Přidej
aktualitu
foto k článku
18.2.2013 | Celá ČR | David Lukeš | 36

Sex a lidé s postižením míchy

Poslední dobou jsem se zase několikrát setkal s dotazy na téma sex a lidé s postižením míchy, respektive sex a vozíčkáři (protože většina lidí s postižením míchy na vozíku je).

O sexu na vozíku nebylo česky napsáno mnoho. Co se publikací týče, tak pouze jedna tištěná, prehistorická kniha od MUDr. Šrámkové, a jedna e-kniha Věry Schmidové Láska, sex a vozíčkáři. Pokud si uděláte rešerši na internetu, vygooglujete si klíčová slova, která vás napadnou, poznáte, že toho také moc není. Za použitelné považuji fórum o Sexu na vozíku, které bohužel po hojné diskuzi po spuštění nějak upadlo, diskuze tady na Vozejkově, ale ta je pouze v privátní sekci, což asi není nejlepší a potom příspěvek na blogu Marka Sedláka alias Skipa Sex na vozíku, který považuji za nejlepší pro lidi, kteří se s vozíčkářem potkají a bojí se na toto téma otevřeně zeptat.

 

Na úvod bych chtěl napsat, že bych byl rád, kdyby tento článek odstartoval diskuzi a byl základem pro sběr podnětů, hotových příspěvků, nápadů, zamyšlení, které by se potom dali použít pro tvorbu publikace pro lidi s postižením míchy a jejich partnery. Témat k diskuzi je opravdu mnoho, od samotného začátku, kdy všechny napadne, jak to teď bude, až po partnerský život a zakládání rodiny.

 

Zatím se mi za více než deset let od úrazu nestalo, že by toto téma někoho nezajímalo. Také se mi nestalo, že by někdo řekl, že se v jeho sexuálním životě postižením míchy nic nezměnilo. Obecně si myslím, že hůře se v nové situaci hledá partner postiženým ženám, ale zase mi přišlo, že se s tím lépe srovnávají. Muži, hlavně mladí kluci, jsou hned po úraze hladoví po informacích, jak jen to teď bude. Zejména při ztrátě citlivosti těla, nebo čití, chcete-li.

 

Když začneme od úplného začátku, tak bychom si měli nejdříve říct, každý sám sobě, co pro něj sex je, tedy jde o akt složený z několika fází (od líbání, mazlení až po penetraci a vyvrcholení), jak je pro mě sex důležitý, tedy jak často bych rád sex měl, a zda k sexu potřebuji lásku, nebo si vystačím s fyziologickou potřebou, chtíčem. Může to být samozřejmě jednou tak a podruhé jinak, ale je vždy dobré na začátku vědět, jak bych rád sex prožil, aby to bylo co nejvíce fajn, podobně jak jsem byl zvyklý, i když takové už to nebude.

 

ANO MŮŽEM (Yes, we can)

 

Znáte ty obrázky vozíčkáře s druhou osobou na klíně a nápisem Yes, we can, tak ANO, MY MŮŽEM. Stejně jako můžeme jíst, pít, tak můžeme i mít sex. Nikdo nám to nezakázal a snad ani nezakáže. Tuto otázku si často kladou lidé, kteří přichází do kontaktu s vozíčkáři, a teď je zajímá, jak to vlastně je. Ve skutečnosti tato otázka nejčastěji znamená, jestli mají postižení muži erekci. Tady je to ale naprosto individuální. Obecně jsou na tom lépe tetraplegici, ale není to paušální, stejně jako užívání doplňků stravy, či medikamentů pro posílení erekce působí na každého individuálně.

 

Svět je plný paradoxů, ženy si většinou stěžují na muže hladové po samotné souloži, že přeskakují předehry (orální sex nepočítáme, jde zejména o mazlení) a když tady mají mazlíčky, často následkem úrazu i velmi omezené na pohybu, tedy žádné kopulace chtivé králíky, tak je zajímá, jestli mají erekci.

 

Holky to mají těžší, samozřejmě obecně v životě a po úrazu obzvlášť. Na druhou stranu jsou jejich nové vztahy většinou skutečně založeny na hlubokých citech, alespoň ze strany jejich partnerů. Holky, vozíčkářky, jsou však velmi drsné. Úraz u nich více či méně otupěl citlivost a zranitelnost a nejednají již tolik pod vlivem emocí.

 

Odstartujeme tedy diskuzi, berme to jako začátek seriálu, napíši alespoň svůj názor.

 

Od úrazu odpovídám klinickému obrazu C5, tedy citlivost pouze po bradavky. Mám rád sex jako komplexní záležitost, tedy včetně penetrace, i když to necítím, tedy alespoň ne jako před úrazem. Mám rád, pokud je to s osobou, ke které cítím víc než jen chtíč, je to úplně jiné, mnohem krásnější. A taky mi musí holka vonět. Klasický orgasmus jsem neměl 12 let, ale jsem přesvědčený, že vyvrcholení dosáhnout lze. 

 

Bavme se otevřeně a věřím, že se nám brzy podaří dát tu publikaci dohromady. Je zde mnoho tabuizovaných témat jako sexuální terapeuti, asistovaná soulož, nebo homosexualita na vozíku.

 

Na závěr překlad části článku z New Mobility (2/2013) od Garry Karpa – Mých nových deset nejoblíbenějších (My new top 10 list)

 

Ne, že by pohlavní styk nebyl možný (díky Pfizer! – výrobce Viagry). Bez cítění (čití) to ale není na vrcholu mého seznamu. Nejsem stvořen pro sex jako porno hvězda. Ale je zde mnohem více než intenzivní pocit při pohlavním styku. Dva lidi, kteří navzájem užívají svá těla je velmi intimní věc ke sdílení. A když to poloha dovolí, našel jsem si v tom i vizuální stimulaci. A to potěší mou partnerku. Proč to tedy celé ztratit, jen proto, že úplně necítím genitálie?
                Přemýšlení o tom, co by sex mohl být, nás vzdaluje od všeho, čím může být. Uvědomit si a přijmout své tělo je cesta jak zvýšit možnosti. Můj nervový systém je tím klíčem. Já propojuji cesty, jsem propojený. Z tohoto hlediska se moje sexualita postupně vyvinula z něčeho, co jsem myslel, že jsem se ztratil, do nového normálu. Mého normálu. Přemýšlení nad tím, co by mohlo být, mě stálo více, než už jsem ztratil. A já jsem ztratil dost, takže díky.
                Takže jsem si stanovil svých nových deset nejlepších – číslo jedna je líbání bradavek, cítím to samé v loketní jamce a v přechodu těla k nohám (tam cítím normálně). Je to jen o tom nechat věci být takovými jaké jsou. To je to, co stanovuje plný rozměr erotických možností.
                A co mé netrpělivé osmnácti-leté panictví? Srandovní věc. Když mám smyslný vztah tak mlčí. Tím myslím, když mám ženu, která je můj poklad a já jsem schopný milovat a zároveň být milován takový jaký jsem.
                Mé srdce bude vždy nespokojené, nadržené jako osmnáctileté. Budou chvíle, kdy budu cítit, jak křičí, že není spravedlivé, že nedosahuji klasického orgasmu a vyvrcholení. Ale ono nemá tušení, jak sex a skutečné partnerství funguje. 

