Pak jste našli to správné místo pro Vaše dotazy, na které bezplatně odpovídají odborní pracovníci asociace CZEPA.
Pro vložení dotazu využijte červené tlačítko "Přidej dotaz", které Vás přesměruje na formulář, kde se můžete anonymně zeptat.
Vložením Vašeho dotazu předpokládáme Váš souhlas s uzavřením smlouvy o využití služby odborné sociální poradenství CZEPA, v rámci kterého se Vaším dotazem budeme zabývat. Seznamte se, prosím, s pravidly Poradny.
Poradna je veřejně dostupná, proto v dotazu uvádějte takové údaje, s jejichž zveřejněním souhlasíte. V případě zájmu o individuální odborné sociální poradenství kontaktujte pracovníky služby přímo.
Váš dotaz zodpovíme do 5 pracovních dnů. Bude-li nutná konzultace s našimi externími specialisty, může se tato doba prodloužit. O této skutečnosti Vás budeme předem informovat.
Neváhejte se zeptat, jsme tu pro Vás!
Dobrý den, tady mohu doporučit zkušenou pedikérku, nebo kožního lékaře, který umí zarůstání nehtů řešit. Rozhodně se do složité pedikúry nepouštějte, zvláště pokud nemáte v pořádku citlivost.
Dobrý den, mohu doporučit olej Linovera, ale také mohu doporučit modrou Indulonu a nebo jakýkoli mastný krém. Je potřeba vyzkoušet, co je pro Vás vhodné.
Dobrý den, na spinální jednotce v FN Motol mám k dispozici ultrazvuk na odstraňování nekróz. Ošetření může být ambulantní, záleží na velikosti dekubitu. Ošetření ultrazvukem je šetrné, ale je většinou nutné s odstupem asi tří dnů opakovat. Odstranění nekrózy pomocí ultrazvuku hojení zkracuje.
Dobrý den, VAC systém je velmi vhodná metoda k čištění dekubitu, velmi často se využívá před plastikou dekubitu, ale je možné touto metodou téměř dohojit. Tento přístroj má dnes již většina chirurgických oddělení, ve FN Motol také plastika a spinální jednotka.
Dobrý den, mohu doporučit Panthenol spray nebo jakoukoli mastnou mast (např. měsíčková), jen bych si tento rok dala pozor na opalování, chraňte si místo před sluníčkem, protože jinak se Vám v místě poškození vychytá pigment a budete mít tuto část tmavou.
Dobrý den, nevím co máte přesně na mysli, ale jsou dvě možnosti. Návštěva kožního lékaře nebo se poraďte v lékárně, protože si myslím, že se jedná o mykózu a dnes je na trhu několik vhodných přípravků ( např. Batrafen, Canesten, Lamisil ), které jsou ve formě krémů nebo roztoků. Jen upozorňuji, že je nutná pravidelná péče o postižené místo a pokud se chcete tohoto problému opravdu zbavit, tak je vhodné v péči pokračovat ještě týden po vymizení příznaků.
Dobrý den, těžko rozhodnou o co se jedná, pokud problém nevidím. Pokud se jedná o opruzeninu, pak mohu doporučit Sudo krém nebo Pityol, ale pokud se jedná o mykózu je potřeba navštívit kožního lékaře. Postižená místa je vhodné po umytí dobře osušit a nechat větrat, po ošetření krémem je dobré proložit čtverečkem, nebo nějakou látkou, aby poškozená kůže neležela na sobě.
Dobrý den, v tomto případě doporučuji vyhledat odborného lékaře, který Vám vstup epicystostomie ošetří.
O úhradě odvozu sanitou na specializované vyšetření, či ambulantní léčení, či ošetření, z veřejného zdravotního pojištění rozhoduje v tomto případě Váš ošetřující lékař. Činí tak na základě Vašeho aktuálního, zdravotního stavu. Je tedy plně v jeho kompetenci zvážit, zda jste schopna k léčení cestovat veřejnou dopravou, či nikoliv.
