Zdroj: Magazín Paraple, prosinec 2025
Text: David Lukeš, ředitel Centra Paraple
Ilustrace: Tomáš Svoboda

Pavla Jendelová: K regeneraci míchy nás nedovede zázrak, ale trpělivá vědecká práce

Ve svém výzkumu se zabývá regenerací nervové tkáně po poranění míchy. Jaké překážky brání regeneraci neuronů, kam se v posledních letech posunul český výzkum a proč cesta k funkční obnově míchy nebude revolucí, ale trpělivým skládáním mozaiky? O tom všem hovoří docentka Pavla Jendelová, přední česká neurovědkyně, v následujícím rozhovoru.

Jak jste se dostala k výzkumu míchy a kmenových buněk?
Pocházím z rodiny vědců, oba rodiče pracovali ve výzkumu, takže jsem v tom prostředí vyrůstala přirozeně. Po studiích jsem nastoupila k profesorce Evě Sykové a zabývala se původně zcela jinými tématy, měřením velikosti mezibuněčného prostoru v nervové tkáni. K míšní problematice jsem se dostala až později, když se profesorka Syková začala zajímat o využití kmenových buněk. Od té doby se věnuji především výzkumu regenerace nervové tkáně po poranění míchy.

Vaše práce se tedy soustřeďují spíše na základní výzkum než přímou klinickou aplikaci?
Ano, já nejsem lékař, jsem přírodovědec. Můj úkol je porozumět buněčným mechanismům a hledat způsoby, jak překonat bariéry, které brání regeneraci nervů. My už dnes víme, proč nervy po poranění míchy neregenerují. Teď se snažíme přesvědčit buňky, aby znovu začaly růst, jako během embryonálního vývoje. 

Jaké konkrétní přístupy v současnosti zkoumáte?
Zaměřujeme se především na genovou terapii. Pomocí virových vektorů přenášíme do neuronů geny, které jim vracejí schopnosti, jež během vývoje ztratily. Například umíme neuronům znovu dodat a aktivovat receptory, které jim umožňují „poznat“, po čem mají růst. U potkanů se nám díky tomu podařilo docílit regenerace senzorických nervových vláken na vzdálenost čtyř až pěti centimetrů, což je v základním výzkumu významný úspěch.

To zní jako velký krok vpřed. Dá se tento princip využít i u motorických neuronů?
Tam je situace mnohem složitější. Motorické neurony, které ovládají pohyb, jsou extrémně specializované a mají velmi komplikovanou strukturu. Komunikace mezi jejich částmi je obtížná, takže přimět je k regeneraci je nesrovnatelně těžší než u senzorických buněk. A právě to je teď naše hlavní výzva.

Určitě sledujete i dění v zahraničí. Vidíte někde významný pokrok?
Každá země má své silné stránky. V oblasti výzkumu mezibuněčné hmoty a regenerace axonů (pozn: výběžků nervových buněk sloužících k přenosu vzruchů) patří mezi špičky Cambridge, ve Švýcarsku zase tým profesora Martina E. Schwaba dotáhl některé postupy až do klinických studií. Japonsko jde silně cestou kmenových a indukovaných pluripotentních buněk (pozn.: představují možný zdroj obnovy při náhradě poškozených nebo nemocných tkání), tam dokonce vznikl celý ústav zaměřený právě na jejich klinické využití.

Jak si u nás stojíme v mezinárodním porovnání?
Nejsme světoví lídři, ale rozhodně se držíme. Český výzkum má v rámci základní neurovědy velmi dobré jméno. Naše výsledky s integriny a senzorickými neurony patří mezi mezinárodně uznávané. Hlavní problém je financování, protože věda je běh na dlouhou trať a my musíme většinu prostředků vysoutěžit v grantech.

Jak složité je tyto projekty financovat?
Zčásti nás podporuje Akademie věd, ale většina peněz pochází z grantů, od Grantové agentury České republiky, evropských programů nebo zahraničních nadací. Momentálně máme velký projekt z Operačního programu Jan Amos Komenský. Ale i tak je to někdy spíš boj s byrokracií než s vědou. Nejhorší je vysvětlovat úředníkům, že třeba určitou protilátku prostě nelze „vysoutěžit“, protože funguje jen ta jedna.

Když se ohlédnete za posledními pětadvaceti lety výzkumu v oblasti neurověd, co považujete za největší úspěch?
Rozhodně schopnost zregenerovat senzorická vlákna přes místo míšního poranění. To, že se nerv dokáže obnovit na takovou vzdálenost, jsme dřív považovali za nemožné. Zároveň mě těší, že se postupně skládá celkový obraz, který ukazuje, jak jednotlivé mechanismy spolupracují. Věda není o revolucích, ale o trpělivém skládání mozaiky. Každý objev je jeden kamínek na cestě k cíli.

Co považujete za realistický cíl výzkumu v oblasti obnovy nervové tkáně?
Nemyslím si, že dojde k náhlému zázraku. Ale věřím, že kombinací přístupů, biologických, genetických i technologických, se podaří významně zlepšit kvalitu života lidí po poranění míchy. Třeba obnovení kontroly nad vyprazdňováním nebo potlačení neuropatické bolesti může mít obrovský dopad.

Máte profesní sen?
Asi ten, aby se některý z našich výsledků opravdu dostal do klinické praxe, aby pomohl lidem. Článek v prestižním časopisu potěší, ale mnohem víc by mě těšilo, kdyby z našich poznatků vznikla skutečná léčebná metoda.

Co vám pomáhá vyvažovat tak náročnou práci?
Hory. Chodím po nich moc ráda. Vyčistí mi hlavu a připomenou, že i v přírodě je všechno dokonale propojené a že právě v té dokonalosti hledáme inspiraci pro obnovu míchy.

Kdo je Pavla Jendelová?

Pavla Jendelová je vedoucí Oddělení regenerace nervové tkáně v Ústavu experimentální medicíny Akademie věd České republiky. Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, doktorát získala v oboru neurověd a habilitovala na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy.
Zabývá se výzkumem možností léčby poranění míchy a mozku pomocí kmenových buněk, genové terapie a moderních biomateriálů. Její tým spolupracuje s mnoha mezinárodními laboratořemi, včetně Univerzity v Cambridge.  
V současnosti koordinuje projekt Excelentní výzkum v regenerativní medicíně, zaměřený na obnovu nervové tkáně, léčbu neurodegenerativních onemocnění a podporu hojení obtížně se regenerujících tkání.
Je autorkou více než dvou set odborných publikací, držitelkou několika patentů a ocenění, včetně Top Women 2024 časopisu Forbes.