Diskuse

Matěj Mikšíček | 19.2.2013 12:40
Moc zajímavý článek. Nicméně si moc dobře nedokážu představit asistovanou soulož. Jaký by mohla mít průběh? Nebo spíše v čem ta asistence spočívá..?
David Lukeš | 19.2.2013 21:06
Pro Matěje - Asistovaná soulož navazuje na práci sexuálních terapeutů. Tito terapeuti (stejně jako Helen Hunt ve filmu The Session) pomáhají zdravotně postiženým s učením sexuálních praktik. Například jedna hodina s tímto instruktorem vyjde ve Švýcarsku na 100 Euro. Problém je, že většina lidí nahlíží na tyto služby jako na prostituci. Tedy tím myslím, většina lidí ve státní správě, která by měla těmto terapeutům stanovit nějaký právní rámec. Tedy legalizovat jejich povolání.

Asistovaná soulož by měla být pouze asistence při aktem, tedy napomoci postižené osobě (duševně, či fyzicky) mít sex se vším všudy. Představ si totiž i situaci (a jsou takové případy), že jsou spolu dva těžce tělesně postižení - tetraplegici.

Myslím, že toto téma může zvednout spousty lidí ze židlí, ale ne vozíčkáře :o)
Jura | 20.2.2013 3:07
Obávám se, že diskuze o odtabuizování sexuální problematiky vozíčkářů - plegiků startuje již více než dvacet let ( po Sametové revoluci), ovšem zatím vždy ustrne pouze na startovní čáře. Jakoby se zůčastnění báli doběhnout do cíle... Po startovním výstřelu se vždy jen trochu poodběhne, rozpačitě přešlapuje, a nakonec diskuse stojí ( viz kupř. zde : http://diskuse.doktorka.cz/lide-voziku-sex ) . Když jsem se toto tabuizované téma v roce 2006 pokusil otevřít na serveru Lidí.cz (fórum "Láska na vozíku"), a šel příkladem otevřenou zpovědí, jak na tom jsem v intimní oblasti po úrazu páteře (1987 - kompletní míšní léze na Th11), u kolegů vozíčkářů, skrývajícími se za anonymními nicky, jsem odstartoval pouze jejich rozhořčení - nakonec to vypadalo, že problém mám pouze já, zatímco ostatní jsou "v poho" ( čemuž ovšem nesvědčilo jejich rozhořčení) . Vlastně to docela chápu - zejména pro mladé muže, mající život před sebou, je odtabuizování jejich zraněného mužství bolestnou záležitostí. Ostatně - i na tomto serveru veškerá diskuze o intimní problematice plegiků ustrnula záhy po startu... Záhy po Sametové revoluci, když šlo o integraci vozíčkářů do většinové společnosti, bylo toto úsilí o jejich "znormálnění" doprovázeno sloganem " jen nechodíme" ( = nejsme exoti, jsme stejní jako vy ostatní). Veřejnost to pochopila tak, že veškerý problém vozíčkáře spočívá pouze v tom, co je na první pohled vidět. Intimní problémy (inkontinence, impotence) viditelné nejsou... Odtabuizování intimní problematiky rozhodně nepomohou zavádějící obrázky (videa), na kterých paraplegik sedí na vozíku, simulujíce soulož se zdravou ženou. Přece - jen nechodí.

P.S. Na vozíku jsem od svých 31 let - nyní je mi 57 let. Sexuální praktiky mne nikdo učit nemusel. Na to, že partnerce mohu dát pouze pusu, jsem přišel sám.
David Lukeš | 20.2.2013 10:13
Díky Jurovi za příspěvek. Právě příspěvky jako je ten jeho jsou velmi prospěšné odstartováni diskuze. Bylo by fajn zapojit více lidí, diskutovat i na našich stránkách na Facebooku. Překvapuje mě, že například kolem prezidentské volby byly tak plaméné diskuze a takové téma, jako je intimní vztah, prostřednictvím kterého můžeme prožít něco velmi krásného, nás nechají chladnými. Nevěřím tomu, že se lidé stydí o této problematice hovořit a pokud ano, můžete anonymně zaslat svůj příspěvek na lukes@czepa.cz a my jej zde zveřejníme.

Nenechme to tedy tentokrát ustrnout na startovací čáře. Uděláme seriál příspěvků, kde na každý měsíc, či dva vybereme určitá témata, která lidi trápí. Je toho mnoho co popsat. Určitě na začátku každého trápí, jak bude na něj partner reagovat, co má inkontinence, nemožnost erekce, ztráta citlivosti, omezená hybnost apod. Někdy stačí i opravdu zdánlivě banální rady.

Diskuzi na lide.cz jsem také zaznamenal a přišla mi tenkrát hodně útočná. Zažil jsem také reakce mladých kluků těsně po úrazu, kteří říkali, že je vše v pohodě - "Stačí si zobnout cialis a holka na Tobě může rajtovat třeba tři hodiny" Myslím, že i oni časem poznali, že sex není o tom, ze sebe za pomoci medikamentů udělat živého robertka.

Určitě jsme v jiné době než byla ta porevoluční, ale určitě si stále většina lidí myslí, že "jen nechodíme". Co je ale podle mého názoru stále lepší je komunikace s postiženými lidmi obecně. Společnost se to učí, i když stále neumí uchopit komunikaci s mentálně postiženými, kteří jsou pořád trochu na okraji společnosti. Rozhodně je ale mnohem lepší komunikace s mladými lidmi.