Pokud je tedy nutné, v souvislosti s onkologickou léčbou, vyřešit i dopravu pacienta – pojištěnce na ambulantní ošetření, může předepsat lékař i nutnou dopravu sanitou, či soukromým vozidlem. V takovém případě hradí zdravotní pojišťovna i tuto dopravu. Všichni předepisující lékaři, tj. nejen „praktičtí lékaři“ se řídí stejnými zásadami. Pokud se pojištěnec rozhodne pro dopravu soukromým vozidlem, má podle § 37 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nárok na náhradu cestovních nákladů v případě, že jeho zdravotní stav, podle vyjádření indikujícího ošetřujícího lékaře, neumožňuje dopravu běžným způsobem, bez použití dopravní zdravotní služby a pokud ošetřující lékař takovou dopravu schválí. K indikaci a vyúčtování dopravy soukromým vozidlem je určen tiskopis VZP-39. Formulář „Vyúčtování náhrady cestovních nákladů soukromým vozidlem“. Pokud předepíše ošetření a cestu lékař-specialista, jde úhrada do limitu jemu, či zdravotnickému zařízení, ve kterém pracuje (pokud je zaměstnancem). Pokud jezdíte na léčbu opakovaně, dopravu by mělo předepsat zdravotnické zařízení, kde je Vám poskytována.
Věc tedy konzultujte s Vaším ošetřujícím lékařem, vysvětlete mu situaci a požadujte předpis dopravy. Je ovšem možné, že vzhledem k limitům obsaženým v tzv. „Úhradové vyhlášce“ nebude snadné takovéto dopravy docílit.
Blíže o této problematice je možné se dočíst na webových stránkách VZP ČR zde.
Žádná spolehlivá odpověď na řešení tohoto problému asi neexistuje. Předně, situaci, kdy se ocitne vozíčkář/-ka na porouchaném EIV mimo domov, bez pomoci, je nutné především předcházet. Na těchto vozících se totiž pohybují v drtivé většině jen nejtíže hendikepované osoby, bez možnosti samostatné lokomoce pomocí dolních končetin. Proto je nejvhodnější, aby takový vozíčkář, pokud se hodlá vydat ven, mimo domov, do terénu, měl s sebou doprovod, který je schopen, v případě nečekané situace, postarat se o řešení. Je bohužel častou realitou, že se vozíčkáři spoléhají na kvalitu vozíku a ven se bez jakéhokoliv doprovodu vydávají poměrně často. V dnešní době mobilů lze i tento postup u některých uživatelů EIV akceptovat, pokud se mají na koho po telefonu obrátit v případě poruchy, či jiné nenadálé události. Mám na mysli z rodiny, z okruhu kamarádů, známých, apod., kteří jsou schopni situaci řešit. I pro tyto případy by však mělo platit, že se vozíčkář na EIV nebude sám pohybovat na liduprázdných místech.
Pokud tedy už nastane situace, kterou popisujete a vozíčkář bez zmíněného zajištění se ocitne na porouchaném EIV daleko od domova, je těžké poradit univerzální řešení pro všechny případy a všechna místa ČR. Zde totiž bude rozhodující, kde přesně se nachází a na jakém vozíku přesně sedí. Všechny EIV totiž nejsou zdaleka stejné jak rozměrově, tak vahou. EIV může vážit od nějakých cca 35 kg až po skoro 180 kg. K váze vozíku je ale nutné připočíst i váhu jeho uživatele. Z uvedených údajů vyplývá, že bez zvedací plošiny, či jeřábku, či aspoň navijáku ve spojení s přenosnými lyžinami je velmi těžké porouchaný vozík s uživatelem sedícím na něm kamkoliv naložit k přepravě.
Nemyslím si, že by některá ze složek integrovaného záchranného systému byla přímo určena pro řešení této situace. Jde zde víceméně o servisní problém, obdobný porouchanému automobilu. Mám za to, že techniku k tomuto účelu výslovně určenou nebude mít k dispozici nikdo z běžných složek, včetně hasičů. Navíc, obrátit se ihned na hasiče by se mohlo vozíčkáři velmi „prodražit“, neboť hasiči nejsou k tomuto účelu primárně určeni (i když by to pravděpodobně mohli nějak zvládnout) a je otázkou, zda by takovou žádost nepovažovali za jejich zneužití. Věc by spíše možná dokázala řešit nějaká běžná přepravní společnost, zvyklá převážet např. domácí bílou elektroniku, nebo velké balení čehokoliv. Vyřešit by to šlo pomocí běžného dodávkového, či nákladního automobilu, se zvedací rampou. Takovýto přepravce ovšem v uvedeném případě nebývá ihned k dispozici. Navíc je to nesystémové řešení.
