Pohyb? To nejlepší antidepresivum

Život Eamona Wooda z Nového Zélandu, vozíčkáře, který reprezentoval Nový Zéland v tenisu a basketu se může pro někoho zdát neskutečný pro jiného inspirativní, ale určitě pro nikoho obyčejný.

Narodil se před 28 lety ve městě Nelson. Na křeslo ho upoutala autonehoda, která mu ve 4,5 letech trvale poškodila spodní míchu. 

Na cestování neměl myšlenky. Pak se mu ale dostaly do rukou filmy o dobrodruzích a nekonečné svobodě, která tam venku čeká. Zmínil například snímek Útěk do divočiny. V něm se dvaadvacetiletý čerstvý absolvent vysoké školy rozhodl dát sbohem civilizaci. A odevzdat svůj osud divočině. Tematika podobných filmů Wooda nadchla. Inspirovala ho myšlenka ryzí, nekonečné svobody, která se mu doposud vyhýbala. Ve svých 22 letech si tedy slíbil, že do 28. narozenin opustí svou rodnou zemi a vydá se na podobné dobrodružství. Nejprve chtěl dokončil školu a našetřit si něco peněz.

Svůj slib dodržel. S batohem a kytarou opustil svůj domov na jihu a odjel do Británie na neohraničenou dobu, aniž by věděl, kde bude nazítří spát, co bude jíst a kde vůbec bude. Podobným stylem fungoval sedm měsíců v USA a následně v Evropě, během nichž putoval z práce do práce, aby měl kde schovat hlavu.

Nyní je Eamon Wood zpátky na Novém Zélandu ve městě Christchurch. Plán? Půl roku až rok pracovat, vydělat peníze a znovu vyrazit na cesty. Kam, ještě neví.

„Miluju slunce, miluju dobrodružství a ze všeho nejvíc miluju překonávání fyzických překážek. Nejen proto, že vím, že mě vozíček nezpomalí, ale protože cvičení je perfektní antidepresivum. Největší energii dostanete s posouváním těla a mysli za to, čeho jsou podle vás schopné. Z momentu, kdy musíte mluvit se svým tělem, aby se nepřestalo hýbat… Žiju pro tento pocit.“

Sleduje Eamona na Instagramu nebo Facebooku.

Zdroj:Stuff

Foto zdroj: A Backpack, A Chair and A Beard/Facebook.com