Zdražení sociálních služeb – část 2.

Jak bude proces zdražování služeb probíhat? Lze se tomu nějak bránit?

Od 1.1.2023 dojde k novelizaci prováděcí vyhlášky zákona o sociálních službách č. 505/2006 Sb. v části úhrady. U této novelizace jsme si ověřili, že je důležité se umět ozvat a svým politikům vznášet své obavy. Původně nebyl navrhován malý ochranný mechanismus pro uživatele/klienty osobní asistence a uživatele/klienty pečovatelské služby. V průběhu schvalování byla do připravované novely zapracována změna, kdy výše úhrady zůstane v původní výši 135 Kč/hod. pro osoby, kterým se služba poskytuje v rozsahu vyšším než 80 hodin měsíčně. To mimo níže uvedené scénáře může vzbudit spekulativní možnost, kdy by služby cíleně poskytovaly omezené množství hodin času, aby tento čas mohly účtovat za zvýšenou částku 155 Kč/hod. Nicméně, do této spekulace se v tomto článku pouštět nebudeme, protože zde doufáme, že služby zachovají standard a rozsah péče, který byl dosud smluvně ujednán.

Protože již je téměř jisté (čekáme již jen na vyhlášení novelizace ve sbírce zákonů), že ke zvýšení maximální částky, kterou mohou služby účtovat, dojde, pojďme si vyjasnit, jak zdražení může formálně vypadat.

Jak je již výše uvedeno, sociální služby uzavírají s klientem/uživatelem smlouvu o poskytování sociální služby a v té by měla být uvedena i výše úhrady. Smlouva má být sjednávána dobrovolně a po oboustranné shodě.

1. Ve smlouvě je uveden odkaz na „ceník“

Některé služby mají ve smlouvách odkaz na „ceník“ (a to, i když netvoří ceny podle zákona o cenách) a „ceník“ si samovolně upraví, uživateli/klientovi změnu „cen“ oznámí a klient/uživatel ze strachu, aby mu služba neodmítla poskytnout péči (např. protože má tzv. plno), tento diktát přijme.

a. Řešením je: upozornit službu, že úhrada musí být sjednaná ve smlouvě. Pokud sjednaná není, služba porušuje zákon. Nevýhodné ujednání „máme to v ceníku“ je z tohoto pohledu neplatné. Neplatnosti se může klient/uživatel dovolávat. Pak by měla služba vyjednávat o uvedení úhrady dodatkem do smlouvy. K podepsání dodatku služba nesmí nutit a je jen na klientovi/uživateli v jaké formě bude s uzavřením dodatku souhlasit.

b. Proč toto řešení nejspíš nezafunguje? Protože služby bez jakékoliv kontroly mohou klientovi/uživateli při objednávání termínu péče a asistence říci, že v daném čase nemají kapacitu. Sice mají sjednanou smlouvu, rozsah péče, ale ve smlouvách je často uvedeno, že péče v konkrétním čase a dni bude poskytnuta individuálně dle kapacity služby a potřeby uživatele/klienta. Mnoho služeb je sjednáno na dobu určitou a na prodloužení se musí strany také dohodnout, nebo uživatel/klient bude podávat novou žádost a je otázkou, zda bude do služby znovu přijat.

Když pak služba bude dělat, že prostor a čas nemá, může se klient/uživatel složitě soudit nebo podávat podnět inspekci sociálních služeb, ale pokud potřebuje nakrmit již druhý den, nemusel by se bez potřebné péče výsledku svého sporu dožít. Postup služby není v pořádku, je manipulativní a hraničí až se zneužitím tísně uživatele/klienta. Podle zpráv z praxe se ale bohužel nejedná o ojedinělé případy.

2.  Výše úhrady je součástí smlouvy – zvýšení úhrady bude prováděno dodatkem

Některé služby mají ve smlouvách výši úhrady ujednanou. Potud splňují zákonnou povinnost. Bohužel mají ale k úhradě dovětek, že v případě změny úhrady (zpravidla zdražení) je uživatel/klient povinen podepsat dodatek o změně. Pokud dodatek nepodepíše, posuzuje se to jako porušení povinností ze smlouvy a smlouva se ukončí (výpovědí).

a. Řešením je: upozornit službu, že stanovení povinnosti podepsat dodatek (tedy dobrovolný souhlas) s výhružkou sankcí ukončení smlouvy, je neplatné ujednání ve smlouvě. Jde svým způsobem o vydírání „podepiš, nebo...“. Pravděpodobně služby jen právně nechápou, jak si zajistit možnost zdražit a oprávněně očekávají, že uživatel/klient by dobrovolně k takové možnosti nesvolil. Ujednání, pojištěné i prohlášením jinde ve smlouvě, že se uživatel/klient zavazuje dodržovat všechna pravidla sjednaná ve smlouvě, působí jako nutné a nejen klienti/uživatelé, ale i třeba jejich opatrovníci dodatky podepisují a nepřijde jim na tom nic zvláštního, že ho musí (nemají na výběr) podepsat; podepsat dodatek, kterým by jinak měli vyjádřit svoji pravou a svobodnou vůli a souhlas s daným textem.

Málokdo má při sjednání smlouvy ostré lokty, a i kdyby měl toto právní povědomí, v čase, kdy službu zpravidla akutně potřebuje, je rád, že při nedostatečné kapacitě služeb vůbec nějakou službu sehnal, tak podepíše cokoliv, protože pokud by uplatňoval nároky na úpravu smlouvy, musela by služba chtít na úpravu přistoupit.

