Překážky při cestách vlakem

Z důvodu složitého objednávání předem vlak zásadně nevyužívám. Neumím si představit, že v malé zastávce, která je mému bydlišti nejblíže by dopravce přivezl nějakou těžkou mobilní plošinu k nastoupení. Dálkové trasy mne lákají vyzkoušet ,ale opět nedávám to dohadování se s objednáváním předem a nakyslé pohledy personálu. 

Dobrý den, 

jmenuji se Jakub, dne 30. 4. 2015 jsem nešťastnou náhodou utrpěl vážný úraz páteře s poraněním míchy, následkem úrazu jsem se během několika vteřin dostal do kategorie paraplegiků a zůstal na mechanickém vozíku (paraparesa obou dolních končetin).

V současné době jsem hospitalizován v Rehabilitačním ústavu Kladruby. I když jsem po úrazu velmi krátce, a to pět a půl měsíců, snažím se být co nejvíce samostatný a nezávislý na pomoci druhých osob. 

Nedávno mi bylo dovoleno navštívit na víkend rodinu v místě mého bydliště. Vzhledem k tomu, že pocházím nedaleko od Olomouce, což z rehabilitačního ústavu není zrovna zanedbatelná vzdálenost, nechtělo se mi v neděli v rámci zpáteční cesty otravovat někoho s dopravou. Tudíž jsem se rozhodl absolvovat cestu zpět vlakem.

Před (pro mne v tuto chvíli „velkou“) cestou jsem se snažil získat co nejvíce informací od „mazáků", kteří jsou na „kárách“ už několik let. Nedozvěděl jsem se nic moc kloudného ani konkrétního, tak jsem začal sám pátrat na internetu.

Zavolal jsem si na informace společnosti RegioJet, kde mi bylo sděleno, že si mohu koupit lístek do kupé ve vagonu pro handicapované osoby, a tím je vše vyřešeno. Když jsem se zeptal, jak je široká ulička ve vagonu a jak jsou široké dveře do kupé, nedostalo si mi žádné odpovědi.

Na poslední chvíli jsem si koupil jízdenku Přerov - Praha od společnosti LEO Express, kde jsem od počátku měl jistotu, že přepravce ví, co dělají, a že nejsem jejich prvním cestujícím na vozíku, dokonce mi byla nabídnuta sleva, i když ještě nejsem držitelem průkazu ZTP.

Nastupoval jsem v Přerově, výtahy byly dobře označeny a fungovaly, vše proběhlo velice rychle a elegantně. Palubní personál byl připravený na nástup osoby s vozíkem, pomohli mě najet do vagonu a usadili mě na místo.

Vyčleněný prostor k cestování jsem shledal velkorysým. Byla zde možnost sedět na sedadle nebo zůstat ve vozíku, sedadlo vedle je automaticky rezervováno pro doprovod. Přímo ve vagonu je bezbariérové WC, které jsem během jízdy využil a myslím, že bylo naprosto dostačující jak prostorem tak čistou.

Těsně před výstupem se mě personál zeptal, zda pospíchám a chci vystupovat jako první, nebo chci počkat a vyjet jako poslední.

V Praze na nádraží mě už čekal kamarád, který mě pak vezl do Kladrub autem. Musel jsem se ještě přemístit pár zastávek metrem, ale to už je asi jiné téma.

Šťastnou cestu přeje

 „KOSA“    

Ta výzva na zkušenosti s cestováním vlakem mě oslovila. Moc necestuju, tedy vlakem. Spíš využívám auto. Ale celkem nedávno jsem se vypravila do Vídně s kolegyní a tak jsme jely vlakem. Railjetem Českých drah. Krásný vlak, fajn služby, oznámeno dopředu, nahlášeno objednáno. Při nástupu do vlaku do příslušného  oddílu jsem se ale dozvěděla, že jim jaksi nefunguje bezbariérová toaleta (netekla tam voda a v záchodě bylo na.. ). Projet kamkoli jinam neslo. Výborných 5 hodin cestování... Nechápu, že to nechají jen tak projit s hláškou "to bude muset pani nějak vydržet no". Záchod mi zpřístupnili (jinak byl zamčený), protože já prostě ráno/dopoledne lítám snad každou hodinu a nemusím ani pořádně pít. Ale bylo to peklo.. detaily vynechám.