Takže chodící, nechodící, pište co by vás zajímalo, společně určitě najdeme na vše odpověď.
Jura | 20.2.2013 11:00
Jak skončil můj pokus o odtabuizování intimní problematiky vozíčkářů ma serveru Lidé.cz je patrno z několika diskusních screenů, které jsem si ponechal "na věčnou památku" ve své fotogalerii :
http://profil.lide.cz/nimmrod/fotogalerie/?album=1#galerie . Moje hořká zkušenost mne vede k přesvědčení, že o tak citlivé problematice nelze diskutovat veřejně, zejména nikoli na forech, kam mají přístup anonymové (mnozí takové diskuse vyhledávají z důvodu své sexuální deviace, či pouze proto, že na hendikepovaných, často bezbranných, jedincích mohou snadno vybít své frustrace).
Maganga | 22.2.2013 18:05
Ahoj, asi je to trochu mimo téma - sex a lidé s postižením míchy, ale třeba to někomu pomůže a zaujme. Mám kamaráda - 30 let a od narození na vozíku - DMO a postižení všech končetin, bez pomoci si nedojde ani na wc. Asi před pěti lety jsme jeli spolu do Thajska a pro něj se otevřel ráj :-). Poprvé měl sex a poznal dosud nepoznané. Od té doby tam jezdíme každý rok a on si to nemůže vynachválit. není to o lásce, ale o zážitcích. Holky tam jsou milé a pozorné, skoro se o něj až tahají, aby ho mohli opečovávat a sex je potom, už takový přirozený - prostě to ony umí, že to není typická prostituce, ale spíš kamarádství, za které se samozřejmě platí, ale pro něj to na ten týden stačí a je to opravdu něco jiného. Kdyby někdo měl zájem o víc informací ohledně toho kam jet,kdy jak s ubytováním či doporučením, tak klidně napište na maganga@seznam.cz a můžeme si zavolat a prodiskutovat to a kdyby někdo chtěl, tak ho vezmeme s sebou.:-)
Jura | 23.2.2013 0:08
No - to že se zdravé hezké a milé holky s těžce tělesně postiženými hochy chtějí jen kamarádit bych ještě pochopil, ale že si za tuto "náklonnost" nechají platit mi hlava nebere. Ještě že já se můžu kamarádit zadarmo.
Novak N | 23.2.2013 11:12
Mě to přijde dobrý.. Každý máme své sexuální touhy a sny (pakliže nejsme frigidní bába :) ), nehledě na postižení. Je jasný, že o kluka s postižením všech končetin se holky nepřetrhnou (jsou určitě výjimky). No a jestli jemu samotnému stačí se pár dní v roce poveselit s kočkama v exotickým Thajsku, proč ne. Určitě mu to psychicky pomůže, zbaví ho to panickýho mindráku, má zážitky na který určitě s radostí vzpomíná... Že jde o placení za sex je druhá věc, ale to si musí každý v hlavě zvážit sám.. Diskuze je o sexu a placený sex je taky sex. Záměrně jsem nezmínil slovo "milování", to je něco jiného..
Romča | 23.2.2013 14:50
Moc děkuji za článek...
Romča | 23.2.2013 14:51
A všem za příspěvky...
Tester | 24.2.2013 11:35
Jsem na voziku jiz radu let uraz jsem mel relativne mlady a vzhledem k tomu ze jsem hlava zvedava na toto tema jsem se vyptaval asi porad
jak holek tak kluku..
Co se plegie tyce vypozoroval jsem toto ..troufam si silne rict ze se v tom najde 80% plegiku opakuji plegiku
(nebral jsem parezi a tkzv. vozejk hantyrce nedodelane quadru ci para )


1 para ..stoji vlhne (stimul) citi na zachod (dysreflexie) zachovana citlivost - vetsinou kolem th1 - 5
2 para ..stoji vlhne (stimul) neciti na zachod (dysreflexie) - malokdy zachovala citlivost - vetsinou kolem th10
3 para ..nestoji nevlhne (stimul) neciti na zachod (dysreflexie) nema citlivost - od th12 dolu vetsinou (l)kari

1 tetra ..stoji vlhne (stimul) citi na zachod (dysreflexie) ma citlivost vetsinou kolem c4-7
2 tetra ..stoji vlhne (stimul) citi na zachod (dysreflexie) nema citlivost c4-c7
3 tetra ..nestoji nevlhne (stimul) neciti na zachod (dysreflexie) nema citlivost 64-c7

Co se tyce orgazmu vetsinou hodne specificke pri zachovani erekce a dysreflexie se vetsinou da dosahnout orgasmu i ten je vetsinou
vniman jako disreflexie a podobne jako treba pocit a zachod a obcas je disreflexie tak silna ze je neprijemna mozna az nebespecna.


A ted k nalezeni partnera
V tomto maji asi vyhodu paraplegici (postaraji se o sebe sami a jeste zvladaji dalsi veci).
Asi top je para pripad 1 vse da se rict funguje nepotrebuje asistenci no a nejhorsi je tetra pripad 3 zena(muz) bude zaroven da se rict pecovatel.
Nebo dotycnybude mit asistenci a zenu zvlast coz je finance velice narocne a muze si to dovolit malo kdo.

Partnerstvi je strasne slozite takze toto berte jako uvahu.
hlavne po delsim vztahu kazdy zjisti ze parnerstvi neni zdaleka jen o pohlavnim styku.
Je opravdu tezke najit partnera za zdrava natoz na voziku.
Daniel M | 26.2.2013 14:17
Ahoj,

veřejná diskuze na toto téma je blbost. Je tu už ted pár nesmyslů, pokryteckých frází nebo jen naivních úvah. Navíc je to tak obsáhlé téma, že jej asi bude těžké zde rozebrat s nějakým smysluplným výsledkem. Sex úzce souvisí s láskou. Potřeba sexu je přirozenou součástí života, dá se ukojit i bez lásky, ale všichni si myslím víme, že je samotná soulož bez lásky méněcenná. Proto v souvislosti s láskou a city pro mnohé velmi bolestivé téma.

Šárliště

Nevím, kde jsi vzala představu o méně citlivých chlapech. Chlap pouze nemá až takovou potřebu řešit své city veřejně. Když už se splete a udělá to, bývá často právě ženami odsuzován. Také si nemyslím, že by měl zdravý chlap problém s handicapovanou holkou. V Parapleti jsem potkal pár natolik výjmečných osobností, že jsem chvílemi litoval, že jsem je nepoznal jako zdravý. Jejich handicap by bylo to poslední co by mě zajímalo. Byly to slečny, se kterými bych neměl problém strávit celý život. Jsem přesvědčený, že si láska nevybírá.


Také si nemyslím, že by kluci na vozíku měli strach najít si slečnu. Myslím, že po slečně touží stejně jako každý jiný. Možná spíš mají po mnoha zkušenostech strach ze zklamání. Rozchody bývají velmi bolestivé a člověka nutí se před každým dalším pokusem o vztah hodně zamýšlet.


K sexu obecně.

Prvním a VELKÝM průserem je prostředí. Málokterá slečna snese představu milování se s partnerem v domě jeho rodičů nedej Bože s rodiči v obýváku. Když už má tolik odvahy, že jde do vztahu s vozíčkářem může už tato myšlenka překazit chut na veškeré milování. Takže mladým mužům vřele doporučuji, chceteli mít ženskou, udělejte MAXIMUM pro to, abyste byli co nejvíce samostatní a nejlépe samostatně bydlící a myslící :) Vaše šance na vztah, sex, milování se se tisícinásobně zvýší.


Druhým průserem jsou fyziologické potřeby, říct v půlce milování lásko podej mi bažanta atp. Stud o věcech mluvit přímo strah z odrazení partnerky při vyřčení všech možných komplikací. Jejich zatajení a následný strach z toho, že něco příjde. Připravit partnerku na vše možné chce kus odvahy.


Třetím průserem jsou kvanta nesmyslných a často nepotřebných léků a strava. Idiotské lexauriny, zolofty, maminky vykrmující své obézní handicapované mazlíčky.


Prostě je to téma na seriál samostatných článků, přes prostředí, psychiku, stravu, léky atp... s vědomím člověka jako jedinečné individuální bytosti.


