Marie Scott: Mám touhu věci doma rychle popohnat k lepšímu
Co se změnilo za rok od posledního rozhovoru?
Rok 2023 je pro mě rokem změn v pracovním životě. Na konci zimy jsem dostala dvě nabídky práce. Jedna ve zdravotnictví, druhá na projektu pro CZEPA. Cítila jsem potřebu změny. Práce ve zdravotnictví už se mnou dlouho nerezonovala. A tak jsem vzala práci na mezinárodním projektu pro CZEPA.
Trávíte hodně času mimo ČR, jaké je to být zaměstnanec českého (byť mezinárodního) projektu? Záslužnost? Evropanství?
Ze zkušenosti mé a dalších, co pobývají hodně v zahraničí, je patrné, že pocit patriotismu sílí mimo hranice domova. No a tak to mám i já. Když vidím rozdíly v přístupnosti míst v ČR a na západě, mám touhu věci doma rychle popohnat k lepšímu. Perou se ve mně pocity nadšení, odhodlání a pak zase beznaděje a frustrace. Mám pocit, že míra inkluze lidí se zdravotním postižením odráží sociální zralost společnosti. No a jak je zřejmé, každá společnost má svou individuální dobu zrání. Věřím, že se za svého života dočkám dozrání do stavu zdravé společnosti s přirozenou inkluzí všech.
Práce na evropském projektu je pro mě zajímavá mimo jiné také v tom, že vidím ten evropský konglomerát malinko zevnitř. Někdy to ve mně vyvolává pocity skepse, jindy sounáležitosti.
Marie Scott /vlevo/ s Janou Papáčkovou /ekonomkou CZEPA/ a Alenou Jančíkovou /ředitelka CZEPA/ tvoří minitým projektu za českou stranu.
Co projekt dělá a jakou v něm máte roli?
Projekt CE-Spaces4All má za cíl posílit správu a plánování dostupné turistiky. Tedy turistiky bez bariér, pro všechny. CZEPA do projektu vnáší know-how ohledně potřeb lidí s omezenou mobilitou. Teď probíhá mapování v pilotních oblastech, které nám dá informaci o míře dostupnosti vybraných turistických míst a zařízení. Slovinský Geodetický Institut vyvinul aplikaci, která zaznamenává bariéry v dostupnosti. V této aplikaci je například na mapě vidět, jestli se vozíčkář z vlakového nádraží bez překážek dostane do hotelu nebo do muzea ve zvolené lokalitě. Tyto informace mohou v budoucnu sloužit k efektivnějšímu územnímu plánování a jako evidence k odstraňování stávajících bariér. Jedním z partnerů v projektu je také Evropské fórum zdravotné postižených, což je v EU hlavní „hlas“ lidí se zdravotním postižením. Strategie v plánování dostupné turistiky, která se bude tvořit v rámci projektu, se tak, věříme, dostane na evropskou úroveň a pomůže ke sjednocení přístupů k dostupné turistice ve všech členských státech. Amen.
To ale předpokládá nějaké nové skills, které se musíte za pochodu učit a aplikovat, že?
Jako zdravotník mám omezené znalosti z říše map a všeho, co k tomu patří. V projektu se sbírají data v terénu, ty se musí někam zaznamenat a pak transferovat do aplikace, kterou jsem zmínila výše. Vždy jsem měla problém se orientovat v mapách a tak jsem je prakticky nepoužívala. Teď se mi otvírá nový svět a tak se učím. A používám už i mapu v telefonu. Ať žije VozejkMap!
Cestování během projektu. Jaké nejhezčí místo a co se mi na něm líbilo?
Poznávání nových míst je veselá součást projektu. Každý partnerský stát v projektu postupně představuje svou „nabídku“ dostupných turistických míst v pilotních oblastech. Zatím se mi nejvíc líbilo v Lublani. Historické centrum města je víceméně ploché a krásně přístupné i na kolečkách. Slovinci jsou úžasní hostitelé. Dostala jsem se lanovkou i na hrad v centru Lublaně. To byl výhled…
Díky projektu máte větší rozhled v rámci Evropy. Oceňte body od 1 do 10 nás a ostatní státy.
Nejvíc osobních zkušenosti mám z ČR a z Velké Británie, konkrétně ze Skotska. Obodovala bych to zhruba takto: ČR 5 a Skotsko 9.
Před propuknutím projektu jsem si myslela, že je v EU jakýsi jednotný rámec ohledně dodržování bezbariérovosti. Teď už vím, že tomu tak není, a že je na každém členském státu, jak se k tomu postaví. Jak poslouchám kolegy z okolních evropských států, je to takový mišmaš. Zřejmé ale je, že i v jedné zemi se od sebe liší jednotlivé regiony. Je to o lidech, kteří chápou dostupnost jako důležitý atribut vyspělé společnosti a prosazují ji pak houževnatě ve svém působišti. Vlastně je mi to sympatické, že si každý stát do určité míry ponechává svou autonomii. O to víc mě mile překvapuje například Skotsko, které jde v dostupnosti nad rámec evropského standardu.
Marie Scott /vpravo/ s kolegyněmi z partnerských organizací z česko-rakouské pilotni oblasti – CENIA a Weinviertel.
Těšíte se na Vánoce, už se chystáte?
Vánoce jsou ještě daleko, takže se nechystám. Vnímám však příchod podzimu, nástup tmy a čas k zažehnutí světla uvnitř sebe. Čas usebrání a rozjímání…
Zdá se, že jste vytížená – matka, manželka, práce… je čas na koníčky?
Musím se přiznat, že jako matka kluka ve školním věku a současně tvořitelka domova a zaměstnankyně jsem dost vytížená. Navíc máme stárnoucí rodiče, kteří potřebují naši pozornost. Každý den se přesto snažím „urvat“ si chvilku pro sebe. Pravidelně skáču do bazénu, abych protáhla tělo a prodýchala plíce. K tomu mi také pomáhá jóga. Ráda si čtu a hrabu se v hlíně na zahradě. Pěstuji si byliny a dělám z nich čaje a krémy. To mě baví.
Vzkaz pro čtenáře Vozejkova?
Vyzývám všechny k většímu využívání VozejkMap. Pár lidí si stěžovalo, že jim aplikace v telefonu moc nefunguje. To se teď změní, protože VozejkMap v následujících týdnech projde procesem inovací. Navíc bude přibývat i míst v zahraničí, VozejkMap totiž bude nově i v angličtině.
Foto: archiv Marie Scott
Rozhovor vedl: Jan Spěváček