Cesta zpátky byla naprosto luxusní. A to vč. asistence v Praze na Hl. nádraží, kde na mě po příjezdu čekala nádražní asistentka, aby mě doprovodila k výtahu (protože co kdyby nejel?). To jsem tedy nestihala valit oči.

Tak tož to má ojedinělá zkušenost s jízdou nejlepším vlakem Českých drah :-)

J.K.

Ještě jsem zapomněl dodat, že termín objednávky přepravy vozíčkáře u Regiojetu je 24 hodin, pokud by byla třeba plošina od ČD, tak 48 hodin. Ale doporučuji o pár dní dříve, protože vlaky Regiojet jsou většinou plné. Sice místa do uličky nejsou moc oblíbená, ale stejně...

Závěrem pár osobních zkušeností...Minulý měsíc jsem chtěl jet do Prahy Regiojetem, vše potřebné jsem si zařídil, ale... ráno jsem zaspal :). Na IDOSU jsem si zjistil, že z Bohumína jede Pendolino ČD a půl hodiny po něm LeoExpres, tak jsem tam osobákem zajel. Na informacích mi paní během 15 minut vše potřebné zařídila, za dalších dvacet jsem již seděl v Pendolinu. Jen v Praze na hl.n. jsem ve vlaku čekal 10 minut na plošinu, protože na poslední chvíli nám změnili nástupiště a plošina čekala jinde. Jízda Pendolinem skvělá, jen na wc nesmí žádné dítě zmáčknout nouzák. Velmi nepříjemný zvuk.

Hezký den přeju,

vlakem cestuju, ale zdaleka ne tak často, jak by tomu mohlo v ideálním případě být. Důvodů je víc, ale asi hlavním je četnost speciálních vagonů. Od prosince 2014 došlo údajně z důvodů rekonstrukce nových vagonů ke změnám v jízdním řádu (aspoň tedy co se týče trasy Praha-České Budějovice). Bohužel to není o tom, že by jezdily na střídačku, tzn. jednu hodinu ano, druhou ne, ale jsou tam poměrně velké díry, kdy žádný vhodný nejede, třeba i 3 hodiny. Často bohužel v ty časy, kdy je to nejvíc potřeba. 

Např. z Českých Budějovic do Prahy jede vlak s vhodným vagonem v 5:57 a další až v 9:57. Takže aby se člověk v nějaký inteligentní čas dostal do Prahy, musí buď vstávat asi tak v půl páté (...) anebo se tam dostane nejdřív v půl jedné. A tak podobně. 

S personálem nemám v podstatě žádné špatné zkušenosti, co nejvíc znepříjemňuje dopravu jsem zmínila výše.

J.B.

Vše níže uvedené se týká cestování s ČD.

Leo express jsem použila 1x s maximální spokojeností.

RegioJet na trase Olomouc - Praha nemá vozy přizpůsobené pro cestující na vozíku, přesto jsem ho asi 3x při cestě na mechanickém vozíku využila: na vozíku mne po schodech vynesli do vozu, 2 osoby mne musely přenést na sedadlo (málo místa kolem sedadla na takové manévry), vozík po složení zaměstnanci uložili na toaletu, kde byl celé dvě hodiny cesty. Velmi nedůstojné cestování a pro můj ženský doprovod velmi fyzicky náročné. Už takto necestuji.

1. Četnost využívání železniční dopravy: průměrně 2 cesty měsíčně

2. Dostupnost informací o přepravě zdravotně postižených osob a informovanost dotčených osob: vyhovující, vše potřebné zjistím přes internet

3. Objednávkový systém: vyhovuje, objednávám přes formulář.

Zařazování bezbariérových vozů: je s podivem, že na hlavní trase Olomouc - Praha za poslední 2 roky výrazně ubylo spojů ČD s pravidelně řazeným vozem (oddílem) vhodným k přepravě osob na vozíku. Při pokusu objednat mimořádné řazení bezbar.vozu do rychlíku jsem byla vždy odmítnuta.

Také mi letos bylo odmítnuto objednání cesty, protože jsem vybrala spoj, který nebyl vybavený vlastní plošinou a ve výstupní stanici mobilní plošinu neměli. Navrhla jsem, že si vyložení ze služebního vozu (který byl v řazení) zajistím sama. Paní řekla, že to není možné, že to nedovolují předpisy a že mi na tento spoj objednávku neschválí a vlaková četa mne do vlaku tedy nepřijme. Musela jsem proto volit jiný spoj, což mi způsobilo komplikace, protože jsem přestupovala z jiného spoje, tedy i ten předchozí jsem musela měnit. Vybrala jsem tedy vhodnější spojení, ale výsledek byl nakonec ten, že spoj, který jsem složitě vybírala právě kvůli jeho vlastní plošině, tuto plošinu nakonec neměl a stejně mě ve stanici z vlaku vykládali ručně.

