Když běženec neběhá

Jak uvádí ředitelka ukrajinské organizace lidí s postižením Yullia Sachuk (https://twitter.com/SachukYuliia).

Na webových stránkách ukrajinské vlády byl tamním ministerstvem sociálních věcí zveřejněn článek (https://www.kmu.gov.ua/news/uryad-sprostiv-peretin-kordonu-dlya-okremih-kategorij-lyudej-z-invalidnistyu-i-yihnih-suprovodzhuyuchih), podle kterého je zaručeno zjednodušení přechodu hranic uprchlíkům s hendikepem. V předchozích dnech se totiž stávalo, že i značně hendikepovaní muži ve věku povinné vojenské služby (18–60 let), jako například nevidomí, byli vraceni zpátky do země, protože jim chyběl správný dokument vyvazující je z branné povinnosti.

Mnoho organizací po celém světě, a zejména těch z přilehlých států, se snaží pomoci ukrajinským hendikepovaným a nemocným najít vhodná místa, kde nyní mohou být. To se ale v současné době jedná o pomoc těm šťastnějším, kteří se dostali do Lvova, nebo mimo okupované zóny, prostě tam, kde funguje infrastruktura, díky čemuž je pro ně otevřena také cesta do zahraničí.

Lidé s omezenou mobilitou často zůstávají ve svých domovech, protože zmíněná poničená infrastruktura a nefungující humanitární koridory neumožňují evakuovat ani lidi plně mobilní. Hendikepovaní často ani nemají možnost se alespoň někam ukrýt, protože občanská vybavenost na Ukrajině není tak bezbariérová, jako v zemích Evropské unie.

Celkově pak dochází ke střetu definicí jednotlivých postižení v pojetí západních zemí a Ukrajiny. Nejde ani tak o základní diagnózu, ale třeba jen o to, jak je v které zemi definován ležící a sedící klient. S tím si pak některé západní organizace neumí okamžitě poradit, protože naráží na kapacitní limity nebo legislativu.

Bohužel přichází informace i o prvních zemřelých s hendikepem, kteří byli zavražděni ruskými vojáky, např. zpráva o zastřelení Oleksandera Konovova doma, přímo v jeho vozíku (https://twitter.com/fightforrightua).

Ukrajinci jsou na to, i přes veškerou vojenskou a finanční podporu Západu, skutečně sami. Navzájem se chrání, sytí, snaží se léčit, zahřívají se a trpí. 

Aktuálně krvácí srdce mnoha bezradných lidí po celém světě, kteří nerozumí tomu, že musíme jen tak přihlížet.

Přemýšlel jsem o analogií s evakuací letadla. Nikdo to nikde nepíše, protože by vypadalo nehumánně, ale v rámci evakuačního plánu je vždy snaha zachránit co nejvíce lidí, a proto se ti méně mobilní zachraňují až nakonec. Tedy kromě posádky, což je stejné jako s vojáky na místě konfliktu.

Když jsem psal tento článek, mluvil jsem na jedné schůzce se zástupkyní spolupracující organizace a ta mi řekla, že její dcera přišla ze školy s obavou, kdo se postará o nás, když se my teď staráme o ostatní. Maminka jí to shodou okolností vysvětlila také na příkladu evakuace letadla, kde platí zásada, že než začneš pomáhat někomu dalšímu, máš pomoci sobě.

Ubezpečte se prosím, že vy sami jste v pořádku a že je postaráno o vaše blízké, než se vyhrnete pomáhat ostatním. Tak budete nejprospěšnější.

Nezbývá než podporovat humanitární organizace na Ukrajině materiální a finanční pomocí a modlit se, aby se podařilo evakuovat co nejvíce lidí, včetně těch s hendikepem, z válečných míst. A také být na jejich příchod dobře připraveni, zejména posílením kapacit vhodného ubytování a zdravotních a sociálních služeb.

Mír všem
David Lukeš, ředitel Centra Paraple

Článek od Seth Mc Bride – As Millions Flee, Disabled Ukrainians Forced to Fend for Themselves (https://newmobility.com/as-millions-flee-disabled-ukrainians-forced-to-fend-for-themselves/)

Výpověď Anny Gin z obleženého Charkova, kde musela zanechat své imobilní rodiče, aby zachránila alespoň dceru. (https://www.facebook.com/finrod.felagund/posts/10225442758830893)

Úvodní foto článku: credit Emilio Morenatti/AP