Adrenalin bez bariér

Obávám se, že pokud by po takovém "adrenalínu" zatoužil náš vozíčkář, tak za současné ekonomické situace by zdejší daňoví poplatníci se stejnou ochotou splnili jeho přání jen v případě, že by bylo naříznuto lano. Já bych to tedy neriskoval...

osobně bych to bral z jiného úhlu pohledu, ale i tenhle názor má bohužel svoje opodstatnění..

Můj úhel pohledu je ten, že u vědomí toho, co bylo v minulosti nalezeno na dně orlické přehrady bych se dobrovolně z žádného mostu tamtéž svrhnout nenechal. Ostatně - adrenalínu si v běžném životě užiju až až - třeba když jako milovníku přírody mi dojde uprostřed lesa baterie na vozíku i v mobilu, mrzne a pomalu se stmívá.

to už je pěkná prekérka:) Jak to dopadlo, resp. za jak dlouho Vás někdo objevil?

Podobnou akci u nás již organizuje na konec června jeden kluk se Zlína, skákat se má někde v severních Čechách. Určitě se tady objeví nějaké informace z akce, cenově to bylo myslím kolem dva a půl tisíce.

Pro Jiřího Čelouda: Naposledy jsem takový problém řešil při letošních únorových mrazech, když jsem se svým novým, v terénu ještě příliš neodskoušeným, elektrickým skůtrem Booster Trophy 5 vydal na večerní čekanou při měsíčku (na lišky) do 6 km vzdálené honitby mysliveckého sdružení, jehož jsem již 27 let členem. Ačkoli v návodu je uvedeno, že tento skůtr s 55 Ah baterií ujede na jednou nabití až 30 km, již po ujetí oně 6 km (z toho 1 km v terénu) na místo čekané jsem zjistil, že mám vyčerpánu více než polovinu energie z akumulátoru. Příčinou byl nejen mnohonásobně vyšší odběr elektřiny v terénu, ale zároveň až poloviční snížení kapacity v silném mrazu ( -15 °C). Čekanou jsem raději zkrátil, a rozhodl se dřívějšímu návratu - v terénu a se sílícím nočním mrazu ovšem rychle ubývalo energie v baterii, takže ač jsem se odstrkoval hůlkou, ani jsem nedojel k silnici. Bylo mi jasné, že bez pomoci se domů nevrátím, když jsem, chtěl zavolat o pomoc, zjistil jsem , že baterie v mobilu, který se mi houpal okolo krku tím rovněž "zamrzla" - a pak nastal ten okamžik, za který jsou jiní ochotni zaplatit horentní sumy peněz, kdy se mi hrůzou rozbušilo srdce, a tělo mi zaplavil adrenalín... (pokračování příště)

Jiří Čeloud je napjat :)

Pro Jiřího Čelouda: (pokračování) Bylo okolo 21°C, tma jako v hrobě, - 15 °C - a já s elektrickým skůtrem Booster Trophy 5, kterému "došla šťáva" stál, vlastně já seděl, na hrázi (břehu) místního potoka. K silnici mi chybělo ještě asi 200 m jízdy po hrbolaté hrázi plné krtičinců. V dáli jsem viděl světla automobilů, jak vezou své pasažéry do tepla domovů. Sakra - tak tady, kousek od civilizace mám tak hloupě zmrznout!? Co teď? Volat policii? Záchranku? Hasiče? Nojo - co když ale oni zalarmují integrovaný zachranný systém, přiletí vrtulník, pak televize, budu v novinách...Ne - tak takový humbuk kolem sebe už nechci. Stačil ten při úraze. Ostatně - když se umírá zmrznutím, tak se vlastně usíná. Akorát se už nevstane - ale to stejně roky nemůžu. Vzpoměl jsem si na svoho kamaráda-myslivce. Zavolám mu. Ovšem před tím musím baterii mobulu zahřát na prsou. Podařilo se. Kamarád ovšem nebyl doma. No což - řvát nemá smysl, stejně by mne nikdo neslyšel...(dokončení příště)

Oprava předchozího textu: bylo okolo 21. hodiny

až to dokončíte, můžete to dát dohromady a udělat článek na hlavní stranu ..

Pro Jiřího Čelouda (dokončení): Pak mi blesklo hlavou, že je sobota, že by mohl být doma kolega myslivec ze sousední vesnice (tu ves jsem měl nadohled - viděl jsem světla), majitel zahradnictví a dodávky Ford Tranzit, že o víkendu bývají doma i jeho dva synové (také nimrodi), studenti vracející se každý víkend k rodičům. S takovým vybavením by naložení a odvoz dvou metráků materiálu (já 80kg skůtr 120kg) neměl být problém. Se zatajeným dechem jsem tedy zavolal...Výborně! Byli doma, a skrze můj hlas rozpoznali i naléhavost situace. Slíbili, že přijedou - nastala ohromná úleva spolu s omezením žádoucího vyplavování adrenalinu. Už jsem mohl být klidný...Čas do jejich příjedu, a taky abych se zahřál, jsem krátil popojížděním po hrázi potoka směrem silnici. Vždy jsem popojes s pomocí odstrkování hůlkou pár metrů, pak nechal sebe i baterii odpočinout, a pak znovu a znouvu. Tak se mi podařilo zkrátit moji vzdálenost od spásné silnice až na necelých 100 m. Pri každé přestávce jsem sledoval světla automobilů na silnici, a čekal jestli některý z nich nezastaví u smluveného mostku přes potok. Konečně jsem se dočkal. Zbytek cesty po hrázi k silnici mne mi zachánci dotlačili (ty dva metráky jim daly řádně zabrat-baterie již nespolupracovala), pak mne i se skůtrem naložili, za 10 minut jsem byl doma. Kyjovské věžní hodiny právě odbíjely 22.hodinu. Jak je zřejmo, můj "adrenalín" trval mnohem, mnohem déle, než ten po prostém svržení vozíčkáře z mostu - navíc byl provázen i intenzívním přemýšlením. Více jsem si ho užil. A vlastně zadarmo - ani můj zachránce nic nechtěl. (konec)

P.S. Vzhledem k situaci (tma, mráz) nemám z této mé "adrenalínové zábavy" žádnou fotku. Abych alespoň trochu přiblížil situaci, dávám zde fotku z mého pozdější výletu na mém novém skůtru Booster Trophy 5 http://jura.wenzl.sweb.cz/boostertrophy5.jpg (v pozadí je město Kyjov) , a pak z dřívější obdobné akce - tentokrát z návratu z ranní čekané na tomtéž místě, kde je zachycen můj pozdější zachránce, a dále hráz potoka, po které jsem v noci absolvoval více než hodinu trvajících 600 m strastiplné jízdy s kolabující baterií: http://jura.wenzl.sweb.cz/afikim.jpg Tehdy jsem bez problémů absolvoval tuto cestu na staré elektrické tříkolky izraelské výroby (zn. Afikim) , která snad kdysi vozila válečné invalidy z Jomkipurské války (1973), než v roce 1992 přes Holandsko doputovala do ČR jako humanitární dar. Já jsem ji obdržel darem již nepojízdnou o deset let později.

Nezáviděníhodná situace... snad Vás to neodradilo od dalších výletů do přírody.

To nikoli - právě proto jsem ten příběh psal na pokračování. Buď jsem právě pospíchal ven, anebo jsem se vrátil z noční čekané na zvěř.