Přidej
příběh
Soňa Augustynová
3.2.2024 | redakce VOZEJKOV

Soňa Augustýnová: Když se plave v Thajsku

Soňa Augustýnová prodělala dětskou mozkovou obrnu a v současné době je recepční Ligy vozíčkářů. Náš poslední rozhovor se dotýkal hlavně fotomodellingu a jen trochu plavání. Tento rozhovor je především o plavání a o cestě do Thajska, kde se v prosinci 2023 konaly World Abilitysport Games.

Soňo, v prosinci jsi ohromila svět sociálních sítí svojí účastí na World Abilitysport Games v Thajsku! Jak se to stane, že se holka z Brna dostane na takový závod?

Ahoj Honzo a čtenáři Vozejkova. Děkuji, no nevím jestli ohromila, ale povedlo se to všem. Bylo to velmi úspěšné. Z 10 nejúspěšnějších zemí podle přepočtu na zisk medailí jsme skončili 8. a to s celkovým počtem 30 medailí. Ovšem ne všechny tyto medaile byly jen plavání. Byly tam i jiné sporty. 

Dostala jsem se na tyto závody vlastně díky tomu, že se nekonala původně plánovaná mezinárodní konference – a napadlo mě zeptat se trenéra, jestli se něco nekoná.

Všichni Thajci se chtěli se Soňou vyfotit! /protože oceňovali, jak je přátelská a usměvavá/

Jaká byla cesta? Letělo se přímo, nebo s přestupem? 

Cesta byla celkem fajn, jen dlouhá. Z Prahy do Dauhá, odtamtud do Bangkoku. Z Bangkoku,  jejich auty 6 hodin do Nakhon Ratchasima, kde se odehrávaly tyhle světové hry. Ale let byl fajn, pohodlný. A když to prospíš, tak to uteče jako voda.

Co samotná organizace a ubytování a logistika a tak?

Za mě fajn! Na jejich poměry...  A nesmíme zapomínat, že jsme byli v Asii, takže „maňána“, na vše měli čas. Ale mně to vyhovuje, sama nejsem nejrychlejší. (smích) Snažili se někdy až moc, komunikovali přes Google translator... Ubytování bylo hezké, ale ne úplně bezba. Mělo to určité nedostatky, co se týče logistiky, no, moc si nepředávali informace, ale zvládli jsme to. PR, to měli skvělé. Jinak všude samá sportoviště a sportem tam očividně žijí.  

Jak jsi na závodech vlastně dopadla? A byl samotný výsledek vůbec důležitý?

Já jsem si dovezla jednu stříbrnou za 100 metrů znak a jednu bronzovou za 100 metrů prsa. Největší radost mám z polohového závodu: 150 metrů za 4:59,72! (úsměv) Nahlášený čas byl 5:08,43 a celkově jsem měla skvělé časy. Třeba jen 3 vteřiny za osobním rekordem z roku 2018. Takže naprostá spokojenost. A to díky trenérovi Janu Sommerovi a jeho předzávodní přípravě a teplé vodě. Ta mi očividně vyhovuje. (smích)
A výsledek nebyl pro mne důležitý. Nemám to tak jako moji kamarádi, co se tomu věnují na plný úvazek a plní limity na paralympiádu. Já plavu hlavně pro radost – a protože chci a kvůli kolektivu. Už nemám velké ambice. A nejdůležitější je, že jsem navázala nová přátelství s Thajci a s klukem z USA – Willem. (úsměv) To je pro mne důležité a fajn. 

Před startem závodu...

Můžu se prosím zeptat, jak to bylo s financováním celé akce? Musela ses na tom spolupodílet?

Můžeš. (smích) Celé jsem si to musela platit sama. Nebyla to levná záležitost. Letenky, ubytování, startovné. Dohromady mě to stálo 60 000 Kč.

Tak se můj skvělý brácha zmínil svému kamarádovi, Adamovi Sucháčkovi, který založil developerskou společnost a realitní zprostředkování Apollon Group, že má jeho ségra možnost jet reprezentovat Českou republiku. 

Adam souhlasil, že se rád stane mým sponzorem. Mimo jiné chce ukázat třeba i ostatním firmám, že je to krásná cesta, jak pomoci někomu, kdo to potřebuje. Pomáhá například i projektu Běhejme a pomáhejme útulkům. Řídí se heslem: POMÁHÁME TAM, KDE NA TO STAČÍME.  

Tímto chci ještě jednou společnosti Apollon Group poděkovat za to, že jsem toho všeho mohla být součástí a zažít to. Jako bonus se mi ještě zadařilo. 

Jak moc je Thajsko bezbariérové?

No, máme se u nás krásně – a řekla bych, že si není na co tolik stěžovat. Ale v Nakhon Ratchasima a na to, že je to Thajsko, se to dalo. Vše tam má své specifické tempo, ale Thajci se snažili. Za pochodu udělali i most z betonu, abychom to měli snazší. Ale na žití nevím, nevím. Ovšem i jeden vozíčkář tam jezdil na skútru a vedle sebe měl složený vozík, jako na sajdkáře, ale byl trochu víc punk… (smích) Třeba vozíky tam prodávají v lékárně... 

Umí si poradit. Ale třeba tam, kde je nájezd, je o metr dál schod. (smích) Takže úplně ne všechno funguje. Ale autobus, co pro nás jezdil po závodech, měl plošinu a rychlou. To mne velmi mile překvapilo. Jako za mě opravdu na Thajsko dobrý. Bangkok byl na tom o něco lépe než Nakhon Ratchasima.

Předávání medailí české reprezentantce.

Jací jsou Thajci? Jsou obecně tolerantní a chápaví vůči člověku na vozíku?

Ano, jsou, přišlo mi dokonce, že velmi. Neviděla jsem soucitné pohledy. Měli tam hodně sportovců s handicapem. Jsou usměvaví, v klidu, ochotní, pomáhali, někdy až moc. Více do hloubky jsem je nezkoumala. Přece jen jsou to taky lidé. Ale co se týká her, tak za mne skvělé. Snažili se a bylo to vidět. Hodně dobrovolníků – studentů, ze sportovních škol, co jsem tak pochopila. Za mě všichni působili lidsky a moc fajn. 

A konečně: co thajské jídlo? Měla jsi možnost a chuť okusit? Používají opravdu tak často v kuchyni kokosové mléko?

Ano, měla. Je pikantnější, někdy víc, někdy míň. Kokosové mléko, máš pravdu, je přítomné často. Bylo i ve vývaru. Zázvor taky používají více. Jedí menší porce a hodně rýži a zeleninu. I v McDonald's měli menší porci. (smích) Ochutnala jsem spoustu chutí – pálivé i hmyz. Celkově mám ale asijské jídlo ráda. 

Na sportovišti, kde jsme měli obědy, chybělo maso, nějaký protein po tréninku. To bylo z výživového a sportovního hlediska hodně slabé. Ale chodili tam a ptali se, co zlepšit. Udělali to, ale až dva dny před koncem her. (smích) Na hotelu byl větší a lepší výběr. 

Chceš se do Thajska ještě někdy vrátit?

Ano, ale spíš na dovolenou. Teď už se sem létat přímo z Brna.  

Co bys chtěla vzkázat čtenářům Vozejkova?

Ať se mají krásně a děkuji za veškerou podporu. 

Se sponzorským bannerem a animovaným zvířátkem.

Foto: archiv Soni Augustýnové

Rozhovor vedl: Jan Spěváček


Související

Přidej komentář
skoda_neridit_banner_vozejkov_550x160px_1.png
banner-handy.jpg