Před měsícem si vedoucí vlakové čety nepřečetl depeši, že přistoupí osoba na el.vozíku a nedal do dotčené stanice zprávu o tom, že mimořádně nebyl zařazen vůz s plošinou a že tedy má být ve stanici připravena mobilní zdviž. Následně došlo ke zbytečnému zpoždění vlaku, zdržení mne a mojí asistentky.

Přistavování nástupních plošin: ve stanicích, které při svých cestách obvykle používám, funguje spolehlivě.

4. Nástupiště, vybavenost a přístupnost železničních stanic: stanice, které obvykle při cestování využívám, jsou dobře vybavené (Olomouc, Zábřeh, Praha Libeň, Praha hl.n.). Jen je škoda, že Praha Libeň nabízí využití své mobilní plošiny jen do 17:15.

5. Pohyb ve vlaku a podmínky cestování (zejména uzpůsobení chodbiček, dostupnost toalety, přepravní prostor, možnosti a problémy doprovodu/asistenta): Některé novější vlaky mají kupé příliš malé pro invalidní vozík, je velký problém se tam vejít s elektrickým vozíkem (např. EC 221 Fatra).

Systém klimatizace je často problematický, dle vlakové čety nelze regulovat (vypnout) zvlášť  v každém kupé, jen v celém vagonu. Pak silná klimatizace může vést (a u mne letos vedla) až k nachlazení/nemoci. Např. EC 126 Vsacan.

WC: ve vlaku nepoužívám, nemohu tedy posoudit

6. Orientace ve vlaku: bez potíží

7. Chování zaměstnanců dopravce: vstřícní, milí.

8. Potenciální využívání železniční přepravy při odstranění překážek: stejně často

9. Nejčastější problémy a bariéry při cestování vlakem z pohledu lidí s různými druhy zdravotního postižení: nevím, co dodat, vše jsem popsala výše.

Ahoj, letos jsem absolvoval zatím 44 cest vlakem, z toho 18 s přestupem, takže 62 jednotlivých jízd. Zkušenosti jsou dobré, naprostá spokojenost. Kam potřebuji, tam se dostanu. Samozřejmě každá stanice stanice je jiná, všude k tomu mají jiný přístup. Ale žádnou stížnost vznést nemohu. Všude je to o lidech. A s každým se nechá domluvit. Občas to zaskřípe při improvizaci, ale to už tak bývá. Až na jednu vyjímku jsem jezdil vlaky Českých drah různých typů. 

Ovšem jsem člověk, který vlaky cestoval celý život, projel celou Evropu, takže mne jen tak něco nepřekvapí a improvizací, že mě třeba vykládá průvodčí se strojvedoucím :-), se prostě nebojím.

Objednání 24 hodin dopředu je prý i v Německu a je to nutnost. Na soupravě přezkouší plošinu, atd. Proč ne. Jednou mám handicap, tak si nemůžu říci za hodinu skočím na tenhle vlak. Musím i tady počítat s omezením. Takže jednou mě nepotvrdili cestu, kvůli oslavě v přestupní stanici, že by neměli jak mne "přeložit". Tak jsem to objel jinudy, o co jde.

Drobná výhrada je k objednávací aplikaci, ale to je zbytečné řeši tady, to jsem připomínkoval jinde.

Takže závěr, spokojenost, jen tak dál a čím dál více vozů s plošinou :-)

Děkujeme všem, kteří se podělili o své zážitky s cestováním po železnici. 

Zástupci Veřejného ochránce práv uspořádali kulatý stůl s názvem "Překážky cestování vlakem osob se zdravotním postižením" (2. 11. 2015) právě proto, aby se dozvěděli o situaci v oblasti cestování OZP.

Za Českou asociaci paraplegiků - CZEPA se tohoto jednání zúčastnila Hana Sixtová a zástupcům paní ombudsmanky Vaše zkušnosti předala a tlumočila. Z jednání vyplynulo, že zkušenosti uživatelů se zdravotním postižením nejsou jen pozitivní a současně bylo dokladováno mnoho podnětů, potřebných pro budoucí jednání Veřejného ochránce práv se zástupci železničních přepravců.

