PEČUJÍCÍ OSOBY: díl šestý: VDOVSKÝ A VDOVECKÝ DŮCHOD

Pokud za trvání manželství zemře jeden z manželů, má druhý nárok na pozůstalostní důchod (vdovský, vdovecký) (§ 49 a násl. zák. č. 155/1995 Sb., v platném znění). Tento důchod běžně náleží jen jeden rok od smrti manžela. Pokud ale pozůstalý manžel dále pečuje o nezaopatřené dítě, případně pečuje o dítě, o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela, pokud jsou závislí na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), náleží vdovský důchod po toto období. U opečovávaných rodičů nebo rodičů manžela je nutná navíc společná domácnost. Výplata vdovského důchodu by se obnovila, pokud by péče vznikla do dvou let od předchozího zániku pozůstalostního důchodu.

PÉČE PO NÁROKU NA STAROBNÍ DŮCHOD

Pokud pečující pečuje i po termínu svého řádného odchodu do starobního důchodu (Důchodový věk pojištěnců narozených v období let 1936 až 1971 lze nalézt v příloze k zákonu č. 155/1995 Sb., zde) nezapočítává se tato péče již jako náhradní doba. Nelze tedy posléze o péči navýšit důchod, jak by tomu bylo třeba v případě, pokud by zaměstnanec pokračoval v zaměstnání (tzv. přesluhoval). Současně pokud by pečující chtěl odejít do důchodu později, aby mu byl důchod vypočten pro něj výhodněji, nepomůže mu to.

Příklad: Pokud by budoucí důchodce (pečující) k termínu řádného odchodu do důchodu měl odpracováno 40 let a 350 dnů, tak by to v rámci procentní výměry znamenalo jen získání 40 × 1,5 %. Pokud by ale odešel do důchodu o 15 dnů později, tak by se rázem ze 350 dnů stalo 365 dnů, což by byl další uzavřený rok a tím by se počítal důchod v rámci procentní výměry 41 × 1,5 % (každý uzavřený rok zvyšuje procentní část důchodu).    

Péče se po období nároku na řádný starobní důchod již nezohledňuje, i když pokračuje.

ROZCHODY A VÝŽIVNÉ

Obecně lze říci, že příspěvek na péči nelze exekvovat a současně se pro většinu situací nepočítá jako příjem, ale u posuzování příjmů pro potřeby stanovení vyživovací povinnosti je tomu jinak.

Pokud by byl pečující současně ten, který by měl platit někomu jinému výživné, bude příjem za péči, kterou poskytuje, posuzován jako jeho příjem z práce (pokud by totiž nepečoval, mohl by chodit do práce; péče je vlastně také práce).

Např. s ohledem na judikát 21 Co 322/2011 – Příspěvek na péči a daňové účely

Účelem příspěvku na péči dle § 7 odst. 1 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách je úhrada nákladů pečující osoby, vynakládaných při péči, i úhrada nákladů postiženého dítěte, vynakládaných pečující osobou při této péči. Lze proto přiměřenou část tohoto příspěvku při zjišťování výše příjmů pečující osoby za účelem stanovení rozsahu její vyživovací povinnosti zahrnout do jejích příjmů.

Soud při stanovení výživného vždy hodnotí schopnosti, možnosti a majetkové poměry toho, kdo má výživné platit. Soud musí zkoumat i to, zda se ten, kdo bude platit výživné nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu.

Občanský zákoník § 913 odst. 2: Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

To, že ten, kdo bude platit výživné pečuje a má tak příjem jen z péče (pokud pečuje o někoho ve III. a IV. stupni závislosti), nelze hodnotit negativně jako vzdání se jiných příležitostí. Péče v rodině je považovaná za běžnou a preferovanou věc, před vlastní prací (často jsou totiž příjmy z péče nižší, než by byly z práce).

Pokud je pečující osobou, ten, kdo bude chtít výživné (např. neprovdaná matka, manžel/ka atd.) je nutné i u této osoby posuzovat její příjem i vč. získané platby za péči.

• dle § 920 občanského zákoníku – výživné na neprovdanou matku,
• dle § 697 občanského zákoníku – výživné mezi manžely,
• dle § 760 občanského zákoníku – výživné rozvedeného manžela,
• dle § 690 a § 691 občanského zákoníku – uspokojování potřeb rodiny.

Současně se ale musí přihlížet k tomu, že třeba převážně sám/sama pečuje o společné dítě, které je právě onou postiženou osobou. Proto ani po této osobě nebude nejspíš vyžadováno, aby si hledala lukrativní práci na místo péče a tím pak na sebe nepotřebovala výživné.

Péče je při rozvodu posuzována jako aktivní podílení se na vytváření společného jmění (pokud se posuzuje přínos do manželství, když se rozhoduje o majetku) a také může být brána jako překážka rozvodu, pokud by se manželé na rozvodu nedohodli. Mohlo by jít u pečujícího manžela, který se nepodílel na rozvratu manželství, o závažnou újmu (dle § 755 občanského zákoníku), pro kterou soud manželství nerozvede.

Pokud by byl příjemce příspěvku na péči osobou, pro kterou bude stanovováno výživné (tradičně postižené dítě), tak příspěvek na péči není posuzován jako její příjem a neovlivňuje její majetkové poměry. Laicky: pokud od postiženého dítěte a jeho mámy odchází tatínek, pak mu je stanoveno výživné na dítě. Dítě je posuzované bez příjmů, i když má příspěvek na péči, protože ten musí zaplatit za péči své mamince. Příspěvek na péči není pro něj příjmem ani pokud by takové dítě bylo již zletilé, a dokonce získalo invalidní důchod III. stupně. V tomto případě stále může pokračovat vyživovací povinnost obou rodičů, neboť vyživovací povinnost je přednostní, teprve až za ní následuje to, že dítě má sociální dávky a trvá do doby, než je dítě schopno se živit samo (občanský zákoník). V našem příkladu matka plní své povinnosti – stará se (pečuje) a otec by dál platil výživné, neboť dítě nemá výdělečnou činnost a současně právě přiznanou invaliditou se dá prokázat, že nemá schopnost se samo živit (občanský zákoník).

