Zákon o sociálních službách (108/2006 Sb.) v § 7, odstavci 2 mimo jiné uvádí: "Nárok na příspěvek má osoba..., která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc...., pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče ... nebo poskytovatel sociálních služeb...".

Současně tento zákon v § 29 uvádí: "Krajská pobočka Úřadu práce kontroluje, zda a)...,  b) pomoc je poskytována osobou blízkou nebo asistentem sociální péče ... nebo poskytovatelem sociálních služeb ..., c) pomoc je poskytována osobně tím, kdo byl uveden v žádosti o příspěvek ..."

Plné znění zákona o sociálních službách najdete zde.

Příspěvek na péči je pouze "příspěvek" - tedy že stát ZČÁSTI PŘISPÍVÁ potřebným občanům na potřebnou asistenci a péči.

Je tak pochopitelné, že část asistence, kterou člověk s postižením potřebuje, si musí hradit/dofinancovat z vlastních zdrojů. Stát zavedeným systémem vidí, že konkrétní člověk s handicapem má přiznaný nějaký stupeň potřeby péče (tedy stanovenou konkrétní výši příspěvku na péči) a sám si vybral, kdo mu potřebnou péči zajistí (formulář ÚP, ohlašovací povinnost) s tím, že jednotlivé poskytovatele (osoba blízká, asistent sociální péče či oficiální poskytovatel sociálních služeb) lze kombinovat . Řekněme, že pan XY má přiznaný III. stupeň příspěvku, pobírá proto 8.800 Kč, což mu pokryje cca 2 hodiny asistence denně. Sám si volí, kdo mu jakou měrou asistenci poskytuje - manželka jako osoba blízká, kamarád jako asistent sociální péče a firma ZZ jako registrovaný poskytovatel sociálních služeb. A pokud pan XY potřebuje pomoc víc než z příspěvku na péči hrazené (v našem příkladě 2) hodiny péče, platí si koho chce z vlastních zdrojů. S poskytovatelem sociálních služeb je třeba mít sepsanou smlouvu; obecně pro případ kontroly je vhodné vést evidenci výplaty příspěvku (komu, kolik, ev. za jakou péči). 

Hana Sixtová

sociální pracovnice