2Sex s postíženým
Dobrý den,
již přes 4 roky jsem s přítelem na vozíčku a jsme spolu velice šťastní. Prošli jsme si už hodně věcma a i přes všechny neshody držíme pořád spolu. Zrovna mým rodičům se to zrovna dvakrát nelíbí, ale my to nezměníme, je to především naše věc.
V našem vztahu nám ve většině případů vždycky všechno klapalo tak jak má, co se týče mazlení také. Ale jen co přejdeme k sexu tak tam je to horší.
Snažily jsme se snad nespočetněkrát, byla jsem s tím i na gynekologii a přátelé nám radily. Z našeho pohledu je to hodně stresem, že se pořádne neuvolním. I když mi partner pomáhá se uvolnit apod. tak pak pro změnu mu zase ´´klesne´´. A tím se to pokazí. On na mě to moc nešlo dohromady, a já na něm zase nemohla vydržet tu bolest. Radí nám to vydržet, hlavně mě tu bolest. Lubrikant nekvalitní..ještě nám radily koupit vibrátor ten veliký jako je penis a udělat to takto, to je jedna z možností. Dále mi gynekoložka poradila, kdybych chtěla je možná operace, kde se ta pochva dá trošku pootevřít, aby tam byl snadnější přístup a hradí to pojišťovna. Ovšem to je pouze krajní možnost, když by se už opravdu nevědělo. Ještě nás napadla nějaká ta asistance, ale že by u toho, když to zkoušíme někdo byl tak to nevím..A teorii stejně tak i tak známe. Hlavně se moc milujeme, a nechceme aby náš vztah ztroskotal kvůli této věci, a chceme v budoucnosti děti.
Proto už jdeme za odborníkem, a chceme se zeptat na užitečné rady a doufáme, že se dočkáme i pomoci.
Děkujeme moc za odpověď.
Veronika Dolanská
Diskuse
Velmi vás obdivuji, že jste zvládli vytěsnat z hlavy nelibost rodičů. To je mnohdy to nejdůležitější. Já smekám před všemi těmi, kteří navázali vztah až po usednutí na vozík. Já bych to nedokázal. Přiznám bez mučení, že partnerku vozíčkářku bych fakt nezvládl po psychické stránce a sám bych se zdravé ženě také necpal, protože prostě je právě ten intimní vztah v tahu.
Tak se držte
Děkuji, taky mi to ale dalo práce. Ty neustále připomínky k našemu vztahu už trochu pominuly ale občas si mamka něco najde ale naučila jsem se to ignorovat. To s Vámi souhlasím to i já. Ale i přece vozíčkáři mají právo na to žít, a mít partnera či partnetku o kterou se mohou opřít, mají právo na lásku jako my všichni. To nejste sám, říká mi to hodně kamarádů, že by na to neměli. Je to sice náročné po té psychické stránce, jelikož od sebe bydlíme 60 km a vídáme se jednou do měsíce ale snažíme se co to je. Partner je i hodně citlivý, více než já. Ale dovedeme se vždycky podpořit a v těch nejhorších chvílích tu být jeden pro druhého. Ano, i přes všechny překážky jsem do toho vztahu šla, i když jsem věděla co mě všechno čeká. Ještě nikdy jsem nikoho tak nemilovala jako právě jeho, a za žádnou cenu bych se ho nevzdala. A my ten boj v tom sexu nevzdáme, budeme zkoušet co se dá. Jenom škoda, že nemáte nějakou radu.
Děkuji Vám ale už jenom za Vás názor.
