Právo volby?

Nedávno vyšel na Vozejkově článek o tom, jak stárnou lidé s poraněním míchy. Napsal jsem k němu komentář a pořád mi to leží v hlavě. Tak to zkusím trochu rozvést.

Když člověk ochrne ve dvaceti, je dnes reálné, že se dožije sedmdesáti. Jenže ono to má i druhou stránku. Tělo člověka po úrazu míchy dostává za těch čtyřicet nebo padesát let mnohem víc zabrat. Začnou různé bolesti, ubývají svaly, přibývají dekubity, infekce, únava. Někomu se přidá deprese. A hlavně, to co zdravý člověk odbyde slovy „holt stárnu“, znamená pro vozíčkáře, že už nezvládne něco, co mu ještě jakžtakž šlo.

Přesun z postele na vozík. Obléknout se. Vyčistit si zuby. Najíst se. Dojet si někam sám.

A s tím souvisí ještě jedna věc. Stárnou rodiče. Stárnou partneři. Lidé, kteří mu dvacet nebo třicet let pomáhali, už najednou nemůžou.

Tohle všechno se dá do určité míry řešit asistencí. Ale jak víme, realita je u nás jinde. Asistence je stále málo a je finančně náročná.

V původním komentáři jsem napsal, že bychom měli začít vážně mluvit o eutanazii a asistované sebevraždě.

A už slyším některé reakce: „Takže místo toho, abychom lidem pomáhali, je máme zabíjet?“

Ne.

Dostupná asistence a paliativní péče musí být vždycky na prvním místě.

Ale co když člověk, který má tu péči, asistenci, léky, podporu rodiny - a přesto si po dlouhém a opakovaném zvažování řekne: Já už takhle dál nemůžu?

Tady přijde ta nepříjemná otázka, o které se nám zatím nechce moc otevřeně mluvit.

Kdo má rozhodnout, jak dlouho a za jakých podmínek má člověk ještě žít, když už sám dál nechce?

Zákaz eutanazie přece neznamená, že člověk, který už nechce žít, najednou přestane trpět. Znamená to, že pokud se rozhodne svůj život ukončit, musí to řešit jinak. Sám. A někdy způsobem, který může být strašný nejen pro něj, ale i okolí.

Loni jsem narazil na FB stránce JUDr. Barbora Steinlauf na případ, kdy se muž po autonehodě a vážném úrazu obrátil na Ústavní soud, aby mohl podstoupit eutanazii v ČR.

ÚS to odmítl. Soudy u nás nemůžou povolit eutanazii a asistovanou sebevraždu. To náleží jen politikům.

Je na čase to změnit. Myslím, že by se do toho mohla zapojit i CZEPA.

Ne proto, abychom rezignovali na život a pomoc. Ale proto, aby člověk měl právo volby.