Doporučil bych nejspíš tyto způsoby řešení:
1) V případě, že se porucha stane v blízkosti servisní pobočky prodejce porouchaného vozíku, je dobré se pokusit se žádostí o pomoc kontaktovat nejdříve tento servis. Ten by samozřejmě situaci mohl vyřešit nejlépe (třeba i rychlou opravou přímo na místě, pokud by to bylo možné). Většina z velkých, seriózních prodejců EIV v ČR se vždy většinou snaží svému klientovi, na telefonickou žádost, nějak urychleně pomoci. A to i na poměrně velkou vzdálenost. Vzhledem k současným, ekonomickým možnostem těchto prodejců je však pravděpodobné, že již nikdo z nich nebude mít pro tyto účely zřízenou žádnou nepřetržitou, tísňovou, telefonickou službu, která by byla schopna situaci obratem zvládnout. Většinou z důvodu stále se snižujících plateb distributorům od zdravotních pojišťoven tyto služby, pokud je měli zřízeny, distributoři zrušili. Dovolat se tak půjde většinou pouze v pracovní době.
2) Pokud se takto problém nevyřeší a situace se vozíčkáři stane ve městě, které má svou vlastní Městskou policii, či těsně okolo města, asi bude nejvhodnější požádat o pomoc telefonicky zmíněnou MP. Městská policie by měla důvěrně znát prostředí města, a pokud sama odpovídající techniku nevlastní (což bude asi takřka vždy pravidlem), mohla by vědět na koho se z města obrátit, kdo by mohl pomoci. Tato metoda ale nebude využitelná v místech bez vlastní MP.
3) V takovém případě by bylo možná dobré pokusit se obrátit na Policii ČR. I ta by mohla vědět kam se obrátit. Ovšem, ani zde si nejsem jist, zda by se situaci podařilo s její pomocí vyřešit.
4) Účinnou metodou řešení by mohlo být, pokud v místě existuje specializovaný přepravce vozíčkářů, s mikrobusem vybaveným zvedací plošinou, pokusit se kontaktovat jej. Takový dopravce sice většinou má velmi nabitý program, ale v tomto akutním, výjimečném, havarijním případě by mohl být schopen, do nějaké doby pomoci.
5) Pokud by nepomohl nikdo ze jmenovaných, bylo by vhodné pokusit se telefonicky kontaktovat nejbližší městský, nebo obecní úřad. I zde by bylo možné najít pomoc. I zde by, na základě dobrých znalostí místních poměrů, mohli pracovníci úřadu, prostřednictvím nějakého místního dopravce, zprostředkovat účinnou pomoc. Úřady některých velkých měst navíc mohou mít k dispozici, pro tyto potřeby jeden přizpůsobený automobil, kterým dokáže MÚ účinně pomoci. Mnohým větším městským, či obecním úřadům je totiž tento problém znám a ty, které pochopí jeho závažnost, se pokusí i tyto mimořádné, závažné situace nějak ošetřit. Většina z takovýchto se snaží, pokud nemají vlastní potřebný automobil, uzavřít příslušnou dohodu s některým z dopravců, či s více dopravci najednou, kteří jsou schopni tuto situaci řešit.
Zde je však potřebné zdůraznit, že takovéto výjimečné havarijní situace jsou velmi zřídkavé, až zcela výjimečné a příslušným úřadům se příliš nevyplatí do jejich řešení investovat velký objem prostředků. Proto se může stát, že takovouto situaci příslušný úřad řešit vůbec neumí, nebo nemá zájem řešit. A to přesto, že by občanům žijícím v místě měl pomáhat a tuto problematiku neupozaďovat.
6) Teprve po vyčerpání všech předchozích možností, u kterých byly všechny pokusy neúspěšné, by se měl vozíčkář obrátit telefonicky na hasiče. Jako první volba by se ale tahle varianta nejspíš doporučit nedala a to z výše uvedeného důvodu.
7) Pokud by však nevyšla vůbec žádná z uvedených variant pomoci (což je velmi nepravděpodobné), poté by se vozíčkář už asi pouze musel obracet na okolojdoucí lidi se žádostí o jejich pomoc. A to buď osobní, nebo prostřednictvím jejich „konexí“.
Vaše domněnka, obsažená v dotaze, je zcela správná. Každý praktický lékař a specialista, kteří mají smlouvu se zdravotními pojišťovnami, mají od každé pojišťovny stanoven tzv. „limit“ do výše kterého mohou bez problémů předepisovat léky, či zdravotnické prostředky (dále jen ZP) plně, nebo částečně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Limit je odvozen od počtu a složení jeho pacientů a hlavně od celkové výše předepsaných léků a ZP v předcházejících letech. Pokud lékaři tento limit za kalendářní rok překročí, musí velmi dobře zdůvodnit proč se tak stalo. Pokud příčina překročení jejich limitu nebude dobře zdůvodnitelná, pojišťovna je za překročení sankcionuje a rozdíl od nich může požadovat uhradit.