Za CZEPA Hana Sixtová

Předem bych chtěl říct, že jsem cestoval vlakem na vozíku prvně někdy před 10 - 15ti lety a za tu dobu nemám žádnou vyloženě otřesnou zkušenost. Momentálně jezdím vlakem přibližně 2krát za měsíc, v létě i víc.

Za ty roky, co jezdím, se situace dost zlepšila. Hlavně v možnosti výběru spojů, ale i v přístupnosti nádraží.

Mám tu velkou výhodu, že většinou jezdím po hlavní trati Praha - Ostrava, Praha - Staré Město. Nebo spíš lépe řečeno, než abych složitě hledal možnosti spojení do nějaké malé odlehlé stanice, vezmu auto a jedu autem.

Jak už jsem psal, nejčastěji jezdím Praha - Otrokovice - Zlín Malenovice. V minulosti jsem jezdil s ČD a bylo dost komplikované najít vhodný spoj přístupný pro vozíčkáře. V celé ČR bylo jen několik upravených vozů a ty buď byly nepojízdné nebo zrovna nebyly dostupné v můj čas na mé trase. V té době jsem bral zavděk i tzv. dobytčákem - poštovní vůz, kde jsem seděl mezi balíkama nebo pověšenýma kolama). I tak nebyla vždy jistota a hlavně se vše muselo plánovat dlouho dopředu, minimálně týden, ale spíš déle. Další problém byl s plošinou, že né všude ji měly, když ji neměl přímo vlak(ta zase ne vždy fungovala nebo ji obsluha neuměla ovládat). Taky se mi stávalo, že po příchodu železničářů se ozvalo: “ jó, tak to je tohle, to sundáme ručně…” (myšleno vozíčkář na mechaničáku)

S příchodem soukromých přepravců se zlepšila nabídka spojů a taky přístup k cestujícím na vozíku. Nejčastěji jezdím LeoExpresem a tam stačí 24 hodin dopředu nahlásit osobu na vozíku tj. v případě elektronické jízdenky, v případě zakoupení jízdenky na pokladně hlášení provede přímo prodejce. Neměl jsem dokonce problém ani při nenahlášení vozíčkáře na cestu.

ČD v současnosti používám jen v případě příměstských vlaků.

Elefant (Kolín, Nymburk - Praha) většina nástupišť je bezbariérová. Největší problém je s plošinami Běchovice, Dolní Počernice, Kyje atd. bývají ukradené kabely. Za menší peníze by do podchodu šly vybudovat betonové nájzdy, které by byly věčné…

Shrek, RegioJet - vlaky jsou v pohodě, nástupiště jak kde

Rád bych vyzkoušel RailJet ČD, ale na ten jsem slyšel dost rozporuplné recenze. Od nefungujícího záchodu až po normální kupé pro vozíčkáře s nutností přesednutí na sedačku s vystrčením vozíku do uličky jiného vagonu. Ale jsem dobrodruh a půjdu do toho.

Závěrem chci říct, že veřejnou dopravou cestuju rád, přibližuje mě to “normální” populaci a ještě mi to přináší v případě MHD větší svobodu. Nejsem závislý na místě, kde zaparkuju auto a kam se musím opět vrátit, navíc si můžu dát cestou pivo s kamarádem. To samé je i u vlaku. Oproti autu to má nevýhodu v důslednějším plánování(jestli je oblast pro vozík dopravně dostupná) a většinou to chce i větší časovou rezervu (to se netýká přejezdu z bodu A do B, spíš jde o návaznost několika spojů, ale taky ne vždy, např. v dopravní špičce v Praze je metro rychlejší nebo auto na D1 je taky loterie)

Ještě jedna věc mě napadá. člověk se při cestě veřejnou dopravou musí připravit na kontak s okolím. Někdy je to veskrze pozitivní záležitost (např. rozhovor se studentkou, která mi pomáhá z vagonu metra nebo autobusák, který mi popřeje příjemný den), jindy je to horší (např. neochota autobusáků, tramvajáků při nástupu), ale každopádně si myslím, že je to dobrá věc, protože se člověk psychicky otužuje a neuzavírá do své ulity - já chudák vozíčkář…