Není pravidlem, že ochrnuté ženy jsou častěji opouštěny. Budoucnost partnerského vztahu závisí na dvou faktorech: na kvalitě vztahu před úrazem a na schopnosti poraněné ženy zadaptovat se na následky úrazu a zapojit se zpět do svého sociálního prostředí, pracovního, společenského a partnerského života. Menší šanci, že vztah překoná zkoušku a zátěž danou úrazem, mají páry, kde byly rozpory v různých oblastech partnerského života již před úrazem. Ženy po úraze trpí často sníženým sebehodnocením a sníženým sebevědomím ve vztahu k sexualitě. Mají obavy a stud obnovit nebo zahájit sexuální život. Vlivem pobytu v nemocničním a později v rehabilitačním zařízením prochází pár zkouškou vyplývající z několikaměsíčního odloučení. Komunikace mezi partnery je zásadní, vede k uvolnění napětí v páru a zvýšení důvěry. Zvláště ženy (ve srovnání s muži) mají velkou potřebu komunikace. Doporučuji včasné obnovení sexuálního života, byť zpočátku formou nekoitálního sexu. Je třeba zdůraznit, že je ke zvážení, zda má sexuální partner pečovat o intimní hygienu, vyprazdňování moče a stolice. Důsledkem může být ztráta sexuální touhy. Je proto vhodnější, aby tuto část péče zastávala pečovatelka.