Dobrý den. Jsem pečující matka-opatrovník našeho synka Martínka. Je mu 26let, zbaven svéprávnosti, DMO-vozíčkář/pololežáček. V prosinci nám vypršela 7-letá lhůta dávky od soc. na příspěvek na auto. Tedy nám již vznikl nárok na nový příspěvek. Syn je veden ve velkém
techničáku jako majitel a já jako provozovatel. Prosím Vás, jak postupovat při prodeji starého vozidla? Musím žádat soud
o svolení k prodeji auta a následně o použití peněz z prodeje na nákup nového vozidla ? Nebo ne, když jsem jeho opatrovník?
Co jsem zatím zjišťovala informace, diametrálně se rozcházejí a nikdo mi nedokázal jednoznačně odpovědět.
Dříve, bylo auto napsáno na mě, a tak nebyl problém, jej prodat. Nyní si bohužel nevím rady. Můžete nám
prosím pomoci-poradit? Děkujeme Vám. S úctou Pražákovi
Dobrý den paní Pražáková,
Váš dotaz nespadá do oblastí, kterými se naše odborné sociální poradenství zabývá. Nicméně jsme Váš dotaz přeposlaly k zodpovězení naší externí právničce Mgr. Radce Pešlové a ta nám dotaz zodpověděla - níže zasíláme odpověď:
Zákon č. 329/2011 Sb., v platném znění pamatuje v § 4 odst. 2 pouze na nákup vozu, ke kterému není nutný souhlas soudu. Proto pro nákup vozu (resp. pouze vozu, který bude kompenzační pomůckou, na kterou bude příspěvek od Úřadu práce) a vyřízení žádosti o příspěvek na kompenzační pomůcku (motorové vozidlo) nepodléhá schvalování soudu. I když s nákupem vozu souvisí zpravidla hned několik záležitostí, které by se soudně řešit měly, a přesto se v naší běžné praxi neřeší:
- Vůz za dítě/omezeného ve svéprávnosti pořizuje rodič/opatrovník.
- Cena vozu bude placena z příspěvku a pak zpravidla z financí rodiče/opatrovníka.
- Mezi rodičem/opatrovníkem tak vzniká dar/půjčka, kterou si dítě/opatrovaný nijak nevyžádal/o a při prodeji vozu to může činit problém, když by rodič/opatrovník chtěl tuto částku (nebo poměrnou částku) vrátit, příp. s ní naložit jako se svým majetkem, a nikoliv jako s majetkem dítěte/opatrovaného.
- Vůz je často pojišťován a provozován jinou osobou, než je dítě/opatrovaný.
- Pokud by na voze vznikla škoda vlivem jiné osoby, nebývá dořešen vztah odpovědnosti a náhrady škody ve vztahu k dítěti/opatrovanému (a snížení hodnoty jejich majetku).
Domnívám se, že ke složitějšímu pojetí dotaz nebyl směřován, nicméně pro jistotu uvádím výše uvedené, protože z pohledu práva je situace složitější, než se v praxi jeví a stejné je to i u prodeje vozu, kde se právo a praxe také mohou rozcházet. A nevím, jak moc právně správně tazatelka chce situaci řešit.
Z pohledu práva by bylo podstatné, jaká je zbytková hodnota vozu. Dá se odhadovat, že po sedmi letech ještě bude vyšší, pokud se vůz kupoval nový, ale pokud již v době nákupu před sedmi lety byl vůz bazarový, nemusí být jeho hodnota nyní významná.
Podle hodnoty by se postup rozdělil. Výše dané hodnoty není přesně určitelná.
- Pokud jde o zbytkovou hodnotu vozu ve výši, se kterou běžně opatrovník nenakládá (to je nutné posoudit podle hodnoty majetku opatrovaného), tak bude k prodeji vozu potřebovat schválení soudem (přesněji – opatrovník podá „Návrh na schválení právního jednání za opatrovaného – prodej motorového vozidla“).
- Tomu bude předcházet úvaha za kolik bude vůz prodáván a komu. Bude o tom sepsána smlouva o koupi/prodeji a tuto smlouvu nechá opatrovník schválit (prodávající opatrovaný zastoupený opatrovníkem).
- Soudu bude muset opatrovník zdůvodnit, proč se vůz prodává a bude muset obhájit, že prodejní cena je přiměřená (např. doloží další nabídky prodeje podobných vozů za podobné ceny, příp. doloží vyjádření více autobazarů o výkupní ceně). Není nutné (resp. soudy k tomuto běžně nevyžadují) znalecké posudky, pokud nejde o specifický anebo specificky vybavený vůz, který v daném čase není snadné srovnat s jinými vozy.
- Většinou soud nezajímá, co následně nastane s prostředky z prodeje – k těm se ze zákona musí opatrovník chovat jako hospodář a nesmí je zpronevěřit, takže se očekává, že budou plně využity ve prospěch opatrovaného. Přesto je potřeba uvést, proč je nutné prodat vůz (tedy snížit majetek opatrovaného) a co tím (a za jakým účelem) získá. často se tak uvádí důvod, že bude pořizován nový vůz, který je pro opatrovaného výhodnější a více plní jeho potřeby. Není podstatné, že končí lhůta pro příspěvek, a tak je pořizován nový vůz (na tom primárně opatrovaný nic nezískává). Musí být zdůvodněno, proč bude nový vůz lepší než ten stávající.
- Teprve po rozhodnutí soudu o schválení právního jednání a po doplnění doložky právní moci, bude možné vůz přepsat. K přepisu opatrovník možná bude vystavovat plnou moc. na plné moci v místě pro zmocnitele by se mělo uvést:
- Pokud je zbytková (prodejní) cena vozu cenou, se kterou opatrovník za opatrovaného běžněji nakládá (např. částka 10 000 Kč), není třeba schválení soudu, protože jde o běžné nakládání s majetkem v pravomoci opatrovníka.
- Toto ale bohužel některé úřady při přepisu nerespektují a vyžadují k přepisu souhlas soudu. Proto z důvodu neznalosti na úřadu a z důvodu potřeby zrychlit přepis vozu, nejspíš opatrovník podstoupí martyrium se schvalováním právního jednání (kupní smlouvy) dle bodu 1. na místo, aby se právně domáhal správného postupu úřadu.
- I v případě, že by úřad nevyžadoval schválení u vozu nepatrné hodnoty, bude nutné mít k přepisu plnou moc, jak je uvedeno u bodu 1. písm. d).
Shrnuji:
- K prodeji vozu souhlas soudu bude (převážně) potřeba.
- K nákupu nového vozu souhlas (většinou) potřeba nebude.
S pozdravem
Kupková Monika, DiS., sociální pracovnice Odborného sociálního poradenství CZEPA
Monika Kupková