Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem Maminka- 54 let, prodělala před 3mi měsíci masivní krvácení do mozku s prognózou - nemožnost přežít, po měsíci se probrala z kómatu. Nyní je na rehabilitačním oddělení, plně vnímá, komunikujeme gesty a pomocí písma. Má dobrou náladu, snaží se a dle rehabilitačních pracovníků se velmi lepší. Já jsem s ní hodiny a zlepšení je jednoznačné. Už začíná vydávat hlas a pomalu artikulovat. Myšlení je, krom orientace v čase, v pořádku. Usuzuje logicky, luštíme křížovky, plánujeme budoucnost (budu se o ni starat).

Bohužel se nám nedostává podpora lékařů - ani je nevídáme. Každý den ji myjeme, vozíme ven, stavíme na nohy pomocí speciálního lehátka, píšeme, pouštíme filmy, cvičíme pusu a dáváme už cca 10 lžiček jídla denně. Co ale dále - abychom ji učili nové věci? Co se týče pohybu - ten se lepší. Byla ochrnutá na levou polovinu těla, nohou již začíná reagovat. Pravá strana je téměř v pořádku. Sama je stále nepohyblivá - pouze rukou a nohou, poprvé se sama otočila na bok. Jak ji dále cvičit, motivovat? Do lázní ji nevezmou - má pleny, PEG a tracheostomii ( i když už na 90% odkašle sama).

Víte, jsem z toho zoufalá, když nevím, jak více jí pomáhat a vracet do života. Tatínek začal stavět nový, bezbariérový barák, ve starém domku budujeme pojezdy, díky kterým ji dostaneme do sprchy, bude se moci učit chodit, pomáhat mi v domácnosti (rozumějte, spíš se učit něco dělat).

Maminka je pro mne vším, budu se o ni starat a pracovat z domu. Často přemýšlím nad tím, zda je již v takovém stavu, že lze říci, že má předpoklad normální délky života? Nebo je stále brána za ležáka (posazujeme a postavujeme ji zatím cca 3-5 hodin denně, až bude doma, tak více), kde je doba dožití krátká? Zatím neměla žádnou infekci, žádný problém. Má ohromnou chuť do života. Děkuji.