Vzkaz výše:

Být živým robertkem je fajn kámo. Jak pro ženskou, tak pro vozejka. Bože díky za Viagru, Cialis atp. :D Oblbovat mladý vozejky řečma o tom, že vztah není jen o sexu, když to je často jediný co je zajímá, no nevím.

Dan M.




David Lukeš | 26.2.2013 14:50
Jsem rád Dane, že i přes to, že považuješ veřejnou diskuzi jako blbost, tak jsi k tomu napsal takový obsáhlý a hezký příspěvek. Právě odstartování diskuze je základem pro zjištění toho, co nejvíce lidi trápí. Samozřejmě, že celá problematika musí být i popsána odborně a na tom se již pracuje, ale mohlo by se stát, že nějaké téma vypadne anebo nezazní to, co by zaznít mělo.

Nechci tady nikoho oblbovat, psal jsem to jen jako příklad. Nepsal jsem nic o vztahu, psal jsem, že sex není je o tom ze sebe udělat živého robertka. Takže jsem vlastně nenapsal, že vztah není jen o sexu, ale že sex není jen o souložení. Byl jsem na jednom sexuologickém kongresu v Pardubicích, kde jsem na téma prožívání při sexu vedl rozhovor s několika sexuology. Informace, které mi tenkrát řekli za pár minut jsem se za několik let na vozejku nikde nedozvěděl. Mladí lidé by měli využít co nejvíce chuť experimentovat a poznávat nové, protože jejich tělo se teď chová úplně jinak. Chtěl jsem tím jen napsat, že z toho můžou vymáčknout víc, ať se ptají, zjišťují, např. pro muže se ztrátou čití je velmi dle sexuologů důležitá citlivost u řitního otvoru.

Několikrát byl i pokus dané téma otevřít na sezeních (podobně např. jako ve filmu Waterdance), ale bohužel nebyla nikdy vůle to uskutečnit. Např. v Parapleti se po pár takových sezení oznámilo, že to bylo vyhodnoceno jako nepřínosné. Kvalitu sezení nemůžu zhodnotit, protože já už je nepamatuji.

V čem máš ale Dane velkou pravdu, a tady musí být každý ve svých radách a názorech opatrný, je, že se jedná vždy o jedinečné bytosti a že to může být pro mnohé velmi bolestivé téma. Zejména pokud je spojené s těmi nejhlubšími city.

Šáriště - opravdu má takovou zkušenost většina holek na vozejku bez ohledu na věk? Ztrácí chuť na sex?
Zuzka M. | 27.2.2013 15:23
Načali jste zde zajímavé téma a Šáriště koukám, že tady píšeš i o mě :D Bohužel má pravdu.Nemluvila jsem o tomhle tématu náhodou s Tebou v Kladrubech, podle jména mi něco říkáš Šáriště :) Myslím, že ale zapoměla říct jednu věc, sexualita se u mužů alespoň trochu začíná řešit elektrickou stimulací, ale u žen nee. U žen se elektrickou stimulací tak maximálně řeší měchýř.Troufám si i říct, že u žen je toto téma tabu a nikdo to neřeší. Nedávno jsem mluvila o tomhle s gynekoložkou a překvapila mě čísla, která kvůli mě zjistila. 95% imobilních žen po úraze míchy které mají dítě až po úraze, mají děti díky umělému oplodnění! A to ze dvou důvodů. První je zdravotní. A druhý bohužel necitlivost pohlavního styku. Taky při sexu u žen s necitlivostí může dojít k poranění v pochvě a to asi žádná z nás nechce. Každá z nás chce přítelovi alespoň trochu vyhovět ale ke styku nás jen tak nepřekecáte. Obavy nebo strach a nejistota nás hodně omezuje a o polohách při sexu nebudu mluvit, to by totiž ani moc nemělo cenu.Mazlení je ale věc druhá, a věřím že alespoň tak se dá něco přítelovi nahradit. Ale chuť k sexu opravdu nemám, mám míchu přerušenou v TH12 a také necítím pohlavní orgány a močový měchýř. Musím se pravidelně Čik.Chuť k sexu jsem ztratila hned po nehodě, a při prvním pokusu o něj, jsem to musela vzdát. Přítelovi se snažím aspoň pomoci tím mazlením ale nikdy to nebude vztah jako vztah!
David Lukeš | 27.2.2013 22:07
No, popravdě jste mě dost holky zaskočili. Ne, že bych nikdy s žádnou holkou na vozejku neřešil sex, ale pravděpodobně jsme mluvil s těmi šťastnějšími, tedy neúplnými lézemi.

Měl bych na vás pár otázek, jestli vám to nevadí?

1. chápu, že se bojíte o zranění při sexu, ale přeci existují lubrikanty? To nepomáhá?
2. píšete, že vůbec nemáte chuť na sex, znamená to, že tedy nemáte ani chuť na mazlení, líbání, hlazení? Nejsou jiná místa na těle, kde máte zachovanou citlivost, která vás dokáží vzrušit. Normálně mají holky rády třeba líbání na krku, na uši apod.

