Cestování vlakem s vozíkem včera a dnes? Pořád stejné systémové chyby

 V souvislosti s nástupem nových dopravců na železnici došlo k zhoršení podmínek přepravy postižených osob na železnici. Prokázal to rozsáhlý průzkum Mgr. Anny Šabatové, Ph.D. veřejné ochránkyně práv, respektive jejího týmu. Ostatně článek k tomuto tématu i celou závěrečnou zprávu jste si na Vozejkově mohli přečíst.

Hlavně v malých obcích se přitom nástup soukromých dopravců očekával s nadějí v kvalitnější a častější obslužnost tratí. Je přece jasné, že nový dopravce bude mít od státu pravidla nastavena tak, že přinesou vyšší komfort pro cestující ve všech směrech, a i pro ty na vozíku. Jenže podmínky, které byly stanoveny dopravcům jsou rozporuplné.  Například nekladou za povinnost upravit vozy tak, aby byly přístupné i vozíčkářům na elektrických vozících, je jim to pouze doporučeno. Prováděcí plán k nařízení EU v České republice se nezabývá otázkou modernizace existujících vlakových vozů. A vzhledem k tomu, že cena rozhoduje až na prvním místě, kupují se starší vozy a šetří se i na centimetrech prostoru.

Je tu ještě jeden závažný problém, který si popíšeme na konkrétní situaci. Vozíčkář se vydá soukromým dopravcem například trasou Praha – Kolín. Jenže soukromý dopravce jej „pouze“ doveze do Kolína a vyloží na nástupišti. Výtah není v jeho správě, nemůže jej tedy obsluhovat. Takže se vozíčkář opět musí obrátit na pracovníky Českých drah, a tak trochu doufat, že mu to projde, když přijel s konkurencí.

 Nejednoznačný výklad přepravních podmínek a zákona

Každý dopravce se při přepravě cestujících řídí závaznými podmínkami přepravy, které jsou jednotné a platné na všech trasách, kde dopravce jezdí. Tyto podmínky musí reflektovat zákon, myslet na bezpečnost i potřeby minoritních skupin. Pak ale přecházíme do praxe a k jejich konkrétnímu výkladu. Například držitelé průkazu ZTP/P se často setkávají s nejednotným přístupem v otázkách povinnosti cestovat s vlastním asistentem. Osobní asistent je přitom pro hendikepovanou osobu kompenzace zdravotního omezení. Využití je tedy ryze svobodnou a individuální záležitostí. Také stále dochází k nedovolení nástupu či výstupu kvůli bezpečnosti nebo údajné/domnělé zvýšené odpovědnosti řidiče s odvoláním na nařízení EP a Rady č. 181/2011, zejm. článkem 10.

Špatné nastavení systému

Při plánování cesty si musí vozíčkář nejprve vybrat vhodný, tedy nízkopodlažní spoj označený piktogramem. „Symbol vozíčkáře v bílém poli je vůz vhodný pro přepravu cestujících na vozíku, ale není vybavený zvedací plošinou. Pak musí být přistavena pojízdná zvedací plošina. Pokud je piktogram vozíčkáře v tmavém poli, je vůz vhodný pro přepravu cestujících na vozíku, vybavený zvedací plošinou.“ Čas rezervace byl Českými drahami výrazně zkrácen, již je požadováno „pouze“ 24 hodin.

A praxe? Přes rezervační formulář si provedete objednávku přepravy a čekáte na její schválení. A pak to přijde. Na vámi zvolené trase právě probíhá rekonstrukce čehosi a není vás možné přepravit bez nutnosti absolvování dvou přestupů. Dobře, opravy se provádět musí, tak se rozhodnete zvolit komplikovanější trasu a souhlasíte s dvěma přestupy. Opět čekání na schválení, opět nervíky, zda vůbec někam pojedete.

Napjatě otvíráte schvalovací formulář a zjišťujete, že navržená přepravní trasa není schválena, protože se díky přestupům prodloužila o víc jak hodinu a vyškolený personál ve stanici, který dokáže ovládat plošinu, pracuje pouze do 17 hodin. Ouha, vy ale přijedete, nikoli vlastní vinou, později.  Co teď? Mnoho lidí to už v této fázi vzdá, protože se prostě „jenom“ chtěli podívat za humna a cestu bezpodmínečně nepotřebuje. Pak je tu možnost, že to nevzdáte, zakusíte telefonovat, zda by to přeci jenom nějak nešlo. Občas se zadaří, občas ne. Samostatnou kapitolu představuje schopnost, respektive zručnost vyškoleného personálu obsluhujícího plošinu, jednoznačně je ho nedostatek.

Takže si to shrňme. České dráhy se sice chlubí, že nabízejí vcelku vysoké procento bezbariérových spojů. Ale pokud číslo snížíme o probíhající rekonstrukce tratí, přidáme poruchovost plošin (na mnoha nádražích je pouze jedna, a pokud je nefunkční, máte smůlu) a omezenou dostupnost vyškolené obsluhy, jaké možnosti se vozíčkářům nabízejí? Dříve problém spočíval hlavně v zastaralém vozovém parku, kam prostě vozíčkáře nešlo umístit. Ale dnes je značná část vlakových vozů modernizovaná. Proč to tedy nefunguje?

Jak bylo zmíněno v úvodu, problém vzniká již na samotném počátku. Je třeba přesně stanovit, jaká pravidla musí dopravce dodržovat, aby mu byla povolena přeprava cestujících. Je nutné, aby bylo přesně řečeno, jaké typy vlakových souprav je možné využít a jaké služby budou považovány za standard v průběhu 24 hodin. Jak je možné, že byla povolena přeprava dopravci, pokud negarantuje dostupnost nízkopodlažních vozů alespoň ve většinovém procentu svého vozového parku? Jak je možné, že invalidní vlakové plošiny, jejíž pořízení a údržba stojí nemalé peníze, nejsou využívány v maximální možné míře, tedy i ve večerních hodinách?

Buďme spravedliví. České dráhy, jako regionální dopravce, představují pro vozíčkáře prakticky jedinou možnost jak vycestovat i se svým elektrickým vozíkem. Dálkoví autobusoví dopravci s osobou na vozíku, natož elektrickém, nepočítají vůbec, takže zbývá jedině automobil nebo vlak.

Přesto, nebo možná právě proto, je změna systému nutná a je dobře, že vznikla petice, která ji iniciuje. Díky za ni. Bezbariérovost se totiž nebuduje pro vozíčkáře a dejme tomu maminky s dětmi, ale pro všechny cestující. Všichni chceme cestovat pohodlně, nenosit kufry a kočárek do schodů, toužíme být zcela samostatní i ve stáří. Změna je možná, zapojme se všichni, vozíček, nevozíček. Myslíme tak i na sebe a naši budoucnost.

Petici je možné podepsat zde.

Zdroj: Text: redakce, cd.cz/cestovani zdravotne hendikepovanych, https://vlakembezbarier.cz. Foto: pxhere.com