringu, avšak každý má k rozhodnutí změnit svůj život jiný čas.   

Šumavský handbiker Luboš Novotný.

Co bydlení a nejbližší okolí? Železná Ruda není z mé vlastní zkušenosti moc bezbariérové místo… A byla výhoda, že jsi měl domek rozestavěný?

Bydlení na samotě má samozřejmě určité nevýhody, z mého pohledu jsou však bohatě vyváženy přírodou která nás obklopuje. Rozestavěnost domu se ukázala býti výhodou, protože se doba k bezbariérovému bydlení zkrátila o čas bourání. Samozřejmě záleží na fázi rozestavěnosti, která byla v našem případě tak akorát.
 
Jak ses dostal k peer mentorování?

Jak jsem již naznačil, sám jsem si prožil, jak důležité může být potkat se v době „hledání svých možností a motivace“ s někým, kdo obdobnou situací již prošel, zpracoval ji a je ochoten a vybaven informacemi pomoci.

Cestovatelská momentka.

Je něco, co si myslíš, že je důležité pro každého peer mentora?

Myslím, že jde především o vzájemné respektování, vnímavou ochotu pomoci včetně včasně zralého ukončení podpory. 

V čem je specifická tato služba a v čem jsi specifický ty?

Mám za to, že služba je založena na předávání ověřené podpory mezi dvěma alespoň podobně handicapovanými jedinci. Uvěřitelnost je v těchto vztazích extrémně důležitá, dodnes si vybavuji, že mne při terapiích v rehabilitačním ústavu občas napadalo: „Tobě se to povídá, když na tom vozíku nesedíš…“ A v čem jsem specifický já?  Snad určitým nadhledem, či odstupem. Rád bych věřil, že se jedná o moudření věkem, k čemuž v pohádkách docházívá. V realitě u počítače se ale prokazuji nastupující demencí... 

Luboš na videu z webu projektu Peer mentoring.

Jak dlouho míváš v péči jednoho klienta?

Doba služby je velmi individuální, záleží na šíři potřeb klienta, na jeho motivaci, možnostech, duševním rozpoložení, občas službu prodlouží zdravotní či jiná akceptovatelná komplikace a tak dále. V ideálním případě ale netrvá péče déle než cca rok.

Co je pro tebe v práci nejtěžší?

To je také velmi různé, složitá bývá spolupráce s nemotivovaným klientem, nebo tím kdo má vždy důvody proč to, či ono nejde, pro mne je ovšem nejtěžší pracovat v situaci, kdy „není dobrých řešení“.

V čem si myslíš, že dovedeš klientům nejlépe poradit, případně co umíš nejsnáze předat? 

Rád bych si myslel, že umím klienty motivovat tomu, aby se nevzdávali a našli cestu byť k zdánlivě „malým cílům“.

Dvě ze tří Lubošových onehdy malých dětí poněkud vyrostly. 

Je to jiné být vozíčkářem v roce 2024 než třeba v roce 2014?

Rozhodně, už jen proto, že v roce 2014 neexistovala služba peer mentoringu, která, je-li od klienta aktivně užívána, může být zásadní podporou k maximálně možnému návratu „do života“. Určitě se posouvá bezbariérovost, nejen ta fyzická v prostředí, ale i mentální ve společnosti.

Jaké koníčky tě momentálně nejvíce baví?

Největší relaxací je pro mne jízda na handbiku, kdy mohu sám na celý den brázdit hvozdy Šumavy či Bavorského lesa, anebo naopak mírumilovné pobytí s přáteli.

Co ty tři malé děti, které jsme zmiňovali v medailonku? Předpokládám, že povyrostly a že dělají jenom radost.

Ano, radost prý dělají, občas si nějakou schovají i pro rodiče. 😌 A už nás „rozveselují“ i vnoučaty...  

Vzkaz pro čtenáře Vozejkova?

Pečujte o vztahy ve svém okolí, bývají to nejlepší investice našich životů... A čtěte Vozejkov, ať jste v obraze. 😉

Hádanka: ve kterém břiše se nachází vnouče?

Video a foto: web projektu Peer mentoring, archiv Luboše Novotného

Rozhovor vedl: Jan Spěváček