Opravdu jsem netušil, že to je až takové.
Jura | 28.2.2013 2:38
Dovolím si opět vstoupit do diskuse citací slov Šářiště - cituji:..."muži mají naději alespoň trochu v tom, že co se týče citlivosti penisu či stopoření (zvláště teď když vzniká nová stimulace pro penis) tak ani tak moc nezáleží na výšce léze jelikož sexuální centrum mají muži hlavně v části mozku, sice nemohou např. stopořit penis ale přece jen minimálně ty chutě na ten sex má asi každý muž... U nás u děvčat je to občas trochu složitější, sexuální centrum máme bohužel ne v mozku jako muži ale v páteři (Th12-L3,4) ..." - konec citace. Představa ženy o mužích se sexuálním centrem sídlícím v mozku je pro mne překvapivá - drtivá většina příslušnic opačného pohlaví, se kterou jsem měl možnost hovořit o lokalizaci tohoto centra je přesvědčena, že toto centrum je u mužů posunuto mnohem níže. Produkce pohlavních hormonů (testosteronu) v tomto centru u sexuálně aktívních (mladých) můžů samozřejmě kromě těla (viz muskulatura) zaplavuje i mozek, což se děje - jako paraplegiku s kompletní míšní lézí na Th11 se mi chce napsat "bohužel" - i po úrazu páteře a míchy. Ta údajná "naděje" mužů, jakoby jejich mozek mohl souložit - upokojit své sexuální potřeby nezávisle na těle, je v tomto světle iluzorní. Dokud jsem se nedozvěděl, že z oblasti Th12 (tedy v blízkosti mého poranění) vychází kořeny reflexně-míšního erektilního oblouku do penisu, tak ve snaze obnovit svůj sexuální život jsem zničil dvě vakuové pumpy (první ze vzteku, druhou ze zoufalství). V praxi to vypadá tak, že pokud má plegik zachován tento reflexní míšní oblouk, ačkoli "tam dole" nic necítí, jeho partnerka se jeho penis může postavit do provozuschpného stavu sama, a vyřádit se ne něm až do zemdlení, zatímco partner si dlouhé chvíle může přečíst burzovní zprávy v Hospodářských novinách - přičemž občas pohledem (u línějších jedinců postačí i sluchem) může zkontrolovat, zda partnerka je již "hotová". Z vlastní zkušenosti jsem měl možnost poznat, jaké to je ochrnout na vrcholu produkce testosteronu ( 31 let - r.1987) - ostatně úraz se mi stal v souvisloti s (nešťastnou) láskou. To, co ještě před několika minutami mužům přinášelo rozkoš, za kterou by byli ochotni upsat se Peklu, náhle představuje nekončící utrpení. Připadal jsem si tehdy jako přetopený parní kotel lokomotivy odstavené na slepou kolej, kterému náhle zrezl přepouštěcí ventil...Nezapomenu na dny, kdy jsem puzen sexuálním apetitem dychtivě sledoval internetový přenos z bordelu ( portál Big sister), a nekonečně záviděl chlapům, jejichž ventil tu rychleji, tu pomaleji fungoval, a zatímco já usínal se zamáčknutou slzou a práškem na spaní, oni se výtečně zrelaxování vraceli k dennímu stereotypu. Ano - byly i světlé okamžiky, to když jsem měl po čtyři léta poměr s rozvedenou paní, které postačila laskavá náruč citově vyprahlého vozíčkáře. Bohužel - moje mechanickými vozíky vytrénovaná pevná náruč postačila jen ty čtyři roky...Pak si našla jedince s funkčním ventilem, který udrží moč i stolici až do chvíle, kdy je společensky přijatelné se obou odpadních produktů metabolismu organismu zbavit...
Vlastně jsem rád, že teď po padesátce, když kotel již vyhasíná a tlak páry je snesitelný, už nemusím řešit tu kvadraturu kruhu - být tělesně postižený, ovšem nikoli sexuálně (Bůh paraplegiku pro jeho třetí úd vyjímku nedává). Je vlastně škoda, že teď, když jsem konečně taknějak "v poho" si tohoto poklidného zůsobu života (bydlím sám v Domě s pečovatelskou službou - ve svých 56 letech jsem zde zdaleka nejmladší), vzhledem ke zdravotním problémům provázejícím mé postižení, si příliš dlouho neužiju...No - holt jsem v tom svém životě neměl štěstí....
Takže, milé Šářiště - opravdu jsou ochrnutí muži na tom lépe?

Tester | 28.2.2013 8:20
No asi jako david jsem taky zaskocen vyjadrenim holek..a taky bych jim zaroven chtel podekovad ze se nebaly sem prispet..
Skip | 28.2.2013 13:58
Co k tomu všemu říct? Můj jediný problém je to soukromí, jak psal Daniel M. Jinak v podstatě naprostá pohoda, tedy až na to že momentálně nikoho nemám, takže žádný sex, ale to není problém sexuality na vozíku. Vím, že až zase budu mít partnerku, nebudu mít se sexem žádný problém. Nevím, nakolik může diskuse (na internetu nebo relálná) pomoct "začátečníkům". Já neměl nikoho, s kým bych něco konzultoval. Prostě jsem do toho vletěl po slepu, dělal jsem, co jsem zvládl a postupem času se nestačil divit, jak to moje tělo dokáže reagovat. Takže prožívám orgasmus a to nepatřím k těm, kteří ejakulují. Prostě to najednou přijde a je to stejné jako za živa. Mohu porovnat, protože jsem jako zdavý sex zažil. Někdy si sice postesknu, že ta a ta poloha už nejde, ale s tím nic nenadělám.

Nemám problém o sexu mluvit a komukoliv rád na cokoliv odpovím, když se zeptá. Mluvím jen sám za sebe, protože mě nebaví rozvíjet teorie o mindrácích chlapů a ženských. Tím nijak nesnižuji a nebagatelizuji třeba ty problémy, o nichž mluvila Šáriště. To plně respektuji a věřím, že je to velký problém. Ovšem třeba Jurovi "elaboráty" mi přijdou přínosné asi jako mokrý toaletní papír. Nehledě ke snaze o konfrontační tón poslední věty jeho posledního příspěvku. Právě kvůli takovým větám, z nichž čiší útok a snaha píchnout si do dalšího diskutujícího se celá diskuse na Lide.cz zvrtla. Když jsem se podíval na screeny, hned mi bylo jasné, o koho jde. Takže chcete-li se zaplést to absolutně neplodné diskuse s člověkem, který ve svém diskusním fóru hlásal, jak přidá cihlu k cihle a každý příchozí přidá další, až vybudují já nevím co ve virtuálním světě...pak je vám přáno. Jen se modlím, aby ho sem nevystopovala jeho úhlavní nepřítelkyně, to by zas bylo něco. Prostě od lidí, co žijí hlavně diskusemi na netu radši dál (říkám já sobě). Aspoň vím, co už nemám číst a hlavně na nic tomuto člověku neodpovídat, i kdyby se k tomuhle nějak vyjádřil. No, varoval jsem a je to už na každém z vás, jak s tím naložíte.

Asi tak. Dodám ještě, že jsem kvadrouš C4-6. Můj ksicht i přezdívka jsou dostatečně známy a jméno je Marek Sedlák. Nemusím se schovávat do anonymity.
David Lukeš | 28.2.2013 14:38
Díky všem za příspěvky. Jde opravdu o individuální záležitost, která se opravdu musí řešit s ohledem pohlaví, druh postižení a také psychické rozpoložení, ale abychom naší diskuzi posunuly do dalšího "dílu" - vybral jsem zatím dvě témata -

Prostředí (jak psal Dan M. a vyjádřil se i Skip) - bohužel ne každý je schopný se 100% osamostatnit a tedy vždy bude nějakou asistenci potřebovat
Chuť na sex z pohledu pohlaví a výšky léze - i my na stránkách CZEPA píšeme - cituji:

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Muži i ženy po poškození míchy jsou schopni vyvíjet sexuální aktivitu a pokračovat v dřívějších partnerských vztazích nebo navazovat vztahy nové. Je však třeba odvážně, citlivě a současně s velkou dávkou trpělivosti překonávat vnitřní zábrany a objektivní potíže.

Je důležité, aby se vzrůstající psychickou i fyzickou kontrolou nad svým tělem se probouzela i odvaha vstupovat do kontaktu s lidmi mimo zdravotnické zařízení a mimo nejužší rodinu. Člověk po poškození míchy potřebuje získávat pocit, že je druhými brán jako sociální partner, který jim může také něco poskytnout.

Současně je třeba získat vztah ke svému tolik změněnému tělu, snažit se učinit jej opět upravené a atraktivní.

