Safari na vozíku

Pro nimroda či jen fotografujícího milovníka zvěře na vozíku je obtížné dostat se do blízkosti zvěře. Nevyleze na posed, zvěři nenadběhne, ani se k ní nepozorovaně nepřiplazí. Plachá zvěř nemá pro tělesné či smyslové postižení člověka pražádné pochopení - uprchne, sotva si vozíčkář stihne poskládat vozík a přesunout se na něj z auta. Vyskytuje se většinou v nikoli bezbariérovém terénu - ba právě naopak - nejčastěji ji zastihneme v horách, skrývá v houštinách, ve skalách, v mokřinách. Nejlépe ji lze pozorovat, když napadne sníh. Přesto tu existuje jistá možnost... Za zvěří lze kupříkladu vyrazit do rovinatého terénu lužních lesů u Břeclavi - na soutoku řek Moravy a Dyje. Žije tam zvěř srnčí, jelení, daňčí i černá - uzavřena do největší obory v ČR, v hustotách 10x vyšší než jinde ve volnosti. Obora je protkána desítkami asfaltových silniček, za sucha lze na vozíku zvládnou i hlinité cesty. Obora je volně přístupná, a lze se jí na vozíku toulat až  k soutoku řek Moravy a Dyje. Nejkrásněji je tam na podzim, kdy lesy hýří barvami, na loukách se válejí mlhy, troubí jeleni či rochají daňci. A člověka už neobtěžují komáři - ti trapičí teplokravných živočichů. Podobně krásný je lužní zvěř na jaře (duben) - kdy pod ještě neolistěnými duby či jasany kvetou orseje, dymnicky, plicníky, jelenům a daňkům narůstá nové paroží, pasou se na lukách na rašící travičce - a komáři se ještě nestihli vylíhnout. V tomto ráji zvěře lze alespoň na chvíli zapomenout na všecho to člověčí trápení...postačí jen vnímat všemi smysly život okolo.