Často smlouvu sjednává sociální pracovnice, která důsledkům provedených změn při úpravě smlouvy dostatečně nerozumí, a proto úpravu odmítá, často se slovy „nám to dělal právník, my do toho nesmíme zasahovat“. V horším případě se uživatel/klient dozví „když se vám to nelíbí, tak my vám službu neposkytneme“. O oprávněnosti a respektování práv si klient/uživatel ve slabší (závislé) pozici může nechat jen zdát.

b. Proč ani v tomto případě se nemůže bez vážného rizika klient/uživatel ozvat a vymáhat svá práva si asi snadno domyslíme. Zdůvodnění by bylo velmi obdobné jako u písmene uvedeného v bodě 1.

3. Valorizační doložka – jednostranné zvýšení úhrady

Některé služby mají ve smlouvách zapracované tzv. valorizační doložky (podmínky jednostranného zvýšení úhrady). Úhrada je ve smlouvě řádně sjednána, ale služba si vyhradila za určitých podmínek zdražit.

a. Pokud je valorizační doložka zapracovaná „když to dovolí legislativa“ nebo „pokud se zvýší částky v zákoně/vyhlášce“ apod., je toto ujednání nevykonatelné, neboť částky uvedené ve vyhlášce jsou maximální. Pokud se maximální částka zvýší, tak to neznamená, že služba může jednostranně zdražit, ale jen, že kdyby úhradu nastavovala, tak ji může podle svých nákladů nastavit vyšší. Jde o to, že zvýšení maxima nic neříká o skutečné nákladovosti služby a kdyby si např. ministerstvo usmyslelo strop úplně zrušit, jak by potom mohlo vypadat ono zdražení? Z logiky nijak – ujednání je nevykonatelné, služba si to prostě špatně právně upravila.

b. I v případě výše uvedeného bodu je nutné připomenout, že vynucení si oprávněného postupu pro uživatele/klienta příznivého, že služba nemůže takto vadnou doložku uplatnit, je v pouhé teoretické rovině (zdůvodnění nalezneme písmene uvedeného v bodě 1.).

c. Pokud jsou ve valorizační doložce definované možnosti, v jakých případech může služba zdražit a o kolik (např. o inflaci), pak jde pravděpodobně o nejčistější způsob zvýšení úhrady (samozřejmě by ještě záleželo, jak budou důvody uvedené – např. „protože svítí slunce“ asi neprojde, ale „navýšit o procento, odpovídající kladnému procentu meziroční inflace...“ už nejspíš obstojí)

Služba by měla mít ve smlouvě i uvedeno, jakým způsobem navýšení (pouze) oznamuje, nenutí k sepsání dodatku a zda má klient/uživatel právo na doložení kalkulace zvýšení, aby si postup služby mohl zkontrolovat. Zdražení nesmí překročit částku maxima uvedenou ve vyhlášce, ale do tohoto stropu, služba zdražovat může, pokud splní podmínky, které jsou ve smlouvě u valorizace uvedené.

d. I v případě bodu c. je třeba upozornit, že při sepisování smlouvy nemohl pravděpodobně funkčně klient/uživatel protestovat vůči takovéto doložce, ačkoliv ji mohl chápat předem jako rizikovou.

Je tedy jen na službě a na její znalosti prostředí, uživatelů/klientů a schopnosti nalézt jiné zdroje financování služby, jestli a o kolik zdraží (a využije svých ustanovení o valorizaci). Nicméně toto zpracování je právně nejčistější a v případě sporu by klient/uživatel měl nejmenší šanci proti službě uspět.

Patová situace

Ujednání ve smlouvách bývají rozmanitá, rozmanité bývají také způsoby zdražení služby. Málokdy se v tom orientují samy služby, a ještě méně se v možnostech orientují uživatelé/klienti a jejich opatrovníci, rodiny, zástupci. Omezení a regulativy „trhu“ služeb pravděpodobně významně omezují vznik dalších služeb. Dá se odhadovat, že konkurence (resp. výrazné rozvolnění současně s kontrolou, aby nedocházelo ke kartelovým dohodám) by sociální oblasti mohla pomoci. Zatím je ale tato možnost v nedohlednu.

Pravděpodobně nikdo nezpochybňuje potřebu vyšších prostředků, které by měly plynout do služeb, ale málokdo domýšlí důsledky pro uživatele/klienty závislé na poskytování péče. Tato situace je patová.

Klienty/uživatele je možné upozornit na možnost získání dalších sociálních dávek, které ale pravděpodobně už v této chvíli čerpají (např. příspěvek na bydlení, příspěvek na mobilitu), ale systematicky vyřešit tíživost situace budeme moci až ve chvíli, kdy bude možné do sociálních služeb přilákat více dárců, sponzorů a prostředků nejen ze státního rozpočtu. Až se najdou prostředky nejen ve státní pokladně, ale až budeme sociální témata stavět do popředí zájmů naší společnosti a každý z nás si bude pokládat za svou čest podporovat nějakou službu ve svém regionu, nebo uneseme (účelové) zvýšení daní, aby bylo na vyšší financování služeb, pak pravděpodobně bude snadnější uvolnit další a další prostředky z již tak napjatého rozpočtu.

Do té doby je velmi těžké radit osobám, které jsou odkázány na péči, aby se nedaly, aby se bránily, aby se domáhaly svých práv, anebo aby se se svou situací smířily. Minimálně v té poslední „radě“ by se mohlo snadno stát, že by byla vyložena spíš jako výsměch. A nejspíš bychom nebyli daleko od pravdy.  

Mgr. Radka Pešlová je zkušená právnička, která se specializuje na sociální právo. Kromě lektorské činnosti se věnuje poradenství, mimo jiné i prostřednictvím České asociace paraplegiků – CZEPA.
O zprostředkování právního poradenství Mgr. Pešlové můžete požádat prostřednictvím sociálních pracovnic asociace CZEPA.

Zdroj foto: Andreas Breitling z Pixabay