Lidská touha po sexu se po poškození míchy nezmění. Také mnohé reakce lidského těla zůstávají stejné. Je ale změněna schopnost vnímat pocity v genitáliích a schopnost fyzického pohybu v průběhu sexuálního styku. Rozsah změn závisí na výši postiženého segmentu a na tom, jestli je postižení úplné nebo částečné.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Lidská touha po sexu se po poškození míchy nezmění - jde tedy o problém chutě? Nebo se mění i samotná touha?


Více zde: http://www.czepa.cz/poraneni-michy-/faqcbm_635141/15/ - věnujte i pozornost autonomní dysreflexii, z vlastní zkušenosti vím, že je to jedna z nejbolestivějších věcí co jsem v životěš zažil a můj kamarád kvůli tomu umřel, když mozek nezvládl zvýšený tlak


Jura | 28.2.2013 14:45
Šářiště - samozřejmě, že i v mém věku pohled na erotické scény ještě probouzí kamsi zasunuté libido. Řekneš si - aha, tak ono je to u těch chlapů přece jen v tom jejich mozku. Ano - dívám se očima, které mám v hlavě - nikoli v pohlaví. Bez oné produkce testosteronu proudícího do mozku z pohlaví bych libé pocity měl spíše z pohledu na kurz vaření.

Pane Sedláku - popsal jsem své zkušenosti se sexuálním životem coby paraplegik s kompletní míšní lézi v oblasti Th 11, pokud jste na tom jinak (lépe), pak se radujte a užívejte si reálného života. Nechápu, proč Vás můj popis (podotýkám - mé osobní situace) tak nadzvedl. Dokonce tak, že drtivou většinu komentáře k mé osobě zabírají "informace" nijak nesouvisející s tématem. Myslím, že rozumný jedinec pochopí, který příspěvek se snaží vyvolat konfrontaci, ve snaze (jako obvykle) zabít pro plegiky tak citlivé téma. Apropos - mokrý toaletní papír je pro paraplegika velmi přínosný materiál - utírám si s ním - však víte co.
Zuzka M. | 28.2.2013 19:47
Jura a Skip - chlapi nehádejte se!!! :D Štěstí, že tato diskuze je pouze na internetu a ne někde v osobní přítomnosti, nevím totiž jak by to mezi vámi dopadlo.
David L.-upřímně jsem nezažila situaci, že by u mě mohl být pohlavní styk bez lubrikantu. Ne,že by mě to bolelo, to bych musela pohlavní orgány cítit ale bez vzrušení partner by měl obrovský problém. Mazlení a líbání je samozřejmě krásné a jsem ráda, že mohu aspoň to ale sexuální chuťe mi to nenavnadí. Je v tom možná i psychika ale sama vím, že jsem se po nehodě tím hodně trápila a v Kladrubech jsem potkala mladou holčinu (Šáriště - a upřímně a moc ti děkuji, že si mě vyslechla) a zjistila jsem, že v tom nejsem sama. Hodně mi pomohlo že jsem s ní mohla otevřeně o tomhle mluvit a to, co mi poradila bylo nad zlato :DDD Mimochodem, řídím se tím Šáriště pořád :D Když nemám chutě já, neznamená to, že musí trpět i partner :D
A Davide souhlasím s článkem, který si sem napsal :)
Jura | 1.3.2013 1:37
Zuzko - mohu tě ubezpečit, že já jsem se sem hádat nepřišel. Rozhodně nemíním ničit jediné téma, které se tu - k mému překvapení - za rok mého působení zde ujalo. Těch zatímních 27 příspěvků je bez konkurence - vždyť diskuse v Privátní sekce na toto téma (Sex Vztahy) má jen 16 příspěvků, a naposledy se tam cosi málo podiskutovalo loni zjara (snad že na jaře se probouzí nejen příroda, ale i sexuální pud) . Co se týče obav z fyzické konfrontace dvou vozíčkářů - od té doby, co jsem byl těsně po úrazu při rehabilitaci v Hrabyni v tamější ústavní hospůdce (říkalo se jí "Kruhovka") svědkem rvačky dvou vozíčkářů, kteří pak museli prosit asistenty, aby je zvedli ze země, jsem se rozhodl, že v nastávající vozíčkářské "kariéře" se v tak nedůstojné situaci nikdy nechci ocitnout. Ostatně - od zlostného bušení do klávesnice k oné nedůstojné fyzické konfrontaci vede velmi obtížná, dlouhá a nikoli bezbariérová cesta... Ale abych nezapoměl - pan Sedlák varuje před diskusemi se mnou - je to prý nebezpečné. Co když pak odkudsi z hlubin zraněné lidské duše na povrch vypluje PRAVDA? ;-)
Skip | 1.3.2013 11:32
Davide, já ti nevím, jaký vliv má výška léze. Sice jsme se dlouho neviděli, ale sám víš, že jsem kvadrouš jak poleno. C4-6 je docela vysoko a chutě mám pořádný a zvládám docela dost. Já jsem totiž hodně otevřený člověk a řeknu vše hned na rovinu. Mám na mysli to, jak to se mnou je. Nejlepší je podat vše s humorem. To všechny moje partnerky za těch mých 20 let na vozíku oceňovaly. Humor je uvedl do uvolněné nálady, věděly, že se není čeho bát. Prostě když zahlásím "bažant", tak hup dolů a nasadit bažanta a je to. Stanou se i nehody jako třeba prd při 69:-) No trapas jak sviňa, ale co nadělám. Hned jsem ji odvolal z těch míst a pak jsme se tomu ještě několikrát zasmáli při různých příležitostech. Je to asi v člověku - už za živa jsem měl tu vlastnost, že z toho, za co jsem se třeba styděl, jsem si dělal legraci. Tím jsem nedal prostor ostatním, aby se mi posmívali, naopak se smáli se mnou. Prostě si myslím, že je to všechno hodně v hlavě a přistupovat k ženě se spoustou mindráků, to se nedá.

No ale zpět k té výšce léze. Já si myslím, že je to jak se stupňem postižení. Nedá se to zanést do tabulek. Zkrátka co kvadrouš/parouš to originál, jak jsem o tom psal v tom článku na blogu. Ten cítí to a ten zas tohle.

Co se týče AD, tak s tou mívám problém v noci, když se mi naplní močák a svěrač nechce pustit. Po vycévkování vše okamžitě mizí. Při sexu jsem ji nezaznamenal. Párkrát jsem měl po levitře dost nízký tlak, ale dalo se to zvládnout. Jinak bez komplikací.

Zmiňoval jsi film Tanec na vodě, jak tam měli tu skupinu a terapeut jim říkal o jiných možnostech uspokojení partnerky. Ten černoch, tuším Wesley Snipes (možná se mýlím, nejsem si teď jistý) byl dost vehementně proti lízání. To jsem moc nechápal, ale asi to někdo nerad. Co ale hlavně považuju za jakési poselství toho filmu, je, aby vozíčkáři nebyli blbí a neodmítali ženu s tím, že si mohou najít lepšího chlapa, zdravýho, který jim bude schopen udělat to a to... Vzdávat to předem je blbost. Navíc ta žena je dospělá a ví, co chce, takže je kravina chtít rozhodovat za ni. Když to potom ve vztahu nebude z jakýchkoliv příčin fungovat, je to o něčem jiném. Ale tak je to i mezi zdravými. Prostě, kdo něco vzdává předem, má holt smůlu a pak může jen fňukat...třeba na diskusích.
BOrej | 6.3.2013 19:36
Dovoluji si také přispět.Sedím nuceně deset let,za tu dobu jsem nepoznal jediného vozíčkáře,který by mohl mít orgasmus.Výjimkou byl jistý muž z Brněnska,který se chvástal,že může a že má i ejakulaci.Měl segment L1.Nevím, nikdo mu nevěřil.

