Přidej
příběh
foto k článku
3.2.2020 | Celá ČR | Mrázková Marcela redakce VOZEJKOV

Kamil: Peer mentoring mi po úrazu míchy pomohl úplně nejvíc

Kamil měl před dvěma lety úraz u bazénu, na který si přesně nepamatuje. Důsledkem je poranění krční míchy s následnou tetraplegií. Je po dvou transferech šlach a v současné době už by měl mít „to nejhorší“ za sebou – žádné operační zákroky už ho snad nečekají. V celém návratu do běžného života mu nejvíc pomohl náš peer mentor České asociace paraplegiků - CZEPA Tomáš.

Půl roku jej týden co týden navštěvoval, radil, pomáhal a povzbuzoval. Kamil tak nemusel doma na vše přicházet od začátku sám. Nyní jde o sebevědomého člověka, který i po úraze pokračuje ve střídavé péči o desetiletého syna. Kamil mluvil i o tom, že je třeba, aby kontrakt peer mentora a nového vozíčkáře proběhl co nejdříve. O to právě usilujeme.

 

Jak jste se dozvěděl o peer mentoringu?

O peer mentoringu jsem se dozvěděl přímo už v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, paní Zdeňka Faltýnková z České asociace paraplegiků - CZEPA mě tam navštívila a pomohla mi se správným sedem na vozíku, s přesuny a podobně, a řekla mi také o této službě. Do rehabilitačního ústavu dojížděl Martin Zach, a to jednou týdně jako ergoterapeut - asistent. Přihlásil jsem se, že bych s ním jednu hodinu chtěl absolvovat. Nakonec to bylo natolik přínosné, že jsem k němu chodil vždy, když přijel do Kladrub. Zjistil jsem, že zkušenost někoho, kdo už si prošel tím samým, pomáhá ze všeho nejvíc. Na základě této pozitivní zkušenosti jsem se rozhodl vyzkoušet peer mentoring jako takový.  Peer mentora jsem nekontaktoval já, domluvila mi jej paní Faltýnková a ozval se mi on sám. Poprvé jsme se sešli ještě v Kladrubech, a to asi týden před mým odjezdem.

 

Jak vypadalo první setkání?

Na první schůzce jsme si hlavně povídali, o tom, co život po úrazu všechno obnáší. Sedli jsme si a služba mě zaujala a zalíbila se mi, tak jsme se domluvili, že za týden za mnou přijede domů a uvidíme, jak bude spolupráce pokračovat.

 

V čem všem vám peer mentor Tomáš pomohl?

Bezprostředně jsme řešili to, co mě podobně jako všechny trápilo nejvíc. Cévkování, únik moči a podobně. Tomáš za mnou jezdil každý týden zhruba na hodinu a půl; a dopředu jsme si vždy zavolali, co budeme řešit a co potřebuji, aby se na to mohl připravit. Řešili jsme pohyb na lůžku, přesuny, pomohl mi naučit se najíždět do výtahu, odemykat vchodové dveře – to zabralo prakticky celé jedno setkání. Poradil mi, že existuje euroklíč a kde ho mohu získat. Radil mi s oblečením, jaké si mám vybrat ponožky, abych si je dokázal sám natáhnout, všechny ty ryze praktické věci, které by bylo naprosto zbytečné objevovat, když už je objevili jiní. Také mi pomohl vyřešit bezbariérovou kuchyň – část bytu pro mě táta upravil už v okamžiku, kdy jsem byl v rehabilitačním ústavu. I díky němu jsem to všechno zvládl mnohem rychleji.

 

Služba pro vás tedy byla přínosná?  

Ohromně, byl jsem opravdu moc spokojený. Byla to služba, která mi pomohla úplně nejvíc. Nejdůležitější je možnost vidět u člověka, který už je po úraze déle, kam se dá posunout. Že v některých věcech můžete žít skoro úplně normálně. Tomáš je na tom s úrazem hůř než já, a když jsem viděl, co dokáže, velmi mě to povzbudilo. Toto opravdu vnímám jako nejdůležitější přínos peer mentoringu. Vidět, že to jde. S Tomášem jsme ještě v kontaktu – ještě mám slíbeno, až bude lepší jarní počasí, že přijede a ukáže mi pohyb venku, jak se dostat do obchodu, nastoupit do MHD a podobně. To bohužel člověk za ty dva roky ani pořádně nestihne; mě to ještě prodloužil jeden a druhý transfer šlach na rukou.

 

Jak se teď máte?

Jsem po úraze dva roky, mám desetiletého syna, kterého jsem měl před úrazem ve střídavé péči, a i teď po úraze to tak zůstalo – zpočátku mi v péči o něj hodně pomohla mamka, ale dnes už spolu fungujeme v pohodě sami. Zpočátku naši brali syna za mnou dvakrát, třikrát do týdne, takže jsem nepřišel o kontakt s ním a on se mnou, a teď je všechno v pohodě, syn už si na tu situaci zvykl a bere to úplně normálně, rychle pochopil, co jde a co ne, a co se ještě do budoucna může zlepšit. Nemyslím si ale, že by to na něm zanechalo jakékoliv špatné následky.  Mám novou přítelkyni, je to fyzioterapeutka. Takže myslím, že se mám dobře!

 

Doporučil jste třeba někomu peer mentoring?

Ano, ale ten se k tomu ještě neodhodlal. Je třeba se dost otevřít, tak možná proto.

 

Dala by se služba ještě nějak zlepšit?

Co by bylo ideální, kdyby peer mentor člověka navštívil ještě před odchodem z rehabilitačního ústavu. Už tam by se měl o službě dozvědět. Tam je ideální prostor pro první setkání, člověk pak neodchází domů tolik bezradný. Nevidí se s peer mentorem poprvé až doma, už ví, do čeho jde. Myslím si, že hodně by nám všem pomohlo, kdyby  přímo v rehabilitačních ústavech fungoval někdo na vozíku, jako jsem měl já štěstí s Martinem Zachem. Někdo, kdo by ale působil přímo tam, nejen dojížděl.

 

V případě otázek ohledně peer mentoringu se obraťte na Petru Černou, cerna@czepa.cz , tel: 776 680 444, nebo napište do poradny na Vozejkově.

 

Projekt Peer mentoring je financován Evropskou unií 

Zdroj: text a foto: Tereza Meravá, PR manažerka


Související

Přidej komentář