Nad uvedené bych ráda poukázala i na skutečnost, že mnoho nemocných vlastní kompenzační pomůcky (nemalé hodnoty). Kompenzační pomůcky nelze pro potřeby posuzování majetkových poměrů považovat za majetek.

ZA CO LZE UTRATIT PŘÍSPĚVEK NA PÉČI

Příspěvek na péči je dávkou opečovávaného a ten si z něj musí koupit péči (Zákon o sociálních službách, povinnosti žadatele o příspěvek, oprávněné osoby a jiného příjemce příspěvku. § 21 odst.). Opečovávaný nemá jinou možnost, než zaplatit za péči (nemůže si prostředky nechat např. na doplatky na léky, pleny, opravu kotle apod.). Péče může být dokonce dražší, než je samotná výše příspěvku (např. opečovávaný má v domácnosti několik pečujících a platí jim všem za hodinu péče).

Ten, komu opečovávaný zaplatí již není podle zákona o sociálních službách příjemcem příspěvku na péči (to je opečovávaný), ale dostal zaplaceno za svoji práci (za péči). Tento příjem je obdoba příjmu z práce (mzda/plat). Proto si ze své „mzdy“ může pečující koupit, co chce a nikomu se nemusí zodpovídat.

Pokud přijde na kontrolu pracovník Úřadu práce, prokazuje mu opečovávaný (nebo jeho zástupce), že použil celý příspěvek na péči na zaplacení „mzdy“ pečujícímu. Pracovník nemá právo se ptát, co pak s touto částkou udělal pečující.

Pečující ji může utratit pro sebe nebo ji dát do společného hospodaření, může z částky opečovávanému cokoliv koupit. Ale toto už je jen jeho věc a nikdo to nemá právo kontrolovat leda snad manžel pečující osoby, protože mají společné jmění manželů.

KDYŽ OPEČOVÁVANÝ NECHCE PEČUJÍCÍMU ZAPLATIT

Velmi často je to právě pečující, kdo za opečovávaného vyplní žádost o příspěvek, vše vyřídí a pak také v žádosti napíše své číslo účtu a přijímá platbu od Úřadu práce. Tento postup není v pořádku (přestože je velmi častý a Úřad práce tuto situaci neřeší).

Přesto jsou ale i správně řešené výplaty příspěvku. Příspěvek jde na účet opečovávaného (nebo mu jde v hotovosti) a on pak rozhoduje komu a kolik zaplatí za péči.

Pokud pečující odvede podle dohody s opečovávaným práci, ale opečovávaný mu nezaplatí, pak si může pečující stěžovat na Úřadu práce a Úřad práce může ustanovit pečujícího zvláštním příjemcem příspěvku na péči (§ 20 zákona č. 108/2006 Sb).

Nezaplacení mohlo být způsobeno několika důvody:

• opečovávaný už neví, co se kolem něj děje, a tak ani neví, kam a komu má co zaplatit, tzn. nedokáže příspěvek využít, protože už jeho duševní schopnosti nejsou na takové úrovni,
• opečovávaný nechce z příspěvku platit (často jeden z manželů či sourozenců „hlídá“ peníze a nikomu nic nedá), tzn. úmyslně nevyužívá příspěvek na péči na zaplacení péče,
• opečovávaný sice ví, co se kolem něj děje, ale fyzicky není schopen převzít příspěvek a zaplatit (např. je ochrnutý),
• za opečovávaného přebírá příspěvek jiná osoba a ta za péči neplatí, tzn. že buď nekoná dobře svoji funkci (např. opatrovníka), nebo tímto způsobem defacto okrádá opečovávaného, který se akorát nemůže bránit. Tento případ by dokonce mohl být považován za trestný čin.

Není cílem, odebrat opečovávanému příspěvek na péči, ale dostat peníze k pečujícímu, který řádně pečuje. Proto lze ve výše uvedených případech ustanovit náhradně někoho, kdo příspěvek bude přebírat a použije ho k úhradě péče. Taková osoba může být někdo další z rodiny, nebo právě přímo pečující osoba. Rozhodnutí ale vydává Úřad práce.

POVINNOSTI PEČUJÍCÍHO PLYNOUCÍ ZE ZÁKONA O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH

Upozorňuji, že pečující není opečovávaný, proto se na něj nevztahují povinnosti ze zákona o sociálních službách stanovené pro žadatele, příjemce a jinou oprávněnou osobu (zákon č. 108/2006 Sb.). Ale někdy může pečující zastupovat opečovávaného jako opatrovník a někdy dokonce získává příspěvek přímo ke svým rukám tak, že je uveden jeho účet v žádosti o příspěvek, nebo je určen jako zvláštní příjemce, a proto pak má zdvojené povinnosti, a to jako žadatel, příjemce a jiná oprávněná osoba a také jako pečující.

Protože pečující může být v několika výše uvedených rolích, je třeba vymezit povinnosti ve vztahu k těmto rolím, a nikoliv obecně jen k pečující osobě.

V dalším dílu si odpovíme na několik otázek z praxe.

Zdroj: text: Mgr. Radka Pešlová, redakčně kráceno, foto: unsplash.com