Vztahy vidím velmi složitě.Mladým klukům jde hlavně o sex,o prožitek z něj.Nějaké řeči o citech je moc neberou.A je i mnoho moderních dívek,které potřebují chlapy akční zdravé a prachaté. Takže v tom vozíčkář jaksi nestačí.Ono je i umění udržet vztah v případě kdy je muž ženatý a stane se mu to v manželství.Každý jsme jiný,ale moje zkušenost je ta,že pokud muž prostě nemůže v intim oblasti být na sto procent, hledat vztah na vozíku je utopické.
Why not ? | 7.3.2013 13:40
Drazí přátelé, kamarádi, známí i neznámí .. inu chtěla bych reagovat na neustále rádoby žádané téma – yes, we can .. předem upozorňuji, že koho zajímá pouze slovo sex jako takové a s ním spojené veškerá potěšení, může jít vklidu věnovat svou pozornost něčemu zajímavějšímu .. jde mi o to, že neustále čtu něco s čím absolutně nesouhlasím, samozřejmě, že sex je velmi důležitý v partnerství, kdo tvrdí, že ne, lže .. sex bez lásky lze, láska bez sexu ne .. kdo však hledá jen sex, najde ho vždycky, sex se dá koupit za peníze, já chci ale mluvit o partnerství a lásce spojené s tímto magickým požitkem .. existuje spousty materiálů pro mladé lidi čerstvě po úraze .. ale i tito měli před incidentem nějaký život, představy, sny a touhy .. od dítěte, kdy člověk pomalu zraje a dospívá .. myslím si, že pokud se dva lidé milují nepotřebují knížku k tomu, aby věděli, že mohou .. láska přichází bez literatury, bez přání a kouzel .. láska je dar a záleží jen na konkrétním jedinci, jak se ke své nové situací postaví, nebo nepostaví .. láska je o kompromisech a vše je o lidech, přestaňme už konečně zvýhodňovat nebo neznevýhodňovat lidi podle hendikepu .. nemluvím tady o postižení mentálním .. lidé s poúrazovým hendikepem se nemění .. nelze změnit člověka, v základu bude stejný, s vozíkem nebo bez něj .. když někdo bude chtít stále hledat, hledat bude, kor v dnešní době přístupnosti díky internetu kamkoliv se mu zamane .. jde tady o věrnost, důvěru .. v dnešní době téměř nemožné .. ano můžete mě napadnout, že monogamní není ani labuť .. kdo chce psa bíti, hůl si vždy najde .. je to nekonečné téma, otázkou je mi zda je opravdu tak potřebné propagovat sex vozíčkářů .. pokud mám problém, nejprve ho neřeším sám, pak s partnerkou nebo nejbližšími .. teprv když vyčerpám všechny možnosti svých možností, potom se snažím svěřit odborníkovi .. pak taky hodně záleží komu .. opět je to věc zcela individuální .. nemluvím o tom, jak těžké je se srovnat s tím, že už nikdy to nebude jako dřív, ale můžu se stále snažit chovat jako slušný člověk s morálními hodnotami, se vší ctností a svátostí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, je hrozně jednoduché říci jsem takový, taková .. je to jen pohodlná výmluva, vždy bude těžší dělat věci dobře než špatně .. srovnala jsem teď lidi rovnocenně .. kdysi bylo normální najít si partnera a strávit s ním celý život .. mít děti .. spolu zestárnout, být vpohodě, smát se, žít a bavit se .. dnes si připadám ale jako ufon .. lidé se rozchází, schází jak mají náladu .. nemají žádné hodnoty, cíle .. žijí pro zábavu ze dne na den se podvádí a ještě si to tvrdě obhajují, promiňte, nestojím o takto chudobný život, to raději budu sama, než vědět, že nemůžu věřit, spolehnout se nebo se svěřit .. nerozumím tomu, jak se na sebe můžou pak usmát v zrcadle a může za to dnešní uspěchaná doba počítačů .. lidi se nudí a neví co by .. zapomněli opravdově žít .. protože vše je k mání a dostání .. ale za jakou cenu .. myslete si, že jsem divná .. nebo co je komu milé .. jsem zvyklá .. věřím v lásku a věrnost a nestydím se za to .. vždycky budu vědět, že moji rodiče mě dobře vychovali a byli mi vzorem po celý můj život .. proto žijte s tím, s kým víte, že když zkrachují elektrárny a nepůjde ani internet ani televize .. že ten život bude za to stát .. slovo sex je všeobecně velmi zajímavým tématem .. ale pořád je to jen obyčejné slovo, bez kterého si nedovedu představit současně slovo láska .. ano, jsem sobec, ale na kterou stranu ? děkuju všem, co dočetli až sem .. s pozdravem a přáním pěkného dne, jedna střelená baba .. prostě mi vadí celkový přístup společnosti .. tak jsem divná, promiň te ..
David Lukeš | 8.3.2013 22:12
Pokusím se dát dohromady pokračování a pověsit ho příští týden, abychom mohli rozvíjet už konkrétní téma/témata

k příspěvku Why not ? ... ano, láska je magická věc a to nikdo nerozporuje, v tom se člověku po úraze opravdu nic nemění, morální hodnoty ponecháme stranou, to je otázkou každého jednoho člověka a jak se říká, hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

