ROZHOVOR: Vašek Uher o letním trampování

Pane Uhere, co Vás v posledních dnech nejvíce potěšilo?
Teď nám skončila další výprava Electric Eccentric, takže jsem plný dojmů z této akce. Od roku 2016 s přáteli organizujeme trampování na elektrických vozících, objevujeme krásy české přírody, jezdíme z kempu do kempu, spíme ve stanech, přátelé nás doprovází na kolech a pomáhají nám. Máme za sebou 7. ročník, kdy jsme za tři dny ujeli sto kilometrů podél řeky Ohře, a potěšující je především to, že se nikomu nic nestalo a všichni si výpravu užili. I letos jsme tak mohli úspěšně měnit ležáky v jezdce, což je motto Electric Eccentric. Vedeme si statistiky, počty ujetých kilometrů, seznam navštívených míst, počty vozíčkářů a pomocníků. Čísla ale nemají zdaleka takový význam jako příběhy a emoce, které se za nimi skrývají. Vybavují se mi desítky setkání, nových přátelství a společně prožitých chvil účastníků, kteří by se jinak nesetkali, a tyto čerstvé vzpomínky mě těší.

Video z trampování Electric Eccentric. (Varování redakce: Zlepšuje dobrou náladu!!)

Poprosíme Vás o jednu malou vzpomínku z letošního kempování.
Rád vzpomínám, jak se první večer padesát účastníků spontánně rozdělilo do malých skupin a všichni ševelili, byla tma, byl slyšet smích a cítit pohoda. Všichni se těšili a v pořádku se sešli. Rád taky vzpomínám, jak jsem přeplaval celý rybník, voda mě chladila, a pak jsem se cítil příjemně unavený.

Účastníci letošního 7. ročníku Electric Eccentric pěkně pohromadě.

Zajímalo by nás, zda znáte CZEPA, případně portál Vozejkov – a co na ně říkáte?
Pokud vím, CZEPA dlouhodobě iniciuje legislativní změny, které mění život lidí s pohybovým omezením k lepšímu a provozuje projekty, jako Hvězdný bazar, Peer mentoring nebo Vozejkov, které podporují aktivní komunitní život, sdílení informací a zaměstnávání lidí s pohybovým omezením. Měl jsem to potěšení s lidmi z CZEPA několikrát spolupracovat, například při moderování festivalu FenkJu fest, a vždycky to bylo velmi milé setkání.

Život vozíčkáře je vždy usnadňování či naopak ztěžován českou legislativou. Máte prosím alespoň jeden podnět, případně více, na čem by čeští zákonodárci měli určitě zapracovat?
K legislativním podnětům si netroufám vyjadřovat, to bych přenechal těm, kteří problematice do všech souvislostí rozumí. Rád bych viděl změny tam, kde k jejich dosažení nejsou potřeba miliardy korun ze státní kasy, a přesto by měly významný vliv na naše životy. Mám na mysli změnu myšlení - provozovatelů restaurací, hotelů, kulturních institucí, hotelů a kempů. Při trampování se setkáváme se schůdky, před které by stačilo předložit jen pár stlučených prken, a bylo by po bariéře. Totéž se týká bezbariérových toalet, kde by zase stačilo spojit dvě buňky do jedné, instalovat k toaletě madla, sklopné zrcadlo nad umyvadlo a další pohodlná bezbariérová toaleta by byla na světě. Protože místa, která nejsou bezbariérová, pro nás neexistují, a to je veliká škoda, když člověk vidí, jak málo by stačilo k dosažení opaku. My v Electric Eccentric usilujeme o změnu tím, že trampujeme a vytváříme poptávku přímým kontaktem s provozními kempů. A vidíte, v Campingu Amerika u Františkových Lázní ještě před dvěma měsíci nebyl nájezd k restauraci, teď už tam je.

Ne všechny kempy jsou jako Camping Amerika! Ten za letošního provozu dokázal, že je vozejk friendly.

Jakým způsobem jste provozním toho kempu řekli o nedostatku?
Říká se, když to nejde po dobrém, tak to nejde vůbec. Po dvou větách je jasné, zda provozní kempu je naší skupině nakloněný a rád bude řešit individuální požadavky a potřeby našich účastníků, nebo ne. Pak jen stačí říct, co by bylo dobré v kempu zlepšit, aby byl více bezbariérový. Rád jen dodám, že na lidi máme štěstí, provozní jsou k nám vstřícní.

Představte si, že byste měl možnost měsíc si užívat léto s neomezeným rozpočtem. Zkuste našim čtenářům přiblížit Vaši představu takového léta.

Chtěl bych plout transatlantickou lodí po celém světě. Na palubě číst knihy, psát, hrát poker v casinu, dívat se do dálky, na pevnině bzučet na svém elektrickém vozíku, jezdit, kde se dá, nebát se a pozorovat lidi, věci, co drží v ruce, jíst, co mají rádi, pak se nalodit a plout dál.

Děkujeme za rozhovor a ať to pluje!

Vašek Uher – muž, který v sedmnácti letech spadl ze stromu a poranil si páteř v krční oblasti. Původně pochází z Hřivic, bydlí již několik let v Praze. Není bohužel zcela samostatný, ke svému životu potřebuje osobní asistenci. V čem však samostatný Vašek rozhodně je, tak je to oblast svobodného myšlení s nakládáním svého osobního a pracovního času. Vašek pochopil své poslání a uchopil svůj talent za správný konec. Stal se grafikem, střihačem videí a v neposlední řadě moderátorem.
(medailonek napsala spontánně ředitelka CZEPA Alena Jančíková)

Rozhovor vedl: Jan Spěváček
Foto a video: archiv Václava Uhera