Předpis léků Vám, jako člověku, který není pacientem předepisujícího lékaře, je samozřejmě pro lékaře nezdůvodnitelný. Nevím, kolik Vaše léky stojí, ale limit předepisujícího lékaře by samozřejmě zatížily, bez možnosti odůvodnění pojišťovně. O tuto částku by tedy lékař měl méně pro pacienty, kteří jsou u něj registrováni. Proto se, zcela logicky, každý lékař předpisu léků a ZP pro jiné pacienty velmi brání. Není to ani tak o jeho neochotě, jako o tom, že musí dodržovat podmínky smluvené s pojišťovnou. Samozřejmě, že nemalou, ne-li rozhodující roli hraje i to, že „cizího“ pacienta dobře nezná, nezná jeho aktuální zdravotní stav a za této situace se prostě neodváží mu na jeho vyžádání předepsat jakékoliv léky. Mohlo by se stát, že by ho také mohl velmi poškodit na zdraví, či dokonce ohrozit na životě. Proto si tento postup nikdo z léků nedovolí.
Nevím, jaký komentář lékařka, která Vám odmítla léky předepsat, měla, ale mám za to, že v tomto případě byste měla mít pro její odmítnutí pochopení. Její postup v této situaci byl plně legitimní.
Z Vašeho dotazu nejde vyčíst dostatek informací, které potřebuji k úplné a přesné odpovědi. Především mi nesdělujete, jaká je Vaše diagnóza a jaký je rozsah Vaší pohyblivosti. Proto se pokusím odpovědět pouze na základě Vašich kusých informací. Pokud jsem to správně pochopil, tak v současnosti máte v užívání mechanický invalidní vozík, který Vám zapůjčila zdravotní pojišťovna. Zároveň mám za to, že dokážete na kratší vzdálenosti chodit i o berlích. Předpokládám, že za této situace byste chtěl zapůjčit od zdravotní pojišťovny elektrický invalidní vozík, abyste byl samostatnější a mobilnější.
Pokud jsou všechny mé předpoklady správné a situace je taková, jak ji popisuji, tak v takovém případě Vám, ve smyslu metodiky zdravotních pojišťoven, ve spojení se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nemůže být elektrický invalidní vozík zapůjčen. A to především proto, že již máte od zdravotní pojišťovny zapůjčen mechanický invalidní vozík, který Vám umožňuje samostatný pohyb a který zdravotní pojišťovna považuje ve Vašem zdravotním stavu za pomůcku nejméně ekonomicky náročnou. Ve svém výkladu považují zdravotní pojišťovny mechanický a elektrický invalidní vozík za pomůcku stejného typu. A jako takovou lze tuto pomůcku zapůjčit pouze jednu. Oba vozíky zapůjčují zdravotní pojišťovny zcela výjimečně, jen velmi nerady a po dlouhém a složitém řízení a hodnocení, vedeném zcela individuálním způsobem.
To je však pouze jeden důvod proč Vám nemůže zdravotní pojišťovna elektrický invalidní vozík zapůjčit. Hlavním důvodem je, že jste schopen rukama ovládat mechanický invalidní vozík a navíc i o berlích trochu chodit. Protože základním předpokladem pro zapůjčení elektrického invalidního vozíku (EIV) je skutečnost, že pacient není schopen samostatného pohybu pomocí dolních končetin a zároveň má závažným způsobem postiženy i horní končetiny, které mu neumožňují pohyb na mechanickém invalidním vozíku. Nebo musí pojištěnec trpět závažným vnitřním onemocněním (zpravidla závažné postižení srdce a cév), které mu neumožňuje větší fyzické zatížení.
Podle Vašeho sdělení předpokládám, že ani jednu z těchto náročných podmínek nesplňujete, proto Vám nemůže být EIV zapůjčen. Pokud po Vás Vaše ošetřující lékařka chce nějaký kód, tak zde se jedná o kód, pod kterým jsou jednotlivé zdravotnické prostředky vedeny a evidovány v číselníku zdravotní pojišťovny. Každý zdravotnický prostředek má svůj kód. Tento kód samozřejmě zná a sdělí Vám každý z prodejců, či distributorů zdravotnických prostředků. Na Vás však je, abyste si vozík pečlivě, za účasti odborníků (nejlépe ergoterapeutů), nejdříve vybral a podle Vašeho výběru poté předepisující lékařce sdělil příslušný kód zdravotní pojišťovny.
Jak však uvádím výše, ze zmíněných důvodů Vy tento kód vůbec nepotřebujete, protože předpis EIV pro Váš nebude revizním lékařem zdravotní pojišťovny schválen.