S čím ale opravdu nemohu souhlasit je, že v sexu po úraze se nic nemění a že informací je spousty, informace nejsou skoro žádné a jak je vidět tady v příspěvcích, změní se také mnoho - zejména u žen, nelze tedy hodnotit po jedné, nebo více svých osobních zkušenostech celou skupinu spinálních pacientů na vozejku, které opravdu trápí spousty věcí - ztráta citlivosti, erekce, nemožnost vyvrcholení, úniky moči, autonomní dysreflexie, asistence, prostředí atd. - to jsou opravdu specifická témata, o kterých musíme mluvit
Jura | 9.3.2013 2:02
Obývám se, že pisatelka s anonymním nickem (proč ne?) nepochopila oč v této diskusi jde...Tady přece vůbec nejde o "propagaci sexu vozíčkářů" (či dokonce o podporu promiskuity), ale právě naopak - od jeho odtabuizování. Připadá mi, jako by byl napsán fyzicky nehendikepovanou dámou, prožívající krizi středních let - viz důraz na lásku a věrnost - která očekává od tělesně "zneškodněných" mužů to, co se jí dosud nedostalo od mužů fyzicky po všech stránkách zdatných - totiž, že hendikep v oblasti tělesné bude kompenzován přednostmi v oblasti duševní. Snad proto tato diskuse tolik pohoršuje...
David Lukeš | 12.3.2013 20:51
Možná naleznete odpovědi na své otázky v poradně První krok
| 13.3.2013 13:49
Nestačím žasnout, co jsou lidé schopni vydedukovat z jednoho příspěvku v diskusi. Mám na mysli reakci na příspěvek Why not? Nechápu, co je na tom, co napsala, tak popuzující, že je hned nazvána nehendikepovanou dámou, prožívající krizi středního věku a hledající u hendikepovaných to, co nenašla u zdravých. Její názor je zcela legitimní a prakticky se vším lze souhlasit. Pořád se v různých příspěvcích mluví o odtabuizování tématu sexu na vozíku. Mně ale připadá, že odtabuizovat by si to měl hlavně každý sám v sobě a v první řadě o tom všem mluvit s partnerem/kou, protože všechny možné diskuse nikdy nedají ty potřebné informace, zvlášť když se zapojí jedinci, kteří šmahem někoho odsoudí. Jenže ono být tolerantní a pochopit, to je také docela umění a známka jisté vyzrálosti.

Když píšu nebo mluvím o sexu, jsem dost explicitní. Není to ale z nějakého exhibicionismu nebo snad z touhy dělat ze sebe v této oblasti nějakého borce. Nic takového nejsem a své zkušenosti podávám tak otevřeně proto, aby bylo jasné, že není třeba se něčeho obávat, ale hlavně je to potřeba jako první probírat s tím nejbližším, tak jak píše Why not? a jak jsem o tom ostatně psal i já. To je ten prvotní krok, bez kterého to nikdy nepůjde.

Chtělo by to také číst pozorněji, protože Why not? nenapsala, že se v sexu po úraze nic nemění. Napsala, že člověka v základu změnit nelze, ať už je nebo není na vozíku. To je velký rozdíl a inteligentní lidé ho chápou.

Hodnoty, kterých si Why not? v životě cení, nejsou nijak odsouzeníhodné. Každý je má jiné a každý má právo vyjádřit je. Netolerantnost a odsuzování se mi z hloubi duše příčí.

Takže, Why not?, rozumím dobře tomu, co jsi chtěla vyjádřit, nepovažuji tě za nějakou pitomou ženskou, která neví, o čem mluví, a přeju ti, abys nacházela v životě co nejvíc toho, čeho si ceníš, i když je to tak těžké, když se podíváš kolem sebe, jak o tom píšeš.
Skip | 13.3.2013 13:51
Nestačím žasnout, co jsou lidé schopni vydedukovat z jednoho příspěvku v diskusi. Mám na mysli reakci na příspěvek Why not? Nechápu, co je na tom, co napsala, tak popuzující, že je hned nazvána nehendikepovanou dámou, prožívající krizi středního věku a hledající u hendikepovaných to, co nenašla u zdravých. Její názor je zcela legitimní a prakticky se vším lze souhlasit. Pořád se v různých příspěvcích mluví o odtabuizování tématu sexu na vozíku. Mně ale připadá, že odtabuizovat by si to měl hlavně každý sám v sobě a v první řadě o tom všem mluvit s partnerem/kou, protože všechny možné diskuse nikdy nedají ty potřebné informace, zvlášť když se zapojí jedinci, kteří šmahem někoho odsoudí. Jenže ono být tolerantní a pochopit, to je také docela umění a známka jisté vyzrálosti.

Když píšu nebo mluvím o sexu, jsem dost explicitní. Není to ale z nějakého exhibicionismu nebo snad z touhy dělat ze sebe v této oblasti nějakého borce. Nic takového nejsem a své zkušenosti podávám tak otevřeně proto, aby bylo jasné, že není třeba se něčeho obávat, ale hlavně je to potřeba jako první probírat s tím nejbližším, tak jak píše Why not? a jak jsem o tom ostatně psal i já. To je ten prvotní krok, bez kterého to nikdy nepůjde.

Chtělo by to také číst pozorněji, protože Why not? nenapsala, že se v sexu po úraze nic nemění. Napsala, že člověka v základu změnit nelze, ať už je nebo není na vozíku. To je velký rozdíl a inteligentní lidé ho chápou.

Hodnoty, kterých si Why not? v životě cení, nejsou nijak odsouzeníhodné. Každý je má jiné a každý má právo vyjádřit je. Netolerantnost a odsuzování se mi z hloubi duše příčí.

Takže, Why not?, rozumím dobře tomu, co jsi chtěla vyjádřit, nepovažuji tě za nějakou pitomou ženskou, která neví, o čem mluví, a přeju ti, abys nacházela v životě co nejvíc toho, čeho si ceníš, i když je to tak těžké, když se podíváš kolem sebe, jak o tom píšeš.
Jura | 13.3.2013 21:52
Pane Sedláku, to co se Vám podařilo vydedukovat z mého příspěvku, je neméně úžasné ;-).
David Lukeš | 14.3.2013 22:23
Why not? se dotkla citlivého místa. Jak píše ona i Skip, tak určitě je nutná komunikace lidí mezi sebou, partnerů. Ale spousty lidí řeší problémy, které se i tady v diskuzi objevily a právě tyto problémy často znamenají, že žádného partnera nemají. Pokud mají, určitě by měli začít na prvním místě mluvit s ním, třeba by pak zjistili, že se navzájem trápí věcmi, které ve skutečnosti za to nestojí, že se jimi trápí pouze v domnělé představě, že to vadí tomu druhému.

Základem je pomoci druhému a každý příspěvek může někomu pomoci. Takže se opravdu nebojte vyjádřit každý svůj názor, nikdo nemáme patent na rozum a naše odlišnost dělá život zajímavější.
Why not ? | 15.3.2013 15:17
Díky Skipe, to je přesně to, v co jsem doufala po přečtení .. myslela jsem to přesně takhle, nicméně toto není místo, kde bych se ještě kdy chtěla podělit se svými některých z pocitů : ) nemám totiž ráda jásající místa přebíjející se názory a řízené diskuze ke kýženému směru, viz pan Jiří .. přeji hodně zdaru a úspěchu v komunikování a díky Daví .. moc pěkné !
Jura | 16.3.2013 1:39
Milostivá paní Pročneová, taky já jsem se v reakci na Váš příspěvek dovolil podělit se svými pocity (zakládajícími se na zkušenostech), což uvozuje slovní spojení "připadá mi ...". Nic jiného mi ostatně nezbylo, protože jste sem vstoupila anonymně, a tudíž vůbec nic o Vás nevím. Vlastně jediné, v čem jsem si jist je pouze to, že jste opravdu žena, protože chlap by toto nenapsal.
P.S. Pokud je tato diskuse řízena, pak výhradně zadavatelem tématu.
Přidej komentář
banner-handy.jpg
cpv_banner-3-2.jpg